11.5.2014
Vstala jsem kolem 7 hodiny ráno. Vyšla jsem do koupelny a tam jsem se vypravila. Vlasy jsem si rozčesala a namalovala jsem se. Na sebe jsem si vzala bily tričko a černé kratší kalhoty. Jako boty jsem si vzala konversky a hned potom jsem šla do kuchyně a mela jsem hroznej hlad. Vzala jsem si palačinky,který jsem včera upekla a mamka přišla taky z ložnice. Sedla si vedle me a taky se pustila do jídla.
Co se tyče týdne co uběhl, nechodila jsem do školy. Bolelo me hrozne to břicho a několikrát jsem ještě zvracela. Břicho už mi taky začalo růst. Nebo ne růst, ale moje váha začala přibývat. Přece jenom už jsem v prvním měsíci. Skoro na konci prvního měsíce. Nad potratem jsem taky přemýšlela. Je to chyba nebo ne? Proc bych měla vychovavat dite kluka co me znásilnil? Ale zase. Co když už nebudu moct mit dite? Vůbec nevím. Už za hodinu a půl Máme byt v nemocnici a budou me operovat. Je to to nejdůležitější rozhodnuti v mém životě.
"Nad čim premejslis?" Vytrhla me mamka z mych myšlenek. "Co,nad nicim" Odpovedela jsem ji a dala jsem si do pusy další sousto. "Opravdu? Já jenom,že jsi držela tu prázdnouvidličku ve vzduchu snad sto let a čuměla jsi na tu vazů jak kdyby jsi ji hylnotizovala aby se rozbila." Řekla mi a uchechtla se. "No jo,tak jsem premejslela no" řekla jsem ji popravdě a zbytek palačinek jsem dala do trouby. "A řekneš mi nad čim?" Zeptala se me váhavě. "No,jestli mám nebo nemám jít na ten potrat" tak už jsem ji to rekla no. "Hele holčičko,ja jsem te mela az ve 24, takže nevím,jake to je mit dite takhle brzo. Ale řekla bych,že na dite mas ještě dost času a navíc by jsi vychovavala dite nějakého kluka co te znásilnil, to chceš?" Zeptala se me a sedla si na gauč. "To nechci no,ale zase se bojim ze uz pak dite mit nemuzu" Odpovedela jsem a vstala. "Ale holčičko, neboj se, to je malinkýpočet procent, asi jenom tak 5%, to bude dobry" řekla mi a také vstala. "A ted se jdu obliknout pa" dala mi pusu na tvář a odešla do své ložnice.
Nervozne jsem podupavala u našeho auta a pramínek vlasů jsem si natáčela na prst. Čekala jsem na mamku az přijde. Po chvilce přišla mamka dolů už oblečená,namalovaná,upravená,vlasy vyžehlené,prostě připravená k odjezdu. Obě jsme nastoupily do auta a vyrazily. Celou cestu jsem posluchala pisnicky a koukala jsem se ven z okna. Je divné,že nevím jak se rozhodnout. Ale já jsem četla knihu kde holka po potratu zjistila,že nemůže mít už děti. Také se bojím,že tohle bude můj případ. Ale doktoři udělají určitě vše pro to aby to muj pripa nebyl. Verim jim. Auto zastavilo a jájsem si vyndala sluchátka z uší. Vyšla jsme z auta a následovala jsem mamku do nemocnice. Sestřička nás zavedla do jednoho z pokojů. Převlékla jsem se tam a lehla jsem si do postele. Po chvilce přišel doktor. Byl celej v bílém. "Takže jste si jistá,že chcete potrat?" zeptal se me a já jsem se podivala na mamku. Mamka prikyvla na souhlas a usmala se. Podivala jsem se znovu na doktora. "Jo" řekla jsem a podivala jsem se na svoje ruce. "Dobře,uspíme tě a za chvilku na to pujdem, ničeho se neboj" usmál se a pak opustil pokoj. "Vidíš, nemáš se čeho bát" mamka si sedla na zidli vedle postele a chytla ě za ruku. Po chvilce přišla sestříčka a uspala mě. Pak už si nic víc nepamatuju...
