Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

16.

"Páni. Toto jsem od vás nečekal. Obětoval jste postel pro moje pohodlí? Vypadá to, že se ve vás probouzí kus citu." Vzbudil mě rachot. Podivný rachot, jakoby se nějaká myš přehrabovala v zásobách s jídlem. Když jsem se přetočil z bolavého boku, do kterého mě celou noc tlačil tvrdý povrch vany, ukázalo se, že ta myš je ve skutečnosti Jimin, a zásoby s jídlem jsou jeho kosmetická taštička.
Přetáhl jsem si polštář přes hlavu a nespokojeně si pro sebe začal mumlat.

Vůbec jsem se nevyspal. Nejen že vana byla tvrdá a na hovno, bylo mi tam taky horko, musel jsem si na noc sundat triko, ale kalhoty jsem si nechal, přesně pro jistotu, kdyby si to ráno do koupelny ten malej píčus jen tak napochodoval.
"Vstávat! Bude za chvíli snídaně. A měl byste se upravit." Polštář na uších Jiminův hlas neumlčel. Celý rozmlácený jsem se ve vaně posadil a proklel pohledem jeho nahá záda. V odraze v zrcadle jsem viděl jeho nakroucený obličej, když si nanášel řasenku a vedle něj sebe. Měl pravdu, měl bych se upravit, vypadal jsem příšerně. Neochotně jsem vylezl z vany ven a postavil se vedle Jimina, abych na svůj rozmrzelý ksicht mohl ještě chvilku koukat.

Jimin mě sjel od hlavy k patě zkoumavým pohledem. Pak se podíval na sebe a zjistil, že triko taky nemá.
"B-bylo horko." Zakoktal se a odstoupil ode mě o krok doprava. Ani jsem nemrkl, sklonil jsem se k umyvadlu a cákl si na obličej studenou vodu.
"M-ěl bych do sprchy." Oznámil mi. Otřel jsem si obličej do bílého hotelového ručníku a na Jimina se nachápavě zamračil.
"Teď když sis udělal make-up. Ty seš mi případ."
"Nepřemýšlel jsem dobře? Tak teď jestli byste mohl..." naznačil mi, že mám vypadnout. Zavrtěl jsem hlavou a rukou hrábl do jeho taštičky s líčením.

"Myslím že mezitím využiju tvoji drogérku."
"Co? N-ne, šmarja, vždyť já-"
Ale to už jsem ze své toaletní tašky vylovil holící strojek a pěnu, abych měl ksicht na make-up připraven.
"Vy..." Jimin se zamračil. "Vždyť na tváři nemáte ani náznak strniště!"
"Zatímco tobě roste trochu bradka." Dloubl jsem si do něj a napatlal si na obličej holicí pěnu.

"To není pravda.." Jimin si přede mnou na truc rozepl kalhoty a sotva se k zrcadlu otočil zády, sundal i spodní prádlo a hodil mi to na hlavu.
"Nechutný." Odhodil jsem znechuceně jeho slipy směrem k záchodu a pak trochu smutně zjistil, že nespadly do mísy, ale sekly se k Jiminovu štěstí na prkénku. Zapnul jsem holící strojek a opatrně se naklonil blíž k zrcadlu. Pohledem jsem krátce, na vteřinu zabloudil vedle, k tomu co se dělo za mnou. Jiminovy záda zrovna zmizely za zastřeným sklem ve sprše.
"Vy jste určitě, určitě úchyl. Taehyung by nebyl šťastný, že mu očumujete majetek."
"Drž hubu a pohni, taky chci do sprchy."

•••

"Netušil jsem že umíte s make-upem." Usmál se Jimin když jsem vyšel z koupelny.
"Jak si to včera říkal... jsem muž mnoha překvapení." Vklouzl jsem do papučí, ve kterých jsem se odteď rozhodl po hotelu chodit.
Jimin, už připravený k odchodu otevřel dveře a nechal mě projít ven.
V tichosti jsme šli k výtahům. Za chůze je ticho přijatelné, ale ve výtahu, kde hraje ta pitomá trapná muzika, je to horší.

"Ehm... sluší vám to. To líčení." Odkašlal si Jimin, aniž by se na mě podíval. Krátce jsem na sebe mrknul do zrcadla. Musel jsem to použít. Zakrýt temné kruhy pod očima z dlouhých týdnů, zvýraznit unavené oči, abych jim dodal na životě, narůžovět mrtvolně bledé rty. Akorát jsem konečně vypadal jako člověk, neřekl bych, že mi to přímo slušelo.
"Včera večer. Slíbil jsem ti, že si to ráno vyřídíme." Podíval jsem se zpátky na Jimina, který vykulil své velké oči.
"Ehm... co přesně?"
"Možná to jak si se zhulil a málem chcípl." Udělal jsem k němu krok blíž a natiskl ho do kouta.

Jiminův ohryzek se výrazně pohnul když polkl nasucho.
"Říkal jsem že se omlouvám? Ten pokus o vraždu nebyla moje chyba."
"Někdo má důvod proč tě chce mrtvého. Ptám se. Proč."
"Jak to mám sakra vědět?"
"Proč by někomu tolik záleželo na tvém životě?" Sykl jsem centimetr od jeho tváře. Jimin se prudce nadechl, jakoby dostal facku.
Pak semkl rty a donutil mě se o kousek odtáhnout.
"Máte pravdu. Komu by sešlo na mém ubohém, sprostém životě."
Bylo vidět, že jsem se ho dotkl. Slovama, rukama jsem na něj samozřejmě nesáhl.
Slova někdy ubližují více než pěsti a často na to zapomínám.