How dare you? 2 [George Weasley]

Noční můry?

,, Raději bych byla kdekoliv jinde, než doma." Zavrčela jsi na matku.
,, Ale notak, zlatíčko, přeci musíš být ráda, že jsem tě nezabila."
,, Ráda? Ráda? Raději bych byla mrtvá, než abych tu byla s tebou!" Vykřikla jsi. ,, Nenávidím tě, tak strašně moc."
,, Crucio!" Zakřičela matka a ty jsi se pouze bolestí svíjela v posteli. ,, Příště si rozmysli co řekneš! Jsem tvá matka, a ty jsi moje." Neměla jsi sílu na to, něco říct, a tak jsi pouze brečela a držela si nohy u hrudě. ,, Přijď do jídelny, co nejdříve prosím, u stolu máš oblečení." Řekla nakonec matka a odešla dveřmi.

Procházela jsi Malfoy Manor a šla do jídelny, všechna okna vypadala napečetěně, Draco asi myslel vážně, že nemáš utíkat.
,, Ale, ale, kdopak se nám to tu ukázal?" Zeptal se Lord Voldemort. ,, Konečně vzhůru, abys splnila svůj úděl?" Otázal se a tobě se rozklepala kolena. ,, Posaď se má drahá." Rozkázal a ty jsi si sedla na volnou židli u stolu.
,, Co tu děláte?" Otázala jsi se.
,, Ale to víš, strádám plány na zabití toho Pottera."
,, To se vám ale nepovede." Usmála jsi se a on k tobě zlostně přiběhl přes celý stůl.
,, Pročpak ne?" Zeptal se a položil na ti ruku na tvé rameno.

,, S takovým krve zrádcem, že se nestydíš. Crucio!" Zařvala Bellatrix a ty jsi se svíjela na posteli.
,, To stačí!" Křikla Narcissa. ,, I když to byl krve zrádce, tak je stále čistokrevný, a takové potřebujeme. Ať už je to kdokoliv." Snažila se tě obhájit Cissy.

,, Ptal jsem se, pročpak ne? Copak jsi hluchá?" Otázal se Voldemort a tím tě vytrhl z tranzu.
,, Protože on byl a vždy bude silnější než ty." Podívala jsi se mu do očí.
,, Ach, ach, ach, ty jsi ale hloupé dítě, nikdo není silnější než-li já." Usmál se.
,, Když si to myslíte." Zakřenila jsi se.
,, Bellatrix!" Zařval. ,, Zavři jí někam, třeba přijde k rozumu." Znechuceně se na tebe podíval a Bellatrix tě už odváděla pryč. Do tvého starého pokoje.

O pár dní později

,, To nic, bude to v pořádku." Snažil se tě uklidňovat Draco, mezitím co tě hladil na zádech.
,, Já to tu nezvládám Draco." Vybrečela jsi. ,,Od té doby co tu jsem, je mi akorát špatně a mám zlé sny."
,, Myslel jsem, že lektvary pomáhají." Ustaraně na tebe pohlédl.
,, Ne, nepomáhají." Řekla jsi a víc jsi se k němu přimáčkla. ,, Chybí mi."
,, Já vím."

George:

,,Ahhhhh" Vyletěl jsem do sedu, zase noční můra.
,, Jsi v pořádku Zlato?" Otázala se mamka, která vešla do mého pokoje. Byl jsem zdrcený tak strašně moc, a myslel jsem, že návštěvou domova se to zlepší, ale ono to je pouze horší. Všude jí vidím.
,, Ne nejsem." Chytil jsem se za hlavu a že všeho nejvíc, jsem se snažil nebrečet.
,, To přejde, jednou." Snažila se mě uchlácholit mamka.
,, To nikdy nepřejde." Řekl jsem a svalil se jí do náruče.

T/j:

,, Jak jsi se sem dostal?" Vykřikla jsi, když jsi pouze v ručníku stála před Blaisem.
,, Ty žiješ?" Řekl a objal tě, určitě jsi se zčervenala. ,, Promiň. A dostal jsem se sem normálně, dveřmi." Řekl a posadil se na tvou postel. ,,Jdi se v klidu obléknout, nikam nepůjdu." Řekl a podíval se na tebe.

,, Oni tě sem pustili?" Otázala jsi se.
,, Jezdím sem každé léto a můžou mi věřit. Chyběla jsi mi." Objal tě.
,, Opravdu si všichni myslí, že jsem mrtvá? Jak to zvládá George? A Sirius? A Neville? A..."
,, Dobrý, vím koho myslíš. Viděl jsem je všechny na nádraží. Nikdo to nezvládá dobře, ale George asi nejhůře." Když to dořekl, tak jsi začala brečet. ,,To nic, ššš." Uklidňoval tě.
,, Přijdu si jako troska." Prohlásila jsi.
,, Jako troska? Prosimtě, ty jsi ta nejodvážnější holka kterou znám, i když jsi pomalu umírala na zápasech, tak jsi stejně hrála dál, protože ty se nevzdáváš, několikrát jsi zvládla přetrpět kouzlo crucio a přitom jsi stále při smyslech, a to nejdůležitější, pro každého, koho máš ráda, by jsi dala i vlastní život." Usmál se a ty jsi mu úsměv přes slzy oplatila. ,,Pojď ke mně ještě." Řekl a přitáhl si tě blíže. ,, Pokud se chceš odsud dostat, tak hraj jejich hru." Pošeptal ti do ucha a ty jsi jen pokynula hlavou na souhlas. ,,Měl bych už jít, uvidíme se později."