How dare you? 2 [George Weasley]

Epilog

Už to je půl roku od tvé smrti, možná už na tebe všichni zapomínají, možná George stále čeká na tvůj návrat.
Dívala jsi se z místa mezi nebem a zemí na své tělo, které už bylo hotové.
,, Myslím, že budu nahánět hrůzu." Dívala jsi se na své zohavené oko bez panenky.
,, Myslím, že je to hustý." Řekl vedle tebe Brumbál.
,, Dneska tě opustím, docela jsem si na tvou přítomnost zvykla." Usmála jsi se na něj.
,, Vyřiď všem mé pozdravy, a omluv se Harrymu, za to, že jsem ho použil jako obětního beránka, i když to jinak nešlo."
,, Vyřídím." Oba jste se povídali dolů, kde jste mohli vidět Doupě, kde v tuhle chvíli všichni spali.
,, Jsou tam všichni."
,, Já vím slavili Halloween. Pozoruji je každou chvíli."
,, Však já vím, že ano."
,, Tělo je hotové, můžu se vrátit domů."
,, Nezapomeň, že musíš nejdřív zaťukat." Zasmál se Brumbál.
,, Já vím, to je logické."
,, Já vím, že je to logické, a proto to říkám, kdybys prostě vešla dovnitř, tak bych neviděl jejich výrazy, až tě spatří." Opět propukl v smích. ,,Tělo je hotové. Měla bys vyrazit."
,, Vyřiď bohům mé díky."
,, Neboj, už se stalo. A teď běž, taky chci jít spát." Brumbál tě popostrčil do tvého těla a jsi padala k zemi z výšky dvaceti metrů.

Byl to tvrdý náraz, ale co už, nic se ti nestalo, alespoň doufáš.
,, To jsi mi nemohl říct, že budu padat?" Zakřičela jsi na oblaka, poté se přemístila k domu a zaťukala.

Znovu a znovu. To všichni tak tvrdě spí? Konečně jsi uslyšela kroky po schodech a přepadl tě strach.
,, Který blázen ťuká v tuhle hodinu?" Dveře otevřela Molly, která vyjekla a málem omdlela.
,, Ahoj Molly." Usmála jsi se.
,, Jsi duch?" Zeptala se, když v tom ze schodů seběhl Ron.
,, Co se to tu...Co to sakra? Nějaký Halloweenský prank?" Dloubl do tebe prstem. ,,Aaaaa duch." Zakřičel a omdlel doopravdy.

Tohle už muselo probudit všechny z baráku.
,, Jsi duch?" Otázala se Molly znovu.
,, Ne, bohové mi dali zpět život."
,, Jak to myslíš?"
,, Prostě mi opravili tělo."
,, No, to oko nevypadá dobře."
,, Jo, to je splátka za život. Brumbál říkal, že je to hustý."
,, Brumbál?" Otázala se Molly, ale to už ze schodů běžel Fred a za ním George.
,, T/j?" Otázal se Fred a George se za tebou rozeběhl.
,, Opravdu žiješ, už jsem přestával doufat." Objal tě.
,, Přece bych ti nelhala." Usmála jsi se.
,, Miluju tě." Řekl a políbil tě.
,, I já tebe."
,, Ale musíš mi povědět, co se stalo."
,, Vlastně nám všem." Řekla Ginny, která právě ukazovala na Rona, který byl stále v bezvědomí.

Vše jsi jim vysvětlila, nebo ses alespoň snažila, protože ani ty jsi neznala nějaké podrobnosti.

Seděla jsi v kuchyni už jen s Georgem.
,, Půjdeme do našeho domu? Tedy asi až zítra, protože jsem tam už dobrých pár měsíců nebyl." Z tvého pohledu vyčetl, že jsi zmatená, a tak dodal. ,, Nechtěl jsem tam být bez tebe, hlavně když jsme skoro všechny věci pokřtili." Mrkl a tobě zaskočilo mléko, které si pila.
,, Mohli bychom si jít teď lehnout? Jsem vážně unavená."
,, Cokoliv, George spí s našima v ložnici, ale můžeme si ho vzít do obýváku."
,, Ne, necháme ho spát." Usmála jsi se.
,, Jsi krásná." Řekl George a políbil tvou jizvu u oka.
,, Ne tak jako ty."
,, Moc si mi chyběla."
,, Komu taky ne?" Oba jste se zasmály a George tě vzal do náruče. ,, Víš, že umím chodit, že ano?"
,, Vím, ale nechci se od tebe nikdy už vzdálit."
,, Budeš se mnou chodit i na záchod?"
,, Když budu muset."

O devět let později:
Osm let jsi strávila jako bystrozorka, a nyní jsi chtěla i ostatní naučit věštit budoucnost.

,,Pošleš si Georgie."
,, Však jsem hotový." Řekl George.
,, Taky jsem nemyslela tebe lásko." Řekla jsi a dala mu pusu. ,,Pohni nebo ti ujede express! Vlastně nám ujede."
,, Už jdu mami." Řekl malý George, který už kráčel dolů. ,, Nebudeš ve vlaku sedět vedle mě, že ne?"
,, Ne, půjdu si sednout s ostatními učiteli."
,, U Merlina díky."
,, Co jsme si říkali o mluvení o svatých?"
,, Nepoužívat je, pokud to není naléhavé." Poslušně řekl malý George.

,, Tak jedem? Neudělal jsem si ten řidičák pro nic za nic." Řekl George.
,, No jo."

Dorazili jste na nádraží a i ty jsi se musela rozloučit s Georgem.
,, Budu se přemisťovat do Prasinek, vždy když to bude možné."
,, Budu ti psát."
,, Nemohla jsi si vybrat jinou práci, než věštění? Nechci aby moje žena byla jako Trelawneyová."
,, Neboj se lásko. Víš ale, že doopravdy umí věštit?"
,, Neuvěřím, dokud to neuvidím na vlastní oči." Řekl George a zastrčil ti vlasy za ucho.
,, Uvidíme se brzy, pozdravuj Freda a Siriuse, vím že jste skvělí přátelé." Řekla jsi, dala Georgeovi velký polibek a chtěla nastoupit do vlaku, George tě však zastavil.
,, Můžu ti posílat účetnictví, že jo?"
,, Budu si ho ode tebe přebírat osobně v Prasinkách. Ale už fakt musím jít, uvidíme se za týden."
,, Kak jooo." Řekl smutně George a zase si tě přitáhl do polibku. Poté jsi se už doopravdy vydala do vlaku.

Jako by si se vrátila do dětství a jela do Bradavic jako prvně.

--------------------------
Konec
--------------------------

Děkuju vám všem, za podporu u tohohle příběhu. Jsem ráda, že jsme se úspěšně dostali až ke konci, i když po menších improvizacích. Jste mi velikou podporou, a nebýt vás, tak příběh ani nepíšu. Zbožňuju vás.