Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

25.

"Hodláte zase spát ve vaně?" Zeptal se mě Jimin, když hodil náš batoh na manželskou postel.
"Kdyby tu nějaká byla... Asi si ustelu na zemi." Povzdechl jsem si a svalil se na tvrdé parkety. Jimin si skočil na postel a podle zvuku postel nemohla být pohodlnější, než moje parkety.
Sledoval jsem oprýskaný strop, na kterém šly vidět podivné skvrny, a na několika místech omítka odkrývala trámy a dráty.

"Nebudete přece spát na zemi..." Jimin se převalil na břicho.
"Takhle dostáváš všechny ty chlapy do postele?"
"Většinou." Usmál se a zamával nohama ve vzduchu.
"Jsi nechutný."
"To už jsem párkrát slyšel."
"A smrdíš."
"Taky teď nevoníte vábně, to triko mi vyperete."
"Vypadáš jak levná coura."
"To dává smysl, za sex si vlastně nic neúčtuju, takže jsem coura zdarma, ale-"
"A chováš se jak malé děcko."
"Malé děcko vás neslo přes celý les, celé tři kilometry."
"Seš si jistý že to bylo tak daleko? Neděláš ty jenom frajírka?"
"....ne?"
"A taky máš zadek jako baba. Co tam máš, silikony?"
"Ne, naprosto přírodní materiál, jsem rád že jste si všiml."

Zvedl jsem se ze země do sedu a zamračil se na jeho usměvavou tvář.
"Jaktože se neurážíš? Jindy už by ses vztekal."
"Za těch pár dnů mi došlo, že to nemá cenu, jelikož to nemyslíte vážně. Kdesi tam uvnitř jste milý člověk, akorát smutný." Natáhl ke mně ruku. Vypadlo to, jakoby chtěl, abych ho za ní chytil, ale zavrtěl jsem hlavu. Uraženě ruku opět stáhl.
"Vím že to je těžké." Pokračoval chlácholivým tónem. "Ztratit někoho koho milujete je strašné, ale musíte si uvědomit, že většina lidí za to nemůže."
Vyhýbal jsem se mu pohledem. Nesnášel jsem že má pravdu. Nesnášel jsem, že zněl naprosto stejně jako Lin. Přechytračelý až na půdu, ale ve skutečnosti děsně naivní. Vlastně si byli tak podobní, až mě to děsilo. Děsilo mě to od začátku.

"Řekněte... Byla Lin první žena kterou jste miloval?" Zeptal se mě po chvíli ticha. Cítil jsem zase tu palčivou bolest za očima.
"Lin... ano, byla první žena, kterou jsem miloval." Řekl jsem a hned toho zalitoval. Proboha. Kdyby se mohly vzít slova zpátky.
Čekal jsem, kdy se toho Jimin chytí a vytáhne ze mě všechny moje tajemství, ale vůbec to nepochytil.

"Jungkook byl taky moje první láska. První a jediná."
"Dokážeš si představit, že by si někoho miloval stejně jako jeho?" Zvedl jsem k němu tvář.
"Ano, teď už jo. Rozhodně, i víc." Usmál se na mě a pak sklopil hlavu. "Ale první láska je první láska. Člověk po ní má pocit, že pro něj končí svět."
Mlčel jsem. Nemohl jsem mu říct, že Lin nebyla moje první láska. Rozhodně ale bolela víc než první.
"Víte... přijde mi že v pár věcech se Jungkookovi podobáte. Možná proto vás zvládám trpět." Usmál se stále se skloněnou hlavou.

Tváře se mi rozhořely jako plamen. To bylo špatný, hodně hodně špatný.
"Taky tě Jungkook nemohl vystát?" Zmohl jsem se jen na špatnou odpověď.
Polštář který svíral v náruči po mě hodil. Trefil mě do hlavy a byl tvrdý jak kámen. Zase se mi zatočila hlava a já se musel opřít o zem.
"Proboha, jste v pořádku? Omlouvám se, to bylo ze srandy." Jimin seskočil z postele a šel mě zkontrolovat.
Rychle jsem se odtáhl dál, ke zdi, abych si mohl opřít hlavu.
Se zavřenýma očima jsem poslouchal bušící srdce. To se mi vůbec nelíbilo. Vždy jsem byl špatný ve čtení emocí, hlavně svých vlastních.

"Jo dobrý. Trochu mě bolí hlava." Zmínil jsem naprosto očividnou věc.
"Pojďte. Lehnete si do postele."
"Nikam nejdu, už vůbec ne s tebou." Mluvil jsem uraženě se stále zavřenýma očima. Proto jsem neviděl jak mě Jimin popadl pod pokrčenými koleny a vzal mě do náruče.
"Co to- No fuj, polož mě!" Vykřikl jsem, ale chytil se ho za ramena. Než jsem se mu stačil vyvlíknout, položil mě na postel a založil si ruce v bok. Chvíli na mě koukal jak ležím a já zrudl. Byla to strašně trapná situace.
"To už nikdy nedělej." Zamumlal jsem a natáhl na sebe peřinu.
"Nechte mě hádat: nerad si připadáte zranitelný a slabý." Jimin protočil oči a najednou si sundal triko. Vyděšeně jsem se odtáhl ke zdi.

"Jo, a teď mám pocit že mě chceš znásilnit, tak toho nech." Mávl jsem na něj rukou, abych ho odehnal, ale jen se zasmál.
"Přece nebudete spát v tom upoceném triku, zvlášť když je venku takové horko." Jimin odhodil triko na zem a začal sundávat kalhoty.
"Asi ne..." uznal jsem a na posteli se posadil. S pohledem zabodnutým do Jiminových zad jsem sundal tričko a hodil ho na zem.
"Ty se asi moc nestydíš co?" Zeptal jsem se když se Jimin uprostřed pokoje začal protahovat.
"Měl bych?" Usmál se a obrátil se ke mně čelem.
"Rozhodně ne. Teda jako ne přede mnou. Ne že.. to je jedno." Lehl jsem si a otočil se čelem ke zdi. Měl jsem sto chutí na ni natisknout obličej z toho jaké tu bylo najednou horko.

Uslyšel jsem, jak si Jimin za mými zády lehá na podlahu.
Párkrát zanadával a pak do podlahy vztekle práskl. Zvedl jsem hlavu. Ležel na zemi jako prkno a zíral na strop.
"Hej Jimine. To že jsem chtěl na zemi spát já, neznamená že musíš ty."
Jimin nadzdvihl hlavu a usmál se.
"Je tohle pozvánka do postele?"
"...Ne, rozkaz, dělej."
"Uuu, ano pane."
Jimin se zvedl ze země a skočil na půlku vedle mě. Očividně zapomněl, jak je matrace tvrdá, protože hned sykl bolestí.
"Heh. Dobrou noc. Zhasni." Znovu jsem se přetočil na druhý bok a zavřel oči.

•••

Ráno nás vzbudilo příšerné horko. Motel samozřejmě neměl klimatizaci a Jimin, který se mi lepil na záda, nepomáhal ani trochu. Ruku měl přehozenou přes mě i s nohou, a hladkou hrudí se dotýkal mých zad. Znechuceně jsem ho odstrčil a poslouchal, jak se od sebe naše upocené pokožky odlepily.
"No fuj!" Vykřikl jsem a ihned vylezl z nechutně upocené postele.
Jimin se rychle vzbudil a nechápavě se rozhlédl kolem.

"Co? Co se děje je tu Šváb?"
"Jo je! Přímo v posteli a celou dobu se na mě lepil!"
Jimin vyděšeně zalapal po dechu, ale když si všiml jak nazlobeně se tvářím, zasmál se.
"Ha. Vy myslíte mě. Pardon, nerad spím sám."
"Co jako děláš doma když si sám?"
"Většinou postel nemám prázdnou."
"Jsi nechutný."
"Já vím."

Sprchu v Motelu neměli. Ani bychom si do ni netroufli jít, včerejší incident s mužem z recepce byl děsivý až až.
Cítil jsem se trochu špatně že jsem té milé slečně ukradl peníze, ale jen trochu, protože hned jak jsme s Jiminem vrátili klíčky a muž nás proklel pohledem, šli jsme si k Benzínce koupit další pet lahve vody.
Když nás slečna uviděla, usmála se od ucha k uchu.

"Hi Guys! How was the night?" Zeptala se nás když jsem na pult pokládal dvě láhve vody.
Podíval jsem se na Jimina.
"I am sorry, his English bad, very bad. We sleep well, thank you." Jimin se usmál a z nějakého důvodu mě chytil kolem pasu.
"Co děláš?" Setřásl jsem ho a podal slečně nejmenší bankovku.
"There is no reason to be shy!" Zasmála se slečna a vrátila mi pár mincí.
"Right, he hate my love." Jimin na mě vyšpulil pusu. Nechápavě jsem schoval peníze do peněženky, natiskl na jeho pusu ruku a odstrčil ho pryč.
"Thank you." Poděkoval jsem za vodu a otočil se k odchodu.

"I wish you a pleasant journey, I hope he will get into a better mood." Rozloučila se slečna a Jimin za mnou vyběhl ven.
"Co to bylo za představení?" Schoval jsem flašky do batohu.
"Ále, jen si myslela že jsme spolu."
"Co spolu?"
"Jakože jsme pár." Jimin propojil prsty na svých rukou.
Prudce jsem zavřel batoh a šlehl po Jiminovi očima.
"Co si jí to nakecal?"
"Heh." Jimin se nervózně zasmál.
"Samantě a Jessie si nakecal to samý viď?" Křikl jsem na něj a píchl ho prstem do hrudi. Nervózně se rozhlédl kolem.
"Možná, ano. Ale bylo to tak vtipné, na všechno jste kýval a ani nevěděl o čem mluvíme. A lidi v Americe jsou tak akceptující a-"
"Nemáš smysl pro humor." Zavrčel jsem, utáhl si popruhy na zádech a vyrazil vpřed.

"Ale no taaak, jen jsem chtěl být zajímavý a byla to sranda! To vy nemáte smysl pro humor! No tak, počkejte přece! Šmarja panno s vámi je fakt zábava..."