Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

28.

Jack a Jack byli naprosté protiklady. První Jack byl vyšší a štíhlý, nesutále se usmíval a všechny jeho pohyby působily přehnaně energicky.
Druhý Jack byl opak, byl menší a podsaditější, neřekl bych že se mračil, ale ani nevypadal vesele. Moc se nehýbal, jen mrkal a chodil a když promluvil, nešlo ho skoro slyšet.
Ani jsem nečekal, že náš plán vyjde tak dobře. Když si Jackové vyslechli naši situaci, jejich dcera, Beth, přišla se skvělým nápadem.

"Can they stay at our house? Just for one night, we have to help them! They need to take a shower at least." Což mi Jimin přeložil jako "chce abychom zůstali u nich"
Jackovi 1 se ten nápad velmi líbil. Začal na místě plánovat kam nás uloží a jaké nám dá vybrat šampony, ale Jack dva se tvářil vcelku nejistě.
Jimin mi všechno překládal, takže jsem věděl o čem mluví.

"Nevim jestli je to dobrý nápad Beth. Jsou naprosto cizí, mohli by to být zloději, nebo vrahové."
"Tati! Podívej na ně copak tihle by mohli být vrahové?"
S Jiminem jsme se nervózně zasmáli.
"Jacku! No tak, musíme jim pomoct, copak nemáš srdce? Podívej jak jsou roztomilí, taky jsme takoví za mlada byli! Zamilovaní a dychtiví a někdy i v nesnázích. Pamatuješ jak jsme na našich líbánkách žebrali?" Jack 1 položil Jackovi 2 ruku na rameno a byl to pro něj asi zlomový bod, protože kývl.
S Jiminem jsme si oddechli a nenápadně si plácli.
"Už mi můžeš slézt z klína."
"Nechce se mi."
"Slez."
"Ne."
"What are you Guys talking about?"
"Love talk."

Jejich rodina bydlela v menším domečku s velikou zahradou. Když jsme tam došli, přivítal nás štěkot zlatého retrívra.
"Hi Big Boy!" Beth se vrhla ke psovi a začala ho vesele drbat. Pes vypadal, že za chvíli vyskočí z kůže.
"O můj bože pejsek!" Jimin se vrhl k psovi. Doslova, sedl si do trávy a nechal se zadupal do země a oslintat od slin. Ozýval se spod kožichu jeho otravný křik.

"How old is he? Age?" Zeptal se mě Jack 2. Docela jsem si ho oblíbil, byl tichý a kultivovaný, zatímco Jack 1 se válel s ostatníma na zemi.
"Age? Oh, 20." Zalhal jsem, protože mi najednou vypadlo číslo 18. Navíc jsme nemohli používat náš skutečný věk ani jména.
"He looks younger."
Jack 2 prošel brankou a poplácal svého manžela po rameni.
"Come on. We have to prepare the bedroom." Když oba odešli, nezbylo mi nic jiného než se posadit k Jiminovi a Beth. Pes se ke mně ihned vrhl. Čekal jsem, že mě poslintá, ale on se mi složil hlavou do klína. Spokojeně zafrněl a vypadalo to, že zavřel oči.

"Aw, he likes you!" Řekla mi Beth. Tomu jsem rozuměl a usmál se.
"He is cute." Řekl jsem a podrbal ho za ušima.
"They are so cute!" Povzdechl si Jimin.
"So, your boyfriend does not speak english?" Zeptala se Beth. To už jsem nerozuměl. Radši jsem se vrátil k drbání psa.
"He doesn't even know what we talk." Opáčil Jimin a přisunul se k Beth blíž.
"So we can talk about anything?"
Myslím, že si docela padli do noty.
"Anything. He don't know anything."
"Perfect. He seems kinda... like serious?"
"Maybe. But he is fun. Little mean."
"How long are you together?"
"Not long."
"And have you... like did the nasty?"
"Hm?"
"I mean if he's good in bed."
"What?! Ehm, yes, yes."
"Are you the bottom? You are right?"
"What? It's obvious?"
"Yeah, kinda."
"Hele tohleto mě nebaví, o čem mluvíte?" Zeptal jsem se trochu nazlobeně.

"O prcání." Opáčil Jimin pobaveně. Jeho úsměv nezmizel ani když jsem se na něj zamračil.
"To nemyslíš na nic jiného?"
"Hmm, většinou moc ne."
"Sexuální deprivace?"
"Sexuální deprivace."

Když jsme se dostali dovnitř Jack a Jack nás odvedli do pokoje.
Manželská postel, zase, bezva.
"This is normally our room, But we will let you stay in here. So you can have romantic night, if you know What i mean." Zamrkal na nás Jack 1. Jimin se zasmál a ohlédl se na mě. Pokrčil jsem na něj rameny, aby mi to přeložil ale ignoroval mě.
"Don't be loud." Zmínil se ještě Jack 2, který vypadal, že už chce jít spát. I když bylo tak šest večer.

"Thank you so much! We just sleep!" Zasmál se Jimin a vplul do místnosti. Nejistě jsem šel za ním a položil batoh na zem.
"Jack a Jack nám nechali svoji ložnici. Abychom mohli mít..." Jimin se ke mně otočil a najednou mě chytil za pas. "...romantickou noc."
Než jsem se vzpamatoval, oba nás povalil na postel a pevně mě objal kolem zad.
"Co to děláš! Tohle je trochu moc, navíc sMrdíME a nechci spát ve tvým potu ty píčo!" Pokusil jsem se mu vykroutit a slézt na zem, ale místo toho jsme na zem spadli oba. Jimin dopadl na záda a konečně mě pustil a já zůstal nohama na posteli, avšak obličejem jsem padal k zemi, na Jimina. Musel jsem se rukama opřít o zem vedle jeho hlavy do podivného kliku, abych obličejem nenarazil do jeho.

"Are you Guys ok?" Ozvalo se ode dveří. Rychle jsem se na Jacka 1 ohlédl a ukázal palec nahoru, než jsem se podíval zpátky na Jimina. Ten se našemu pádu chvíli smál, ale najednou zmlkl a úsměv mu z tváře začal pomaličku mizet.
Zasekl jsem se. Jimin kmitl očima k mojí napjaté ruce zpět k mým očím a putoval na vteřinu po mojí tváři. Zhluboka jsem se nadechl a jednou rukou mu stáhl vyhrnuté triko.
"Žiješ?"
"Asi jsem si vyrazil dech ale jinak dobrý." Usmál se a natáhl ruku k mému napjatému krku. Opatrně přejel bříšky prstů od temene ke klíčním kostem. Ucítil jsem mráz na zádech a husinu všude po těle.
"Pořád se dívá?" Zeptal se a kmitl očima na Jacka.
"Jo." Jednou rukou jsem na něj zamával. Jack si natiskl ruku na pusu a rychle vycouval z místnosti, dokonce za sebou zavřel dveře.

"To jsou tak hodní lidé. Chovají se k nám jako k důležité návštěvě. Máme více štěstí než rozumu Yoongi." Zmínil se Jimin, který mě teď držel za tričko.
"Už šel pryč, můžeš na mě přestat šmatat." Řekl jsem potichu a chytil jeho ruku do své. Ruka, která mě držela nad ním stále pevně držela, stále jsem měl síly dost, i když jsem hodně zhubl.
Když jsem chytil jeho ruku, chtěl jsem ji od sebe odtrhnout. Ale jakmile jsem kolem jeho útlého zápěstí ovinul celou dlaň... Zastavil jsem se. Znovu jsem se podíval na Jimina, kterému zmizel úsměv ze tváře úplně.
"Jack už tu není... Už můžete... přestat předstírat." Zašeptal a vyhnul se očnímu kontaktu. Zabloudil na vteřinu k mým rtům, které jsem němě otevřel. Najednou jsem nevěděl co říct.
Pomalu jsem uvolnil sevření jeho ruky a položil i druhou ruku na zem.
"Jasně..." hlesl jsem a postavil se na chvíli na ruce, abych mohl zvednout nohy z postele a dopadnout na zem.

Hlava se mi při napřímení celá zamotala. Jak se do ní nahnalo v předklonu příliš krve, která zase letěla zpět, kolem mě se svět zatočil a musel jsem si sednout, zrovna ve chvíli, kdy se kolem mě začala vytvářet temnota.
"Sakra." Sykl jsem a zavřel oči.
"Hlava?" Zeptal se Jimin odkudsi z dálky, skoro jsem ho přes pískání v uších neslyšel.
"Jo."
"Jste v pořádku?" Matrace vedle mě se prohnula. Jiminovo stehno se dotklo mého, tak moc byl blízko.
Rukou se opatrně dotkl mého ramena.
"Jo! Jsem v pohodě proboha." Odstrčil jsem jeho ruku a znova se postavil, i když kolem mě ještě létaly mžitky.

Jimin na mě z postele ustaraně koukal. Složil si ruce do klína a semkl rty.
"Určitě?" Ujišťoval se znovu.
"Proč se furt tak staráš?" Křikl jsem na něj a přešel ke dveřím. Než jsem vyšel na chodbu, krátce jsem se na něj podíval. Zíral na koberec a nervózně se objímal kolem štíhlého těla. Bodlo mě u srdce. Doslova.
Začalo mi pomalu docházet, co se děje. Jimin nemusel odpovídat na mojí otázku.
Věděl jsem, proč se tak stará. A taky jsem věděl, proč nechci, aby se staral. Myslím, že oběma nám to došlo ve stejný okamžik, ale já si to nechtěl připustit do doby, než bylo pozdě.