2.5.2014
Přes celý pokoj se rozezněl muj budík. Ne boze ne. Já nechci do ty skoly. Uvidím ho. To umřu. Ne. Otočila jsem se ke zdi a peřinu jsem si dala přes hlavu. Chtěla jsem ještě spat. Chtěla jsem byt celý den jenom v posteli. Ne celý den. Rovnou celý život. Zavřela jsem oci a začala jsem brečet. Já tam nechci. Nechci ho vidět. On mi tak ublížil. Najednou jsem uslysela Bouchnuti dveří od mého pokoje a hned na to jsem ucítila, že se přihlásit postel. Utřela jsem si rychle slzu a obličej zaborila ještě vic do peřiny.
Mamka me pohladila po vlasech a proto jsem vylezla z pod peřiny. Hned jsem ji obejmula a zase jsem začala brecet. "Mami ja nechci do školy, nechci ho videt" Zašeptala jsem a utírala jsem si slzy. "Do školy už musíš broučku, omluvila jsem te,že jsi nemocna" řekla mi a ja jsem se odtáhla. "Počkat takže nikdo neví že jsem se podrezala?" Zašeptala jsem a sáhla jsem si na zápěstí. Pořád tam byla ta velký jizva. "Ne,všichni si myslí, že jsi mela chřipku" řekla mi a vstala z postele. "Aha" Odpovedela jsem a koukala jsem se před sebe. "A ted pojď do skoly" řekla mi a zvedla me za ruku. Došla jsem ke skříni a tam jsem si vytáhla svetr. Ano svetr s dlouhýma rukávama, nechci, aby někdo viděl mou jizvu. A náramky zadne nemam,budu si je musit koupit. Hned po převlečení jsem šla do kuchyně a tam jsem snědla jahodovej jogurt. Podivala jsem se na hodiny a ty Ukazovaly 8:45. "Mami nestiham" zarvala jsem a lžičku hodila do dřezu. "Ja te svezu a pak pojedu rovnou do prace" řekla mi a ze stolu si vzala klice. Obula jsem se a vyšly jsme ven. Nastoupily jsme do auta a vyrazily jsme do školy.
Celou cestu nikdo nepromluvil,jenom se po celém autě rozlehalo rádio. Mamka zastavila a ja jsem se Podivala z okna. Byla tam škola. Před školou běhaly male deti. Také tu ale stali starší žáci, kteří byli opření o zábradlí. Někdo tu dokonce kouřil. "To zvladnes" Zašeptala mamka a pohladila me po rameni. Přikývla jsem a usmála jsem se. "Dekuju mami,pa" Odpovedela jsem ji a dala jsem ji pusu na tvář. Hned potom jsem otevřela dveře a vyšla jsem ven z auta. Mamka odjela a me nezbyvalo nic jiného než jít do školy. Proto jsme si přehodila batoh přes rameno a vyšla jsem pravou nohou. Ikdyz mi to asi nepomůže.
Přešla jsme ke skrinkam a tam jsem si odložila boty. Prezula jsem se a hned jsem šla do učebny chemie. Přišla jsem tam a v lavici seděl usměvavý Alex. Hned se ke me rozebehl a chtěl me obejmout,ale ja jsem se nenechala obejmout. Vím, že on za nic nemůže, ale poslední doteky kluka byly ty nejhorší doteky v mém životě. "Co je?" Zeptal se Alex a Nadzvedl obočí. "Nic,jen na me prosim nesahej" řekla jsem mu a sedla jsem si do lavice. Hned na to zazvonilo a ja jsem se už věnovala jen učení.
Skončila druha hodina a my jsme meli velkou pauzu. Do batohu jsem nahazela fyziku a hned potom jsem vyšla ze třídy. Ucítila jsem na svem rameni dotek a proto jsem sebou Cukla. Otočila jsem se a tam jsem ho uviděla. Rychle jsem od něj začala couvat az jsem narazila do dveří. "Co je?" Zeptal se a usmál se. Jak se muže ještě smát!? Neodpovídala jsem. "Ty se mi vyhýbáš?" Zeptal se me znovu a přistoupil ke me zase blíž. Zase jsem odstoupila. "Prosím nech me bejt" Zašeptala jsem a už se mi chtělo hrozne brečet. "Ty se me bojis? Neboj se me prosimte,vždyť vis,ze bych ti nikdy neublížil" řekl mi a zase ke me přistoupil. "Neublížil!? Jo tak neublížil!? Ty jsi mi už ublížil ty debile!" Zarvala jsem a rozebehla jsem se na záchody. Zamknula jsme se v kabince a sesunula jsem se po dveřích. Ihned jsem propukla v obrovský pláč. Jak muže dělat ze se nic nestalo!? Ale počkat. On byl zhulenej a opilej. Ze by si nic nepamatoval? Nevím. Pritahla jsem si kolena k hlavě a začala jsem brečet.
Uslysela jsem zvonek a zvedla jsem se ze zeme. Nechci na hodinu. Nechci ho tam vidět. Přešla jsem k umyvadlu a Oplachla jsem si obličej. Rychle jsem nanesla znovu rasenku a pak jsem šla do učebny přírodopisu. Otevřela jsem dveře a mela jsem štěstí. Učitelka tu ještě nebyla. Ta je zrovna nejvíc přísná. Když jsem šla do me lavice,cítila jsem na sobe všechny pohledy spolužáků. Asi slyšeli to na chodbě. Sedla jsem si do lavice a na stul jsem si dala věci. Koutkem oka jsem se Podivala na Luka a ten se dival na me a něco psal na papír. Ry hle jsem se otočila a divala jsem se na přicházející učitelku. "Na,to je od Luka" zašeptal mi Alex a dal mi do ruky papírek. Otevřela jsem ho a četla. Co se stalo? Proc se me bojis? Stalo se něco? Proc se mi vyhýbáš? Zavrtela jsem hlavou a do ruky jsem vzala tužku. Hned jsem napsala odpověď. Tráva a chlast nejsou zrovna nejlepší. Nic si nepamatujes! Ale poprosím te o něco. Nech me bejt!!! Složila jsem papírek a dala jsem ho Alexovi. Ten to poslal Lukovi a ja jsem se koukala na jeho reakci. On to otevřel a četl. Jeho ruka se vytvarovala do pesti a jeho obličej zcervenal. On je nastvanej. Otočila jsem se zpátky a vnímala jsem už jenom učitelku.
Po škole jsem se nikde nezdrzovala a hned jsem šla domu. Alex odešel ani se se mnou nerozloucil. Holky ve škole ještě nebyly. Divne. Doma jsem si dala vanu a pak jsem si snědla salát. Hned potom jsem napsala ukol z matematiky a lehla jsme si do postele. Život je utrpení. Život s nim ve tride je hrozny. Proc jsem musela přežit!? Proc jsem neumrela? Po tvářích mi začaly téct slzy a ja jsem jim nechala volny průběh. Kolem 11 jsem v slzách usnula.
