I am Capitan America's daughter [Avengers]

7. Kapitola

"Nazdárek Jessico." "Thore.... Jaké překvapení." Řekla jsem a zvedla se ze země. "Tak ať to máme za sebou." Řekl Thor a chtěl mě chytnout těsně pod remenem za ruku, ale Loki si stoupl přede mě. "Ona nikam nepůjde." "To je dobrý Loki, půjdu. Koneckonců, trest mě stihne jak na Zemi, tak i tady." Řekla jsem. Thor mě chtěl chytnout. "Ne... Pujdu sama." Řekla jsem a prošla okolo něj.

Přistáli jsme hned vedle Avengers tower. Když jsme vešli dovnitř, už tam všichni čekali. "Překvápko." Řekla jsem. Všichni se na mě podívali. "Chyběla jsem vám?" Řekla jsem s úsměvem. "Tak kde byla?" Řekl Steve. "Na Asgardu." Řekl Thor. "Co dělala tam?" "Vzal ji tam Loki." "Loki? Vlastně čemu se divím." "Haló? Já jsem tady." Řekla jsem a přerušila jejich konverzaci. "Odveď ji do cely." Řekl Steve a ani se na mě nepodíval. Thor mě chytl za ruku a odvel.

Seděla jsem na zemi. Thor tam stál a jen na mě koukal. "Kde je Loki?" "Daleko od tebe." "Přišel s námi, tak kde je?" Řekla jsem a vstala. Mezi mnou a Thorem stálo jen sklo. "No stále je mimo tvůj dosah." Řekl Thor a usmál se. Bouchla jsem rukou do skla. "Zahráváš si s ohněm." "Já se nespálím." "Ale můžeš začít hořet." Řekla jsem. "No nic, příjemný pobyt." Řekl Thor a odešel. Převládal mě vztek. Zakřičela jsem a sedla si na zem. "Pomohlo ti to?" Řekl Steve. "Jo... Jak dlouho tam stojíš?" "Teď jsem přišel." Řekl. "Hale, omlouvám se jo? Ale já si prostě na nic pořád nepamatuju, možná kdybych viděla něco co mám po máme, ale já vážně nevím." "Já vím, ale v cele jsi proto, že jsi nás napadla a jsi nebezpečná. Nevíme jestli ti...." "Můžete věřit? Já zas nevím jestli můžu věřit vám. Jo, jsem nebezpečná, jsem vycvičená prp zabíjení, jsem schopná zabíjet." Řekla jsem. "Možná ti otevřou oči oni." Řekl Steve a odešel. Místo něj přišla Nat a Clint. "Budete se střída-" než jsem to dořekla, zarazila jsem se. Když jsem je viděla, v hlavě mi projeli vzpomínky, které jsem s nimi měla. "Nat? Clinte?" Řekla jsem a vstala. "Vzpomínáš si?" Řekla Nat. Kývla jsem. Dala jsem ruku na sklo. "Nějaké vzpomínky se mi vybavili." Řekla jsem. Bylo vidět, že mi moc nevěří. "Hale omlouvám se, za všechno, já.... nevím komu můžu věřit, nepamatuju si nic, tedy teď už něco ano, ale stále toho je jen málo." Řekla jsem. "A proč ji nevezmete do jejího pokoje a bytu?" Řekl Bruce. "Kdo ví kde bydlí?" Řekl Clint. "Steve." Řekla jsem. Nat otevřela dveře od cely. "Tak za ním jdi." Řekla. Vyšla jsem z cely a šla za Stevem. Po cestě jsem narazila na Lokiho. Rozeběhla jsem se orori němu a objala ho. "Jsi v pořádku?" "Já ano a ty?" Řekla jsem. Loki kývl. Thor mě od něj odtáhl. "Nech ji být Loki." "Já jsem tady! S už mě nebaví jak mi všichni zakazují všechno! Takže tě prosím, přestaň s tím!" Řekla jsem. Zahlédla jsem Steva. "Steve. Prosím, že jsi pamatuješ kde bydlím." "Jo pamatuju, ale nejdříve potřebuješ klíče s ty jsou u tebe v pokoji." Řekl a ukázal mi kde ho mám.

Vešla jsem. Když jsem překročila práh dveří. Vybavili se mi další vzpomínky. Na stole leželi klíče. Všimla jsem si krabice pod postelí. Vyndala jsem jí a sedla si s ní na postel. Když jsem ji otevřela a spatřila ty zelené šaty, vzpomněla jsem si na mámu. Začali se mi vybavovat úplně všechny vzpomínky. Jejich nával byl ale moc silný. Začala mě bolet hlava. Loki vešel do pokoje. "Co se děje?" Řekl. "Vzpomínky, úplně všechny." Řekla jsem a chytla se za hlavu. "Vzpomínám si na všechno." Řekla jsem s úsměvem. "To je skvělé." Řekl Loki. "Tyhle šaty mi dala máma." Řekla jsem s ukázala mu šaty. "Jsou hezké, ale hezčí by byli na tobě." Řekl a políbil mě. "No, tak tohle jsem nečekal." Řekl Steve. Rychle jdem se od Lokiho odtáhla. Steve odešel. "Počkej!" Řekla jsem a rozeběhla se za ním. "Ty se snad zlobíš?" Řekla jsem. "Zlobím? Ten chlap jd parchant! Lhář, podvodník a je nebezpečnej!" "To si řekl předtím i o mě..." Řekla jsem. Steve se na mě podíval. "Jessico já to tak nemyslel." "A je to tady zase..." Řekla jsem. Zvýšil se mi tep a ruce se mi rozklepali. "Co je s tebou?" "Co je se mnou? Nevím komu můžu věřit! To se děje! Je to tady zase, jako kdysi..." Řekla jsem a otřela si oči. "Ty nevíš jestli mi můžeš věřit?! Děláš si srandu!? Před pěti lety si se prostě vypařila! Copak já můžu věřit tobě?!" Steve zvýšil hlas. Tohle mě dostalo. "Vypařila... já se vypařila.... Jo... jasný..." Řekla jsem a chtěla odejít. "Jessico omlouvám se...." "Unesli mě!" "Já vím...." "Vymazali mi vzpomínky! Mučili mě! A ty mi tady tvrdíš, že jsem se prostě vypařila?!" "Uklidni se." "Ty se uklidni!" "Já ss snažím být tvým otcem!" "Být mím otcem?! Chováš se jako pitomec! Děláš ze mě lháře!" Řekla jsem. Cítila jsem zradu. Z očí mi tekli slzy. Loki za námi přišel. "Jess.." Řekl a chtěl mě obejmout. "Ne, ne." Řekla jsem a odešla do pokoje. Zamkla a sjela zády po dveřích na zem.

"Jess? To jsem já, Loki." Neodpověděla jsem. "Můžu dovnitř?" Otevřela jsem dveře. Loki na mě starostlivě koukal. "Bolí to..." Řekla jsem. Loki mě objal a já zabořila hlavu do jeho hrudi. Znáte ten pocit, když vám nikdo nevěří? Že jste sami? Zrazeni? Tak tak jsem se cítila já teď. Dole začalo být rušno. Otřela jsem si oči a šli jsme se podívat dolů. "Co se děje?" Řekla jsem. "Ultron se děje." Řekl Tony.