How dare you? 2 [George Weasley]

Schůzka

George:
,, Kdo to byl?" Otázal se Harry.
,, To nevím." Odpověděla Hermiona, která svírala telefon v ruce.
,, Ten brek mi někoho připomínal, jako bych ho už někdy slyšel." Řekl Ron.
,, T/j!" Odpověděl jsem se slzami v očích, Hermiona vstala z křesla a přistoupila ke mně.
,, Ty víš, že ona ti být nemohla, taky mi chybí, ale nebyla to ona." Řekla.
,, Tak kdo? Hmm. Kdo by jen tak brečel do telefonu?" Naštval jsem se.
,, Třeba to byl nějaký vtípek, kdyby to byla ona, tak přece něco říká ne? Ani to ona být nemohla, protože je mrtvá. Opravdu je mi to líto, ale je to tak, musíš se s tím smířit." Odpověděla Hermiona.
,, Máš pravdu, co si to nalhávám?" Posadil jsem se a chytil se za hlavu.
,, Chybí ti, stejně jako nám ostatním." Pohladil mě po zádech Ron.
,, Asi máte pravdu," Nadechl jsem se ,, jak jsem říkal. Hermiono, shání se po tobě Fred. Já už musím jít." Pověděl jsem a šel se projít.

Potřebuju mluvit s Malfoyem. Zapřemýšlel jsem a šel mu napsat dopis, vím je to divné, ale potřebuju něco udělat.

Draco:
Seděl jsem v pokoji T/j a četl jí knížku, sice už spala, ale přesto ta kniha byla tak zajímavá, že jsem četl dál. Najednou do pokoje vletěla, mě neznámá, sova. Převzal jsem si od ní dopis a začal číst.

Proč se se mnou chce sakra sejít Weasley? Ptal jsem se sám sebe po dočtení dopisu.
Měl bych tam jít? Asi tam půjdu čistě ze zvědavosti, ale co když se bude vyptávat na T/j? No to je jedno, prostě zítra půjdu do jejich krámku v příčné ulici a zjistím co chce.
Měl bych to říct T/j? Raději ne.

,, Draco?" Ozvalo se za mnou.
,, Ano T/j? Pročpak nespíš?" Snažil jsem se znít v klidu.
,, Zase mi není dobře." Řekla unaveně, poslední dny vypadá strašně, Bellatrix nám dala týden abychom o těhotenství řekli její matce, ale nikomu se do toho moc nechce. Jediné štěstí je, že Voldemort odložil naše smrtijedství, kvůli nějakým problémům, máme na přípravu až do konce prázdnin.
,, Musíš jí to říct T/j." Řekl jsem a lehl si k ní do postele.
,, Však já vím." Odpověděla a zavřela oči. Snad po půl hodině konečně usla a já si mohl protřídit myšlenky.

*****

Procházel jsem příčnou ulicí a mířil jsem přímo k Weasleyovic krámku. Již před ním, na mě čekal George a cosi si pro sebe mumlal.
,, Weasley." Přiblížil jsem se k němu a tímto způsobem ho pozdravil.
,, Jsem rád, že jsi dorazil Malfoyi." Opáčil a ukázal rukou tak, že mi ukazoval abych šel dál.

,, O čem jsi chtěl mluvit? Nemám moc času na zbyt." Řekl jsem.
,, Myslím si, že víš. Přeci o T/j,"Když to řekl, tak se mi úplně zastavil dech. ,,její tělo někdo prý odnesl a mě napadlo, že byste to mohli být vy." Řekl a já si upřímně oddechl.
,, Možná ho máme." Pokrčil jsem rameny ,, A možná taky ne."
,, Máte ho někde ve své hrobce, že ano?"
,, Jo máme." Řekl jsem, možná to tak trochu nebyla pravda, ale co jiného říct?
,, Mohl bys jí tam dát tohle?" Řekl George a podal mi malou krabičku. ,, Víš, chtěl jsem jí tohle léto požádat o ruku, ale jaksi to nevyšlo." Snažil se usmát, ale i přes jeho úsměv jsem viděl slzy.
,, Jo dám jí to." Dobře tohle nevím jestli udělám.
,, Děkuju Draco." Řekl a chlapácky mě poplácal po rameni.
,, Jo v pohodě." Řekl jsem a šel z krámku pryč.

Přišel jsem domů a hned po příchodu do pokoje T/j, jsem jí uviděl opět zvracet na záchodě.
,, Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se a hladil jí po zádech.
,, Mám pocit, jako kdybych umírala." Usmála se a poté hlavu opět sklonila k záchodovému prkénku.

,, Tak co? Vyzvracená?" Usmál jsem se skrze knížku, když jsem si jí četl na posteli.
,, Jo, je mi lépe." Řekla a usmála se. ,,Kde jsi celý den byl?" Otázala se a já byl v háji, co ji mám říct? Mám jí to dát? Zásnubní prsten? Ne! Nebo jo?