How dare you? 2 [George Weasley]

Pravda

Probudila jsi se s příjemným a zároveň naprosto frustrujícím pocitem.
,, Jak jsi se vyspinkala, ženo moje?" Zeptal se George, který ležel vedle tebe, ale měl stále zavřené oči.
,, Velmi dobře, muži." Usmála jsi se.

Ginny:
,, Opravdu si myslím, že nám něco tají. Frede, ty víš, že mám T/j z celého srdce ráda, ale nepřijde ti to divné? Pokaždé když mluvím o rodině, tak se snaží co nejrychleji změnit téma a George si toho taky začíná všímat. V noci tu byl a dostal jeden nápad, ale musíš nám s ním pomoct." Vyhrkla jsem na svého staršího bratra. Ráda bych řekla Hermioně, ale jelikož s Ronem a Harrym zmizeli hledat viteály, tak se musím spolehnout na Freda.
,, Tak to by mě zajímalo, co asi tak dostal za nápad?" Zasmál se Fred.
,, Nápoj pravdy, ano vím, že je to od nás hnusné, ale chtěli bychom všichni vědět, co nám T/j tají. Mám ho, stačí když jí ho nenápadně naliješ do pití."
,, Vůbec se mi váš nápad nelíbí, ale pomůžu vám." Odsouhlasil Fred.
,, Děkuju bráško můj." Usmála jsem se.

Seděli jsme teď už všichni na snídani a jedli palačinky, které nám udělala Molly.
George si povídal s T/j a jakmile se otočila zády od Freda, který seděl na její druhé straně než George, tak jí cmrndl trochu lektvaru do pití, naštěstí byli všichni tak zabrání si jídla, že si toho nevšimli, a tak musíme jen počkat, než se napije.

T/j:
Vzala jsi si ruky sklenici s džusem a napila se, pohled který po tobě Ginny poté hodila, si budeš pamatovat do smrti, byl takový prohnaný.
,, T/j?" Zeptala se.
,, Ano Ginny?"
,, Nechtěla bys nám něco říct? Něco co nám tajíš?" Otázala se. Proč máš nyní takové nutkání jim všechno říct? Nápoj pravdy, ne ne ne ne, ti jsou prohnaní.
,, Vlastně ano, za týden se budu muset vrátit do Malfoy Manor." Řekla jsi bez přemýšlení, už ať se na nic neptají.
,, Cože?!" Vykřikli všichni a ty jsi se podívala na Molly, ona nevěděla, že ti ho dají, je to na ní vidět.
,, Musím se tam vrátit." Oznámila jsi a George po tobě vyjel.

,, Proč by ses tam měla vracet? To se ti tu tak nelíbí? Jak mi to můžeš udělat?!" Uviděla jsi v koutku jeho oka slzu.
,, Chceš vědět proč? Máš to mít." Vyhoupla jsi se na nohy. ,, Protože tě miluju a taky miluju George." Všichni až na Molly se na tebe podívali zmateně.
,, Ty znáš jiného George než mě?" Otázal se George.
,, Jo znám, a víš jak? Porodila jsem ho. Porodila jsem naše dítě, někde daleko od sud a teď se mu možná něco stane, protože jste do mě museli nalít debilní nápoj pravdy a já vám o něm neměla říkat." Došlo ti co jsi řekla a zacpala sis pusu. Výborný, nápoj pravdy je fakt skvělá věc. George na tebe jen koukal s otevřenou pusou a oči mu div nevypadly z důlků.

Molly se zvedla od stolu a chytila tě za předloktí.
,, Pojď drahá, dám ti protijed. A vy se mezitím nad sebou zamyslete." Koukla Molly na všechny u stolu. Poté tě odvedla nahoru.

George:
,, Co se to tu právě stalo?" Otázal se táta, ale já mu nedokázal odpovědět. Jen jsem vstřebával informace o tom, že jsem taky táta.
,, Vážně výborný lidi, máte co jste chtěli, pravdu, tohle před vámi skrývala a jak vidíte, tak k tomu měla dobrý důvod, nevím proč jsem vám v tomhle pomohl, jdu se jí omluvit." Řekl Fred a odešel pryč.

T/j:
,, Můžu dál?" Zeptal se Fred za dveřmi do jejich vlastního pokoje.
,, Je to tvůj pokoj." Řekla jsi a on vešel dovnitř.
,, Je mi to líto, do toho džusu jsem ti to dál já."
,, Proč bys to? Proč si to udělal?"
,, Věděli jsme, že před námi něco tajíš, nebo alespoň Ginny a George to věděli a chtěli vědět co. Ale ten nápoj jsem ti tam dal jen já, nikdo jiný, takže jestli se chceš na někoho zlobit, tak na mě."
,, Nejsem naštvaná, odjíždím."
,, Cože?!"
,, Musím, nemůžu tu zůstat, když jsem vám všem řekla o dítěti, slíbila jsem, že zůstane v utajení."
,, Však bychom ti mohli pomoct."
,, Já vím že ano, ale nedokážu ho přivést do nebezpečí."
,, Dobře rozumím, ale zůstaň tu ještě alespoň zbytek dní, co ti zbývá."
,, Dobře, musím si promluvit s Georgem."
,, Jo, to bys měla, je v pěkném tranzu." Usmál se Fred a pohladil tě po rameni.

,, Georgi?" Zavolala jsi, když si přišla do kuchyně a on vyletěl ze sedu do vzduchu.
,, Ano?"
,, Můžeme si promluvit, o samotě?"
,, Ehmmm...jo samozřejmě." George je pěkně zmatený, ale i přesto jde ven a ty za ním.

Vyšli jste ven a tobě začali téct slzy.
,, Georgie? Moc se ti omlouvám, měla jsem ti to říct, měla jsem..." V tu chvíli tě George objal.
,, Pšššt, to nic. Já vím, že kdybys mohla, tak bys mi to hned řekla, jsem rád, že jsem táta, i když ani nevím jak můj syn vypadá, a také vím, že budeš muset odjet, aby ses o něj postarala, ale ještě chvíli tu budeš, tak mi o něm můžeš něco povědět." Usmál se George.
,, Miluju tě." Zašeptala jsi mu do svetru.
,, I já tebe, ženo."

A tak další dny ubíhaly, všem si pověděla všechno o malém Georgeovi stejně, jako nedávno Molly. Bohužel ale opravdu musíš odjet a to se nikomu nelíbí.
,, Nemůžeš ho propašovat sem?" Otázala se Ginny.
,, Nemůžu, ublížili by mu. Ale ve vidině jsem viděla, jak si s ním George hraje, takže se určitě uvidíte. Válka přijde brzy, připravte se." Pohladila jsi Ginny po rameni, rozloučila se s ostatními, hlavně s Geogrem a přemístila jsi se do Malfoy Manor.