Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

23.

Vzbudilo mě zaklepání na dveře. Hned jsem se probudil a škubnul sebou, ale moje reflexy byly bolestí hlavy otupeny.
"Oh, sweetheart, finally, you are awake!" Ve dveřích se objevila žena. Měla čokoládově tmavou pleť a pořádné křivky. Šlo poznat, že je starší, ale na svůj věk vypadala skvěle. V ruce držela tácek s čajovým setem.

"Uum... Samantha? Jessie?" Zeptal jsem se a pokusil se posadit, něco mě ale tlačilo hluboko do postele.
Konečně jsem si uvědomil, že na mě leží vyčerpaný Jimin. A taky že ho objímám. Že jsme tady spolu takhle spali.
Zašklebil jsem se na jeho obličej, který vypadal protivně k světu i když s otevřenou pusou chrápal.
"I am Samantha honey. Are you feeling better?" Zeptala se mě. Nervózně jsem zatikal pohledem od spícího Jimina zpět k ní.
co to mele
"I... um... am good." Řekl jsem jí, že je mi dobře a ukázal na Jimina.
"He can english. Not me."

Paní položila tácek s čajem a sušenkami na noční stolek a položila mi bez varování ruku na čelo. Otevřel jsem pusu, abych protestoval, ale co asi chcete říct když neumíte mluvit jazykem jako ten druhý.
"It's ok sweetheart. We will use google translate. Your boyfriend told me you are from Korea?"
Pochytil jsem "google" a "Korea" a usmál se.
"Yes! We are korean." Usmál jsem se, pyšný na svoji angličtinu. Paní Samantha si sedla na kraj postele a vytáhla svůj telefon. Zvědavě jsem k ní naklonil hlavu a podrbal Jimina ve vlasech, aby přestal chrápat.
Z telefonu se náhle ozval plechový hlas, v korejštině.
"Já vás moc rád poznat. Váš přítel velmi hodný, on vás moc rád."

Samozřejmě překlad nebyl dokonalý, ale bylo to lepší než nic.
Paní mi podala telefon. Klikl jsem na malý mikrofonek a začal mluvit.
"Moc vám děkujeme za pomoc. Měli jsme příšernou nehodu."
Telefon ji moje slova zopakoval v angličtině.
Oddechl jsem si a zkontroloval Jimina, jestli pořád spí. Spal jako nemluvně. Na peřinu mu z otevřené pusy tekla slina.
"To je v pořádku. My vám rádi pomoct." Ozvalo se z telefonu a Samantha zakývala hlavou. Vrásčitou rukou náhle pohladila Jimina ve vlasech a zase se podívala na mě. Měla zvláštní oči, hnědo-zelené, ale trochu pobledlé, působily barvou chladně, tónem však vřele a mile.
Cizím lidem nikdy nevěřím. Z té paní však šla jistá... energie, pozitivní. Připadal jsem si najednou jako malý kluk, co mu jde maminka vyprávět něco na dobrou noc.

"Co všechno vám napovídal?" Zasmál jsem se do telefonu.
"On hodně mluvit. Ale on mluvit hlouposti. Já jen vědět že vy jeho přítel." Povytáhla obočí. Málem jsem se zadusil a na Jimina se vyblil, ale vydržel jsem to. Neřekl bych že jsme přátelé, ale musel jsem s tím jít. Nemohl jsem ji říkat, že spolu pracujeme a zabíjíme lidi.
I když by mi to rozhodně neuvěřila. Jimin vypadal ve spánku jako andílek.
Píchl jsem Jimina z legrace do tváře, když najednou zamrkal a s odkašláním zavřel pusu.

"Měl jsem krásný sen. V tom snu jsem s vámi ležel v posteli a vy jste se mě nepokusil zabít." Usmál se a přetočil na záda, aby mi viděl do obličeje. Z jeho výrazu bylo jasné, že se mu nic takového nezdálo a že věděl, že to je realita. Zle jsem se na něj zamračil a setřásl ho ze sebe.
"Ah, you are awake! We were talking with your boyfriend through the Google translate!" Zamávala na něj telefonem a rozespalý Jimin se zpomaleně zasmál.
"He is unbelievable, really, English is not hard so much!" Zase jsem nevěděl co říkají. Rozhovor přes překladač mi vyhovoval víc, ale Samantha už ukládala telefon do kapsy.

Když se ze mě Jimin zvedl, polilo mě náhle horko a musel jsem vylézt z postele.
"Whoah, baby, calm down, you need to rest." Řekl mi Jimin a chytil mě za pas. Znechuceně jsem se na něj zašklebil a přes ruku ho plácl.
"Nerozumím ti, použij laskavě náš jazyk." Zavrtěl jsem hlavou a napřímil se, ruce vytáhl vysoko ke stropu. Hlava se mi při tom nebezpečně zatočila, ale ustál jsem to a zhluboka se nadechl.
V zrcadle v hezkém dřevěném rámu jsem viděl svůj odraz. Neměl jsem na sobě své oblečení.
"Jimine. Co se nakonec stalo s našimi věcmi?" Zeptal jsem se opatrně a otočil se na ty dva, co si něco špitali. Jimin sebou trhl a s šálkem čaje se na mě usmál.

"Po tomhle mi budete muset lízat paty do konce života. Ráno jsem se tam vrátil a pobral co šlo. Bohužel, zrovna váš kufr jsem nenašel. Věci byly rozházené všude možně."
"To teď jako budu nosit tvoje hadry? Jsou mi malé!" Ukázal jsem na odhalený podbřišek. Jimin se tam podíval a pak rychle začal koukat jinam.
"Přijde mi to sexy."
"Drž hubu."
"Hej! Víte co všechno jsem pro nás udělal?" Urazil se a lehl si do postele. Pod očima měl černé kruhy, ale neustále se usmíval.
"Dobře. Promiň." Uklidnil jsem se a znovu se podíval do zrcadla. Bylo to strašné, ale co se dalo dělat. Nebyl jsem ve stavu, kdy bych se mohl sebrat a jít k autu. Ani jsem nevěděl kde jsem.

"Ještě jedna špatná zpráva..." Zamumlal Jimin s vyšpulenou pusou, když mu Samantha prodávala do čaje kostku cukru.
"Povídej. Přežiju už všechno."
"Dobře. Váš telefon je na sračky. A vaše kreditka zlomená vejpůl."
Možná to byla karma. Asi jsem si to zasloužil, pravda.

•••

"It's sooo good! Thank you very much." Povzdechl si Jimin u jídla. Paní Jessie, přítelkyně Samanthy, nám udělala Kimchi. Bylo fajn zase něco sníst. Uvědomil jsem si, že jsem pořádně nejedl už... pár týdnů.
Jiminovy menší, upnuté hadříky mi najednou ukazovaly, jak strašně jsem za poslední dobu zhubnul.
Jimin není o tolik menší než já. Je křehčí, a má kratší tělo, ale zato nohy mu sahají až k mému pupku.
Vím to, protože jsme to porovnávali.

"Yes, thank you." Usmál jsem se a doufal, že jsem to vyslovil správně. Jimin mi ukázal palec nahoru, což asi znamenalo, že jo.
Seděli jsme ve čtyřech v malé kuchyňce. Všechen nábytek v domě byl ze světlého dřeva a zdi byly bílé. Takový mír a pohodu jsem snad nikdy nezažil. Rozhodně jsem nečekal, že ho najdu po útěku zabijákovi.

"It's no big deal really, I am so happy that I can cook for someone again! It sometimes gets lonely when our daughter is not here."
Zašilhal jsem na Jimina, který se zasmál.
"Co říkala?" Šeptl jsem.
"Nemám páru." Odpověděl mi s úsměvem na tváři.

"Tak chlapci. Co vy pohledávat tady? Jimin říkal že bourat?"
Promluvil na nás telefon. Znovu jsem se podíval na Jimina. Netušil jsem co všechno jim navykládal.
"Ach, my jsme nabourali ano. Půjdeme pěšky." Usmál se a do pusy si strčil poslední sousto.
"Ale teda jenom pokud je Yoongimu dobře. Je vám dobře?" Otočil se na mě a drobnou dlaň mi položil na hřbet ruky. Překvapením jsem na něj zamrkal a pozdvihl obočí. Nechápal jsem proč projevuje tolik náklonnosti.

"Umm... jo je mi fajn."
"Jste si jistý? Samantha a Jessie říkaly, že nás tu klidně nechají déle."
"Je mi skvěle. Měli bychom vyrazit."
"Ale Yoongi, ne-"
"Jo. Ztratili jsme dost času." Rozhodl jsem se a odložil příbor. Dámy na nás zmateně koukaly a tak se Jimin ujal vysvětlování.
"He is stubborn. He wants go now." Povzdechl si a ženy si vyměnily zmatený pohled.
"Honey, you are exhausted. You need to take a rest."
"I know! But he wants go..."
"You are too good for him." Jessie se na mě zamračila. Nechápal jsem proč, ale radši jsem držel pusu.

"Why are you even with him?" Řekla Jessie rozzlobeně a Samantha ji plácla po ruce.
"I don't know."
"Is the sex good?"
"Proč mluvíte o sexu?" Vložil jsem se do konverzace a Jimina propálil pohledem. Cukaly mu koutky, ale mávl nad tím rukou.
"Běžte se připravit pokud tak moc chcete vyrazit." Jimin se na mě ani nepodíval. Musel být naštvaný.
Ale museli jsme vyrazit. Času bylo opravdu málo.
Zvedl jsem se od stolu, jak mi Jimin nakázal. Hlava se mi zamotala, ale ignoroval jsem to a s hvězdičkama kolem sebe jsem šel nahoru do ložnice.

Když mě náhle odchytila Samantha se svým telefonem.
"Vy si muset více vážit vašeho přítele. On moc hodný. On vás má moc rád. Opravdu."
Překvapeně jsem zamrkal na ni a pak na Jimina.
Než jsem stihl odpovědět, otočila se ke mně zády a šla si sednout ke své přítelkyni. Chytila ji za ruku a něžným pohledem si ji prohlédla.
Bodlo mě u srdce. Viděl jsem ji to na očích. Přesně takhle jsem se kdysi díval na Lin.
Kmitl jsem pohledem k Jiminovi, který se na mě krátce otočil. Když jsme se střetli pohledem, obrátil se zpátky a vesele začal povídat.