Danielle Salvatore byla zlomená, když ji láska jejího života opustila u oltáře.
Myslela si, že se z toho vzpamatovala a vyrovnala se s tím, ale co se stane, když se vrátí a všechno se pokazí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Není to nic, co by se do půl hodiny nezahojilo."
~|~|~|~💔~|~|~|~
Danielle se trochu zavtěla a více se zavrtala do peřin.
Nechtělo se jí vstávat, byla ráda, když mohla jen tak ležet v posteli v náručí svého přítele a užívat si volna.
I když to mohla vlastně celý den, většinou.
Po chvíli ale otevřela jedno oko a otočila hlavu ke Klausovi, který ji objímal kolem pasu a koukal na ni.
,,To není vůbec strašidelné." Poznamenala a znovu se otočila. Danielle slyšela, jak se zasmál a zakroutila hlavou.
,,Copak nemohu sledovat svou okouzlující přítelkyni, kterou tolik miluju?" Zeptal se. „Jak mohu být okouzlující, když je ráno, jsem neupravrná a vypadám příšerně?" Oplatila a tentokrát se k němu otočila celá.
Danielle milovala chvíle s ním. Každá hodina, každá minuta a každá sekunda s ním byla úžasná a ona si nemohla přát lepšího přítele.
Udělal pro ni první poslední a hlavně jí věnoval svou lásku a srdce stejně, jako ona jemu.
,,Ty jsi okouzlující a překrásná vždy." Danielle se trochu usmála a začala se dokonce červenat.
Nikdy se moc často nečervenala, dokud tedy nepotkala Klause. Díky jeho poklonám měla tváře skoro celý den červené.
,,A ještě víc, když se červenš." Dodal a prohlížel si její dokonalou tvář. Její pleť byla bezchybná, její rty byly vždy baculaté a měly světlý červený odstín.
Klause nikdy neomrzelo sdílet s ní polibky, políbit její dokonalé rty.
A její oči... Její oči měly tu nejkrásnější barvu a vždy v nich byly ty malé jiskřičky, díky kterým šlo poznat, že je šťastná.
,,Přeháníš." Řekla Danielle, než znovu zavřela oči a přehodila si peřinu i přes hlavu.
Klaus se znovu zasmál a začal stahovat peřinu, dokud nebyla v polovině jejího břicha.
,,Myslíš?" „Mhhmm." Kývla a znovu oči otevřela.
,,Já ne, můj pekelný anděli." Řekl, než jí začal dávat malé polibky na krk a Danielle se začala chychotat.
,,Dneska ráno ne." Zakroutila hlavou, když na svém stehně ucítila jeho ruku, která se posouvala víš společně s její noční košilí.
,,Musíš si počkat na večer." Dodala, než vstala a šla k židli, která byla přisunuta k psacímu stolu.
Během cesty si svlékla dlouhou a bílou noční košilku, kterou nechala jen tak ležet na zemi a šla si obléct Klausovu košili, která byla přehozena přes opěrku židle.
Danielle začala zapínat černé knoflíčky a zároveň šla zpět k posteli, na kterou si klekla.
,,Ani nevíš, jak moc bych s tebou teď chtěla zůstat." Řekla Danielle a naklonila se více ke Klausovi. „Tak zůstaň." Řekl a znovu si ji přitáhl za pas k sobě. Akorát mu tentokrát seděla na klíně.
,,Nemůžu. Tvá sestra by mě potom zabila." Řekla Danielle a ještě si opřela své čelo o jeho. „Ještě, že nemůžeš zemřít." Danielle se zasmála a vstala.
,,Však ona by si našla způsob, jak najít mou dýku." Řekla, než se vydala do kuchyně, aby mohla připravit rychlou snídani.
Danielle po chvíli trochu překvapeně vykřikla, když ji Klaus popadl za boky a vysadil na kuchyňskou linku.
,,Myslím, že je to má košile, kterou máš na sobě a kterou jsi mi ukradla." Řekl a začala rozepínat první tři knoflíčky.
,,A já myslím, že je mi to jedno." Klaus s úsměvem zakroutil hlavou a rukávy jí trochu stáhl z ramen.
,,Tak je to lepší." Danielle protočila očima a dala Klausovi ruce kolem krku. „Pročpak?" Zeptala se.
Klaus nic neřekl, pouze se naklonil k jejímu ramenu a začal jí dávat malé polibky, se kterými se posouval dále až ke krku.
Danielle si nemohla pomoct a hlasitě zasténala.
,,Klausi." To bylo jediné, na co se v ten moment zmohla. Jinak byla úplně bezeslov.
Po chvíli ucítila, jak svými špičáky lehce přejel po jejím krku a Danielle přikývla.
Danielle bylo hned jasné, co se bude dít a ani v nejmenším jí to nevidlo. Také proč by, když to nebylo poprvé, co mu povolila napít se své krve.
Danielle cítila, jak jí zuby pronikají kůží a okamžitě popadla Klausovo zápěstí.
Možná to nebylo poprvé, jenže to neznamenalo, že to nebolí. Stále cítila malou bolest, ale začala si zvykat.
Ale aby se přiznala, tak se jí to také jakým si zvráceným způsobem líbilo.
Když pocítila únavu, stiskla Klausovo zápěstí pevněji, což byl signál, který vymyslela, aby Klaus věděl, že by měl zastavit.
Ne, že by mu nedůvěřovala s tím, že se zastaví, ale nechtěla skončit bez krve.
I když to nebylo tak, že by mohla zemřít.
,,Hmmm. Jsi vnikající." Řekl Klaus a Danielle se trochu usmála. Říkal to snad pokaždé, ale nijak jí to nevadilo. Proč by taky?
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Klaus ještě pro jistotu a trochu znepokojeně se na ni podíval. „Ano, nemusíš se bát." Řekla. „Není to nic, co by se do půl hodiny nezahojilo." Dodala ještě.
,,Miluju tě." Řekl Klaus a dal jí malý polibek na čelo.
,,Také tě miluju." Oplatila a usmála se jak nejvíce mohla.
