How dare you? 2 [George Weasley]

Návrat domů

George:
Když mi přišel dopis, abych se s Fredem co nejrychleji dostavil do Fénixova řádu, nechtělo se mi tam, upřímně nechtělo.
Všechny ty vzpomínky na mou milovanou T/j jsem tam chtěl nechat, protože jsem už ztratil naději na její záchranu. Vím, že bych se neměl vzdávat tak lehce, ale když vám doslova řeknou, že jí nemáte hledat, tak to pro ni asi bude lepší, nemám pravdu?

,, Georgi? Frede? Jsem rád, že jste dorazili." Řekl nám hned po příchodu do řádu Sirius.
,, Zdravím vás všechny." Řekl Fred a podíval se na všechny okolo stolu. Máma, Táta, Kingsley, Tonksová, Remus, Harry, Ron, Hermiona a spousta dalších, se na nás jen dívali a já jim pokynul na pozdrav. Sirius se ke mně přiblížil a řekl: ,, Máme plán, jak osvobodit T/j."
,, Co, cože? Jaký plán?" Otázal jsem se rychle, možná jí přeci jen dostanu zpět.

T/j:
,, Co vidina?" Zeptal se Pán zla a ty jsi se snažila rychle vzpamatovat z toho co jsi viděla, mrtvá těla. Chtěli tě osvobodit. Vyjde jim to, ale za jakou cenu?
,, Byla to prkotina." Snažila jsi se rychle něco vymyslet. ,, K večeři bude pečeně." Co jsi to právě teď plácla?
,, Tak tohle jsem věděl i já, jsi tak marné děvče." Prohlásil Pan zla.
,, Omlouvám se, nejde to jen tak ovládat."
,, To nic děvče, běž si odpočinout, zkusíme to znovu zítra, válka se blíží a s ní i určitě má výhra." Řekl bez emocí. Rychle jsi odešla z místnosti a šla hledat Narcissu.

,, Cissy? Cissy! Jsi tady?" Zařvala jsi.
,, Ano, ano, proč tak nahlas?" Vklidu vyšla z chodby plné knih.
,, Sirius, George a ostatní mě jdou zachránit, ale hodně lidí zemře, pokud sem vstoupí." Snažila jsi se rychle mrkat, abys zahnala slzy, které se draly na povrch.
,, Děláš si srandu?" Zeptala se Narcissa vážně. ,, Jestli nechceš aby zemřeli, tak jim musíš naproti."
,, Co? Cože?" Teď jsi byla vážně zmatená.
,, Musíš jim naproti. Pomůžu ti uprchnout." Zopakovala a šla do tvého pokoje, poslušně jsi jí následovala.

,, Ale co malý George?" Zeptala jsi se a tím se zasekla v kroku.
,, Přísahám, že se o něj postarám, nic mu nebude chybět, a až se vyhraje válka, tak spolu prožijete krásný život, ano? Nesmíš jim o něm, ale říct, jinak bude v nebezpečí." Můžeš ho tu nechat? Je to tvé dítě, ale na druhou stranu, Cissy je nejdůvěryhodnější člověk, kterého znáš.
,, Budu ti věřit, starej se o něj."
,, Neboj, dám za něj i vlastní život."
,, Děkuju."

,, Kdy by tu měli být?" Otázala se po chvíli ticha.
,, Kolem půlnoci." Řekla jsi a zahleděla se z okna.
,, Tak to bys měla vyrazit." Usmála se a potichu jste společně vyrazili chodbami domu.

Povedlo se ti i dostat přes hlavní bránu a tak jsi utíkala a utíkala. Hodinky na tvé ruce ukazovali třičtvrtě na dvanáct, když tě zezadu zasáhlo kouzlo, spadla jsi na zem a snažila se nenaříkat, i když to strašně bolelo. Byla jsi celá pořezaná, co je tohle za kouzlo? Během chvíle se u tebe vynořil Snape.
,, Kampak?" Zeptal se. ,, Mám zvrátit kouzlo? Jen když se vrátíš."
,, Nikdy se nevrátím." Procenila jsi naštvaně mezi zuby.
,, Tak to poto..." Nestihl to ani doříct a zasáhlo ho nějaké kouzlo, otočila jsi hlavu abys vyděla na místo, kam Snape dopadl, ale místo něj tam už byla jen pára, přemístil se, ten dement se přemístil, co když na něj zaútočit ještě někdo horší, než je on sám.

,, U Merlina T/j." Řekl někdo vedle tebe a hlas ti byl sakra povědomí, jen jsi neměla sílu na to se otočit. Proto jsi byla ráda, když ti známí neznámí otočil hlavou k němu.
,, Georgie?" Zašeptala jsi a snažila se usmát, našli tě, nikdo nezemře.
,, Jo, to jsem já. Vydrž vzhůru ano?" Zeptal se a ty jsi jen pokynula hlavou.
,, Miluju tě." Řekla jsi z posledních sil, opravdu jsi se snažila nespat, ale tvé oči tě pomalu zrázeli.
,, Vím protikouzlo." Vykřikl někdo z dálky.

*****

Probudila jsi se v posteli, a ne v ledajaké, ale v té své, v tvém pokoji, v tehdejším pokoji tvého otce.
Řezance z tvého těla byli naprosto pryč a s ním i George, kterého jsi v tuhle chvíli chtěla strašně moc vidět.
Vstala jsi v teplé postele a došla až ke dveřím, za kterými jsi slyšela hlasy.
,, Georgi, než jí chvíli spát." Řekla tichým hlasem za dveřmi Ginny.
,, Ségra, tomuhle nerozumíš, už spí dost dlouho, já, potřebuju s ní mluvit." Řekl George a vypadlo to, že se na ní každou chvíli vrhne, a proto jsi otevřela dveře ty.

,, T/j!" Řekl George a běžel k tobě, aby tě mohl radostí zvednout do vzduchu. ,, Chyběla jsi mi, tak strašně moc." Řekl a líbal tě do vlasů.
,, Ty mě taky." Usmála jsi se a rukou ho pohladila po tváři.
,, Máš prstýnek, on ti ho opravdu dal." Řekl George a políbil ti ruku se zásnubním prstenem. ,, Taky tě miluju."

,, Ahoj T/j, ráda tě vidím živou." Řekla Ginny, která tam celou dobu stála.
,, Taky tě ráda vidím." Usmála jsi se na ni a snažila se vymanit z Georgovo objetí, abys mohla obejmout i Ginny, jenže ten tě odmítal pustit.
Jsi doma ty, teď sem dostat malého George.