Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

15.

"Trochu přebral." Okomentoval jsem Jimina, který se svalil na kapotu auta. Myslím, že co tam Jisung kouřil, nebyla prostá marjánka.
Co přesně netuším, ale Jisung byl podle všeho v drogách velmi zběhlý.
SeokJin, který Jimina překvapeně pozoroval, si založil smlouvu do kapsy.
"Věděl jsem že vás mám lépe informovat."
"Pane Yoongii, mně je ták skvěle!" Jimin se vyšplhal na střechu černého džípu spokojeně se tam rozvalil.
"Páni to co měl bych chtěl taky." Ozval se Hoseok který ve stále perfektně bílém obleku vyskákal ven z klubu, jako kdyby byl nějaká celebrita co běží na Stage.

"Ne nechtěl. Nevíme co to bylo." Okřikl ho SeokJin. Hoseok jen protočil oči a položil mi ruku na rameno.
"Klidně se o Jimina postarám a vy dva se můžete vrátit do víru zábavy." Usmál se Hoseok a Jiminovi zamával.
"Ne. Jisung se pokusil Jimina zabít. Hlídám ho buď já nebo SeokJin, nikomu jinému se vší úctou nemůžeme věřit."
"On se ho pokusil zabít?" Vykřikli Hoseok se SeokJinem najednou. SeokJin vypadal, že mě asi uškrtí a Hoseok se tvářil překvapeně, takové to překvapení které zažijete u seriálu. Příliš dramatické, i když se to vzhledem k situaci hodilo.

"Joo. Překvápkooo, ale žije. Možná jsem ho měl nechat Jisungovi napospas."
"Pane Min, tohle není sranda! Proč- Co jste tam sakra dělali?!"
"Níc! Šmarjá nic, když zjistil, že Jimin je Jimin, chtěl na něj vytáhnout nůž. Někdo ho chce mrtvýho, z nějakého důvodu. Já jich mám teda hodně, ale že bych se obtěžoval s tím si někoho za prachy najímat, aby ho odkrágroval, to teda ne." Obrátil jsem se k SeokJinovi s Hoseokem zády a šel k autu za Jiminem. "Žiješ?" Křikl jsem na něj a plácl ho do volně svěšené ruky.
"Ta obloha je tak krásná."
"Huh, možná bych ho mohl zabít já. Jisung říkal že jde o velký prachy. Velký prachy kvůli takový couře. Zmiňoval jsem se že se chtěl s Jisungem fakt vyspat?"

Zase jsem se otočil na SeokJina. Byl jsem trochu podrážděný a bavilo mě, jak se Jimin narážkám a žalování nebránil.
"Pane Min... nedochází vám vážnost celé situace? Pan Park málem přišel o život!" Křikl na mě SeokJin a rozhlédl se kolem, jakoby se najednou někde mohl objevit vrah s pistolí. Vlastně to bylo pravděpodobné. Ulice, ve které se bar nacházel byla úzká, páchla po chcankách a jediná pouliční lampa z posledních sil blikala.
"A co je nejhorší, Taehyung ho sem poslal, aby tu byl v bezpečí! Není v bezpečí nikde!" Vztekal se dál SeokJin.
"Možná jsem se troošičku nadechl té trávy. Hele, dneska mě už nechte bejt šmarja. Seru se tam s nějakým teplým kokotem, místo toho abych se věnoval mému skutečnému cíli!"

Otevřel jsem si dveře od auta a skočil si na zadní sedadlo. Doufal jsem, že to SeokJin pochopí jako "odvez mě už domu."
"S tímto souhlasím. Měl bych vás oba uložit na pokoj."
"Uložíte mě ke spánku pane Kim?" Ozval se ze střechy Jimin. Vystrčil jsem hlavu ven zrovna ve chvíli kdy slézal dolů a stehnem mě praštil do obličeje. Uslyšel jsem, jak se tomu Hoseok zasmál.
"To si udělal naschvál ty malá čubko!" Chytil jsem se za bolavý nos, který mi za poslední dny zlomil tak třikrát.
"Proč bych to dělal naschvál?" Jimin se na nohách zapotácel a otočil se kolem, aby zjistil odkud na něj mluvím.

"Nevím! Proč by tě chtěl někdo zabít?"
"Co? Nevím, jak to souvisí s-"
"DOST!" Zakřičel SeokJin a popadl Jimina prudce za zápěstí.
"Do auta, mazej!"
Pobaveně jsem sledoval jak ho odtáhl kolem auta ke druhým dveřím a vhodil ho na sedačku vedle mě.
"Jste jak malé děti!" SeokJin nasedl za volant a pokynul na Hoseoka, ať si jde taky sednout.
"Pomůžu vám ho dostat do pokoje a pak ještě vyrazím do města." Hoseok nasedl na místo spolujezdce a zapnul si pás. Já se obrátil na Jimina, který s hlavou položenou na sklo ztěžka oddechoval. Zapnul jsem si svůj pás a s očima stále na Jiminovi se zaposlouchal do zvuku startujícího motoru.

"Připoutat." Zamumlal naštvaný SeokJin. Byl naštvaný a vystresovaný a měl na to plné právo. Měl pravdu, chovali jsme se jako děti. Čím to ale bylo? Proč jsem měl takovou neustálou potřebu se do Jimina navážet, tak silnou, že to naprosto kazilo naše profesionální chování?
No protože to byl debil, co se na misi nechal zhulit. A vykousnout. Před očima jsem stále měl obrázek Jimina v Jisungově klíně. Musel jsem se otřást.

"Kolik je Jisungovi?" Zeptal jsem se SeokJina, když vycouvával z parkovacího místa.
"Třicet už mu rozhodně bylo." Prohodil ledabyle a dál se soustředil na to, aby se dokázal z uličky vymotat.
Znovu jsem se na Jimina podíval a chtělo se mi zvracet. Z toho, co Jisung prováděl a chtěl provést, z toho, že by se Jimin dobrovolně nechal odtáhnout pryč a...
Natáhl jsem se přes jeho klín k pásu a přetáhl mu ho přes hruď. Po tichém cvak SeokJin vyjel pryč.

•••

"Je jak pírko." Podivil se Hoseok, když jsme Jimina v limbu nesli do postele. Lidé v hotelu na nás koukali s pohrdáním a ani se jim nedivím. Nesli jsme společně Jimina skrz luxusní chodby jako pytel brambor a bylo jasné, co si lidé myslí. Chlapec přebral.
Ve výtahu jsme si Jimina ani nemuseli odložit. Hoseok ho držel za nohy a já pod pažema. Odnesl bych ho sám, ale Hoseok trval na tom, že mi pomůže, pro jistotu, kdybych náhodou byl i já pod vlivem trávy.
SeokJin parkoval. Zaparkovat ve dvě ráno byl podle všeho nadlidský úkol.

S Hoseokem jsme v tichu poslouchali výtahovou muziku. Byl to jeden z nejtrapnějších momentů mého života. A že jsem byl v hodně špatných situacích.
"Ehm... je mi líto co se přihodilo vaší přítelkyni." Nadhodil Hoseok. Z nějakého pitomého důvodu mu to přišlo jako vhodné téma.
"Nemluvte o tom." Zašeptal jsem a radši se zakoukal do Jiminovy tváře s otevřenou pusou, ze které tekla slina, abych si zvedl náladu.
"Pardon... Já jen... Vím jaké to je někoho ztratit."
"Mluvíte o vašem bratrovi? Jungkook?" Nadhodil jsem, pravděpodobně, abych mu to vrátil. Zvedl ke mně hlavu a jeho věčně veselý obličej náhle opadl.
"Jak o tom víte?"
"Jsem kouzelný skřítek."

Hoseok se na mě zamračil a pak svěsil hlavu.
"Můj bratr... neviděl jsem ho tak dlouho. Naši rodiče spolu nechtěli mít nic společného a tak..." podíval se na Jimina a povzdechl si.
"Když jsem zjistil co se stalo, vzalo mě to. Nevěděl jsem o jeho životě nic." Zavrtěl hlavou. Nechal jsem mu chvíli prostor a pak se nadechl, abych se ptal dál.
Víte o tom, co měl s Jiminem?
Víte něco o jeho vraždě?
Víte něco o pokusech Jimina zavraždit?
Víte vůbec něco?
Ale než jsem se stihl rozhodnout, na co se zeptat dřív, výtah cinkl a dveře do dlouhé chodby plné pokojů se otevřely.

"Do pokoje ho už dostanu sám." Oznámil jsem Hoseokovi, když jsme vylezli z výtahu. Hoseok na mě překvapeně zamrkal a pak se usmál.
"Táhli jsme se s ním spolu dlouho, společně to dokončíme."
"Ne. Do našeho pokoje vstoupíme jen my."
"Ale no tak, půjdu s vámi, chci se přesvědčit, že ten mladík bude v pořádku."
Opatrně jsem Jimina chytil pod stehny a vyvlékl ho z Hoseokova sevření.
"Ne. Řekl jsem ne." Podezdřívavě jsem od něj o krok odstoupil. Hoseokovi škublo v obličeji, ale pak se znovu křečovitě usmál.

"Dobrá tedy. Jen si svoji nevěstu odneste na manželské lože." Uraženě se otočil a praštil do tlačítka na výtahu. Dveře se na povel otevřely a já v zrcadle výtahu uviděl, jak mi Jimin dřímá v náruči. Hoseok měl pravdu, nesl jsem ho jako nevěstu. (Hodně ošklivou nevěstu.) Byla to ovšem nejpohodlnější pozice pro nás oba.
Hoseok se ke mně otočil, aby mi zamával. Než se před jeho obličejem zavřely dveře, krátce jsem na něj kývl a odešel chodbou pryč k našemu pokoji.

"Omlouvám se." Zamumlal mi Jimin do trika svým jemným hlasem, když jsem neobratně otevíral dveře do pokoje.
"Dneska... choval jsem se hloupě." Pokračoval s proslovem, zatímco jsem bojoval s dveřma, místo toho aby se postavil na nohy.
"A děkuji." Dodal, když se mi povedlo projít dovnitř pokoje. Ramenem jsem si rozsvítil světlo a nohou za sebou dveře opatrně zacvakl.
"Víte... na tohle by si člověk mohl zvyknout. Máte pohodlnou náruč." Povzdechl si spokojeně Jimin a zavrtal mi obličej mezi hruď a ruku.
"Ráno si to s tebou vyřídím." Hodil jsem ho na postel a rychle si protáhl ruku, která chytala křeč.

Jiminovi odhození nevadilo. Natáhl se jak dlouhý tak široký na přikrývku a obličej zabořil do heboučkého polštáře. Možná za jeho stav nemohla jen tráva. Moc toho nenaspal, musel být strašně unavený. Chvíli jsem na něj zíral. Poslouchal jeho klidné oddechování.
A na chvíli mě napadlo, že bych mu třeba mohl sundat boty, nebo tak.
Hned jsem tu myšlenku zahnal. Popadl jsem z druhé půlky postele polštář. Nebyl můj, na tom, na kterém jsem spal teď chrápal Jimin, ale když byl tenhle čistý a jeho uslintaná pusa se ho nedotkla, nevadilo mi to.
Ustlal jsem si ve vaně.