Danielle Salvatore byla zlomená, když ji láska jejího života opustila u oltáře.
Myslela si, že se z toho vzpamatovala a vyrovnala se s tím, ale co se stane, když se vrátí a všechno se pokazí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Proč zrovna já?"
~|~|~|~💔~|~|~|~
Danielle stála u velké stáje a po jejím boku stál překrásný hnědý hřebec s ještě tmavší hřívou a ohonem.
Jeho výška přispíval k tomu, že vypadal přímo majestátně.
Přestože Danielle měla na koně jednu velmi špatnou vzpomínku, stejně je milovala a ráda se projížděla.
Často jezdila na koních se svým bratrem a řekneme, že jejich závody byly vždy velmi zajímá.
Ale Danielle skoro vždy vyhrávala.
Danielle za chvíli odstoupila a dívala se, jak muž připravoval sedlo společně s ostatními věcmi.
Danielle byla přímo nadšená, když zjistila, že ji Klaus chtěl vzít na projížďku na koních. Pokaždé, když pro ni něco udělal, zamilovala se do něj víc, i když si myslela, že už to není možné.
,,Připravená, lásko?" Ozvalo se za ní a ona se okamžitě otočila, aby se podívala na Klause, který vedl druhého koně, který byl tentokrát bílý.
,,Samozřejmě." Přikývla a nechala Klause, aby jí pomohl nasednout.
,,A jsi ty připravený?" Zeptala se, když i on seděl v sedle. „A na co?" „Na prohru." Ušklíbla se, než vyjela.
Danielle se smála a nechávala vítr, aby jí nechal vlát její dlouhé a tmavé vlasy. Cítila chladný vítr na tváři, ale bylo jí to jedno.
Na chvíli se ohlédla, aby zjistila, jak daleko je Klaus. Když zjistila, že je celkem daleko, více se zasmála a pobídla koně, aby jel rychleji.
Danielle možná nechtěla tak úžasné zvíře hnát, ale přišlo jí zábavné závodit. I když měla podezření, že Klaus jel schválně pomalu.
Když si všimla nedaleké jabloně, začala trochu zpomalovat, ale stále byla první.
Nakonec zastavila poblíž jabloně, sesedlala z koně, popadla konec svých šatů a běžela ke stromu.
Možná byli na vyjížďce na koních, ale stále si vzala své šaty, které končily těsně nad kotníky. Ale stále byla obuta v jezdeckých botách.
Věděla, že ve střevíčkách by nezvládla jezdit na koních. Zbožňovala střevíčky, ale věděla, kdy je odložit a použít patřičnou obuv.
,,Vyhrála jsem!" Vykřikla šťastně, když se schovávala za kmenem stromu a Klaus mohl vidět pouze vystrkující hlavu.
,,Protože jsem tě nechal vyhrát." Řekl Klaus a pokusil se jí chytit, jenže mu stále utíkala. „Jistě. Jak říkáte, můj pane." Pokračovala s neustálým smíchem.
Danielle trochu vykřikla, když ji Klaus vzal za boky a trochu zvedl do výšky.
,,Mám tě, lásko." Řekl Klaus. „To není fér. Podváděl jsi. Používal jsi upíří rychlost." Řekla trochu uraženě.
Jenže stále nemohla skrýt svůj úsměv. I kdyby se nejvíce snažila, tak to v tu chvíli nedokáže
Ale Klause velmi potěšilo, když viděl ten úsměv na její tváře a poslouchal její překrásný smích, který byl hudbou pro jeho uši.
Klaus ji rád viděl šťastnou a udělal by cokoliv, aby to tak zůstalo, protože Danielle byla dívka, která si zasloužila štěstí a lásku.
Dvojice nakonec koně přivázali za otěže k větvi stromu a posadili se do stínu, který vrhal strom.
Klaus si Danielle držel velmi blízko, jeho ruka nikdy neopustila její pas a druhá ji lehce hladila po paži, zatímco Danielle přitom držela krásné červené jablko, které pomalu okusovala.
,,Proč zrovna já?" Zeptala se po delší chvíli příjemného tichá. „Co?" Zeptal se Klaus nechápavě a Danielle se musela trochu zasmát.
,,Proč zrovna já? Na světě je spousta dívek, které jsou dokonalejší než já a přesto jsi si mě vybral.
Prostou dívku, která nechce nic jiného, než pravou lásku." Řekla Danielle.
Klaus položil Danielle ruce na tváře a donutil ji, aby se na něj podívala.
,,Ello, pro mě už neexistuje dokonalejší dívka. Pro mě jsi ty ta nejdokonalejší. Jsi úžasná žena, Ello.
A neexistuje nic, co by mě od tebe dokázalo odlákat. Vždy tu pro tebe budu, nikdy tě neopustím." Začal Klaus.
,,A já tě neuvěřitelně miluju." Dokončil, než Danielle jemně políbil.
Danielle už tehdy měla vědět, že by neměla věřit jeho slovům, ale byla zamilovaná. Byla zamilovaná do muže, který byl láskou jejího života.
Ten muž si našel cestu k jejímu srdci a získal si ho.
Danielle nikdy nepochybovala o jeho lásce k ní, tak jako Klaus nepochyboval o její lásce k němu.
Každý, kdo je znal mohl s jistotou říct, že se skutečně milují a bylo jim předurčeno být spolu.
Bylo to něco jako láska na první pohled, nebo spřízněné duše.
,,Také tě miluju." Řekla, když se lehce odtáhla, ale stále byla v jeho náručí a nechtělo se jí nikam jít.
V ten moment byla velmi spokojen a jediné, co si přála bylo, aby to tak bylo navždy. Chtěla být spokojená, spokojená s Klausem.
