Sweet Revenge ~Yoonmin~ |CZ|

8.

Zíral jsem do dna prázdné láhve. Nezbyla ani kapička. Takže Jimin byl fuč a co hůř, moje pití taky a asi v něm.
"Hajzl malej." Ulevil jsem si a vytáhl sluchátka z uší. Když jsem se pozorně zaposlouchal, kdesi ve vedlejší kóji se ozýval slabý smích.
Takové otravné škytání bych poznal úplně všude.
Podíval jsem se na čas. Povedlo se mi prospat 18 hodin. Uznale jsem se poplácal po rameni, jsem od přírody nadaný spáč, ale tohle se mi ještě nepovedlo. Pravděpodobně za to mohl stres z posledních dnů.
A depka.
"Vy jste taaak okouzlující." Ozval se vysoký klučičí hlas.
Stiskl jsem prázdnou láhev a měl co dělat, abych ji nerozbil o stěnu.
Letadlo mělo pravděpodobně za chvíli přistávat.
Proto jsem se plný vzteku zvedl a vylezl ze své kóje. Po sluchu nebylo těžké Jimina najít.
Bez varování jsem otevřel dvířka lůžka, odkud se hlas ozýval.

"Ach, pane Yoongi, jste vzhůru!"
Bylo to mnohem hezčí lůžko než jsme dostali my s Jiminem. Sídlil v něm mladý muž a momentálně tedy i Jimin. Jimin, pohodlně usazený a namáčknutý na dotyčného muže se vzepřel na loktech a vesele se na mě usmál. Celý obličej měl zarudlý, to asi z těch prázdných láhví alkoholu, které se válely u jejich nohou.

Muž si vytáhl sluchátko z ucha a zvedl ke mě hlavu. Byl asi stejně starý jako já, velmi štíhlý, možná trochu moc, až mu výrazné lícní kosti trčely do stran.
Vycenil na mě krásné, dlouhé, rovné zuby v okouzlujícím úsměvu.
"Dobrý den, rád vás poznávám. Jung Hoseok."
"Nazdar. Poprosil bych jednu blbou děvku, zaplatím hotově." Ukázal jsem na Jimina, který se přitulil k ramenu neznámého. Zatímco my vypadali jako nenápadní turisti, "Jung Hoseok" na sobě měl košili a společenské kalhoty. Jako vystřižený z filmu.

"Vidíte to pane Jung. A takhle mě on uráží nonstop."
"Hmm, tahleta je nějaká upovídaná, nemáte jinou?"
"Rád si jí tu nechám. Jinou nemám, k mání už jsem potom jenom já." Mrkl na mě a Jimina si k sobě přitáhl za stehno.
No to je mi paráda.
"Pan Jung se se mnou podíval na deník Bridget Jonesové. A na spousty dalších filmů." Očividně byl opilý. Výdrž teenagerů... mizivá. I když počet prázdných flašek byl slušný.

"Aaawww, není on úžasný? Padej zpátky."
"Klidněte se pane. Žárlíte snad?"
"Strašně, nemůžu se dočkat až budu muset zase poslouchat ty jeho dementní kecy."
"Já si je nechám tady! Nikam nejdu." Odporoval mi Jimin.
"Fajn! Až tě znásilní, zabije, a znásilní znovu, tak budeš mrtvej ty, ne já." Práskl jsem s dveřmi lůžka a vrátil se ke své.
Z igelitky mi zmizelo skoro všechno jídlo.
Já toho malýho zmrda vykastruju a pověsim za péro do průvanu!

•••

Táhl jsem jeho zavazadlo ven z letadla. Ten malej smrad by si tam v klidu nechal všechny věci. Z trucu jsem mu je prohrabal a jsem z něj nyní znechucen víc než předtím.
"Moje věci! Málem bych je tam zapomněl." Jimin se ke mě na letišti rozběhl a vytrhl mi tašku z ruky. Hned na to se celý zakymácel a musel jsem ho přidržet, aby sebou nemrskl o zem. Jemu to bylo jen k smíchu.
"Málem? Normálně si je tam nechal."
Jimin si opřel hlavu o moje rameno a zhluboka se nadechl. Taška mu s rukou visela dolů k zemi.

"Kam zmizel ten tvůj milenec?" Odstrčil jsem ho od sebe, ale dával pozor aby sebou nešvihl. Kdyby se praštil do hlavy, mohl by být ještě protivnější.
"Už musel jít. Ale řekl jsem mu adresu našeho hotelu tak se staví. A není to milenec, je to kamarád. Protože byl na mě hodný."
"Dáš každému kdo je na tebe hodný?"
"Co bych měl dávat?"
"Ehmm, adresu. Pojď. Musíme najít toho SeokJina." Rozhlédl jsem se kolem sebe. Pravděpodobnost, že na tomhle obřím letišti najdeme jednoho jediného člověka byla prťavá.

Povzdechl jsem si a podíval se na Jimina, který si prohlížel moje triko. Byl úplně mimo.
"Sedni si támhle jo?" Ukázal jsem na volnou řadu sedaček.
"Nechci sedět, podívej se kde jsme!" Ukázal ven z obřího okna. Viděl jsem jen letiště plné letadel.
"Co je na letišti tak kouzelného že by sis nemohl sednout?"
"Myslím New York! Jsme v New Yorku!" Protočil se jako baletka a dvěma ladnými skoky se dostal k oknu, na které natiskl obličej.
Rozhodl jsem se, že ho tak nechám.