Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

27.

Náš plán s autem byl úžasný. Ani jsem nechápal, jak jsme mohli mít tolik štěstí. Jenže pak nám došel benzín. Auto jelo, jelo, jelo.... A najednou po půl hodině začalo zpomalovat, až se zastavilo úplně.
Udělalo poslední zvuk a pak se na mě vysralo. Do ticha zpívalo rádio a já chvíli zíral na cestu před námi. Bylo to špatný. Auto se zastavilo u začátku městečka, kde kolem nás byly dřevěné, hezky malované domky.
Otočil jsem hlavu na Jimina, který s hlavou opřenou o okno spinkal jak nemluvně.

"Došel benzín." Oznámil jsem mu, ale neslyšel. S povzdechem jsem si sundal stále vlhké spodky a natáhl na sebe svoje kraťasy s trikem.
"No oblíkat ho nebudu." Zamumlal jsem si pro sebe, jelikož jsem ho nechtěl vzbudit.
"Třeba bych se i nechal." Zašeptal najednou a s úsměvem otevřel jedno oko.
"Ty ses koukal." Spíš jsem to oznamoval než se ptal. Jimin celý zrudl a odvrátil se.
"Ne... nekoukal."
"Okamžitě se obleč."
"Musím si sundat ty trenky, otočte se!"
"Ne že bych měl na co koukat ty mikropéro." Vylezl jsem z auta na vzduch a protáhl se. Odpolední sluníčko příjemně hřálo, ale už nesvítilo do očí. Situace nebyla pěkná, ale mohlo být hůř, benzín nám mohl dojít v noci.

"Fuj to triko tak smrdí." Jimin vylezl z auta a práskl za sebou dveřmi.
Když se protahoval, vypustil z pusy spousty podivných zvuků, až nakonec spokojeně mlaskl.
"Proč jsme vůbec zastavili?" Zeptal se a začal se rozhlížet kolem.
"Došel benzín." Zopakoval jsem a tentokrát mě slyšel.
"Cooo?" Povzdechl si a sedl si na předek auta.
"Musíme zase pěšky. Ale popovezli jsme se 30 kilometrů. Na Shelter Island to je už jen deset." Otevřel jsem zadní dveře, abych vytáhl batoh a boty.
Jimin se podíval na svoje zničené tlapky a povzdechl si.
"Do svých bot už nevlezu."
"Můžeš jít boso."
"Mám puchýře všude po chodidle! Jak jste to říkal... Dostane se mi tam infekce!"
"Ježiš tak na." Hodil jsem po něm svoje boty. Trefili ho do hlavy a plný nenávisti se na mě zašklebil, ale pak na ošuntělé tenisky zamrkal.

"To fakt?"
"Klidně." Narval jsem jeho stupidní boty na podpatku do batohu. "Dneska už stejně nemůžeme jít. Dorazili bychom k Thompson road až moc pozdě. Musíme vyrazit zítra, brzy ráno a vymyslet nějaký plán."
"A co budeme dělat do té doby?" Zeptal se Jimin když zkoumal moje boty.
"Asi si Zajdeme na jídlo. Nevim jak ty ale já mám strašnej hlad."
"Proboha, mluvíte mi z duše!"

Jimin v mých botách trochu plaval, ale podle jeho spokojeného výrazu se mu šlo hezky. Mně se boso šlo hůř, ale asfalt už aspoň nepálil. Skrz klidné městečko jsme došli až k nejbližší restauraci. Útulná dřevěná restaurace vypadala úplně stejně jako z amerických filmů, dokonce měli na stolech ty kárované ubrusy a lahve s kečupem a hořticí.
Posadili jsme se ke stolu u okna naproti sobě. V restauraci bylo vcelku plno, valnou většinu zákazníků tvořily rodiny s dětmi. I když ale bylo plno, lidí tu nebylo moc, restaurace byla malá, možná to byl rodiný podnik, protože se to tu jmenovalo nějak jako "U Jacka a Jacka doma" nebo tak nějak.

"Good afternoon gentlemen. Here is our menu." U stolu se objevila mladá holka s laskavým úsměvem na tváři. Na stůl nám položila jídelní lístek, přičemž se k nám naklonila a najednou nakrčila nos.
"Thank you so much!" Usmál se Jimin který si jejího výrazu nevšiml. Musela cítit jak strašně jsme spocení.
Dívka ale zase nasadila profesionální úsměv a odešla. Jimin se spokojeně vrhl na vybírání jídla, zatímco já počítal peníze. Bylo jich dost. V duchu jsem děkoval blonďaté dámě z benzínky.

"Uuu, já si dám kuřecí křídla!" Křikl Jimin a zabodl prst do papírového menu. Bylo to teda rozhodně něco jiného než na co jsme byli zvyklí v Koreji.
"Hej Jimine." Ukázal jsem na fotku v rohu menu. Byli tam dva nakreslení kuchaři, kteří se drželi za ruce.
"Oooh." Jimin si obrázek prohlédl zblízka a pak se rozhlédl kolem.
"Jsou tu i duhové vlajky." Poznamenal a přimhouřil oči. Amerika je velmi liberální země, ve které se očividně homosexuálové přijímají vstřícněji než v Koreji. Proč si myslíte, že máme v businessu kolem drog a vražd tolik gayů? Přesně, společnost v Koreji je takhle vyštve.

Mladá dívka se vrátila zpět s notýskem.
"So, What can I get you Guys?" Usmála se.
"Uum, chcickem bre-breast? This." Jimin s úsměvem ukázal na své vybrané jídlo. Slečna se otočila na mě a já jen zabodl prst do obrázku burgeru.
"Alright. Comming right up! But can I ask you Guys something? Where are you from?" Slečna se podívala na Jimina, protože jí došlo že on tady dělá mluvení a překlad.
"Korea." Usmál se a naklonil se ke slečně blíž. Uviděl jsem jak zase nakrčila nos, ale taky se k němu naklonila.

"I have question." Šeptl Jimin a ukázal na fotku kuchařů. Ale ne.
"Who are they?" Zeptal se. Slečna se kupodivu usmála ještě víc.
"Well my fathers of course. That's Jack, and that's Jack! Funny right?" Zasmála se a založila si ruce v bok. "It's our family restaurant. They do the cooking and me and my brothers are waiters."
"Ooh! That's cute!" Jimin si natiskl ruku na pusu a obrátil se ke mně, jelikož jsem nechápavě zíral.

"Je to rodinná restaurace! Ti dva jsou manželé a vaří tady, a tohle je jejich dcera."
Překvapeně jsem zamrkal.
"Tady si můžou adoptovat dítě?"
"Úžasné viďte?"
"Sorry Guys, gotta go, we'll chat later." Slečna se nám uklonila a rychle odběhla k vytáhlému chlapci, který na ni cosi křičel.
"To musí být její bratr. Je docela sexy, co myslíte?" Jimin si opřel ruku o stůl a usmál se na něj.
"Myslím, že musíme využít situace." Propleskl jsem ho jemně po tváři a když se na mě podíval, přednesl jsem mu svůj plán.

"Musíme to zkusit. Ta holka je očividně velmi milá a její tátové jsou teplí. Využijeme lidské dobročinnosti. Řekneš jí, že jsme spolu."
Jimin zamrkal a naklonil hlavu na stranu.
"Jako spolu spolu? Když jsem si to vymyslel předtím, tak se vám to nelíbilo."
"Protože seš kokot, ale teď se to hodí. Jsme korejští milenci na výletu v Americe, měli jsme příšernou nehodu, ztratili jsme se a teď jsme na cestách bez ubytování, máme málo peněz a dokonce se nemůžeme nikde umýt." Zmínil jsem se na konci, protože jsem si vzpomněl jak nad námi chudák holka krčila nos.
"Potřebujeme její pomoc."

Jimin se chytil za hlavu a zavrtěl s ní. "No to nevím jak zvládnu říct, ale zkusím to." Pak se na mě podíval, opřel si bradu o dlaň a usmál se.
"Řekněte to ještě jednou."
"Jsme milenci z Korey a-"
"Stačí, tohle jsem chtěl slyšet." zasmál se a popadl krabičku pastelek, co tu byla pro děti, a začal vybarvovat lístek. S krví vyhnanou do tváří jsem se na něj mračil, ale ignoroval to.

Když jsme dojedli (jídlo bylo velmi průměrné), slečna se k nám vrátila a dokonce si přisunula židli, aby si s námi mohla popovídat.
"So, did you enjoy your meal?" Podsunula Jiminovi svůj telefon, kde byl překladač, kdyby náhodou potřeboval.
"Very good! Say thank you to fathers. We like to see them." Usmál se Jimin. Zatím mi nepřekládal ani slovo.
"Oh, I Will call them later! We can all talk after we close the restaurant. So Guys, What are you doing in America? Vacation?"
Jimin se zhluboka nadechl a podíval se na mě. Vypadal velmi nejistě, v hlavě mu asi šrotovalo spousty slov, které nevěděl jak použít.
Se sebezapřením jsem mu položil dlaň na hřbet ruky. Abychom vypadali věrohodně. Plus to Jimina očividně uvolnilo a začal mluvit.

"Me and my boyfriend, we are on vacation. Before we have car, But we have accident. Now we have no car."
Dívka zalapala po dechu a pohladila nás oba po rameni.
"You guuyyys, that's so sad! And you are together? That is so sweet, you are really cute together!"
"Co říká?" Vstoupil jsem do toho.
"Že jsme spolu roztomilý." Usmál se Jimin a pak zase nasadil utrápený výraz.
"We are lost now, we have little money, we can't shower and we sleep in forest. Bad vacation, really bad." Zvedl smutný kukuč zpátky k holce, které to vehnalo slzy do očí. Když to Jimin uviděl, jeho oči najednou vytvořily strašné množství slz a začal brečet. Jako opravdu brečet i se škytáním a tak.
Je opravdu skvělý herec, mohl by se i uplatnit.

Jestli mě něco život s Taehyungem naučil, pak přetvářka byla na prvním místě. Vyskočil jsem ze židle a klekl si k Jiminově židli. Odhrnul jsem mu vlasy z čela a druhou rukou chlácholivě přejel po jeho stehni. Překvapilo mě kolik svalů v té tenké noze je.
"Don't cry, don't cry! Wait. Wait here, I Will come for my dads, just wait!" Dívka Jimina pohladila po rameni a najednou odběhla pryč.
"Co jí je?"
"Běžela pro taťky." Jimin si otřel slzy a přestal brečet tak rychle jak začal.
"Jak to děláš ty vole?" Zeptal jsem se když se usmál.
"Jsem vychcaný talent. A teď si vám sednu na klín, ať vypadáme co nejsladčeji to jde!"