I am Capitan America's daughter [Avengers]

8. Kapitola

"Kde?" Řekl Steve. "V Sokovii." Řekl Bruce. "Připravte Quinjet." Řekl Steve. Podíval se na mě, ale já na něj ne. "Fajn." Řekla jsem a šla si do pokoje pro uniformu. Vešla jsem do pokoje a vyndala ze skříně svou starou uniformu. A pak jsem si vzpomněla, že už vlastně pro Shield díky Hydře nepracuju. Ta práce byla náplň mého života. Oblékla jsem si jí na sebe a spletla si vlasy do copu. "Hodláš se mu vyhýbat?" Řekl Loki stojící ve dveřích pokoje. "Ne, jen s ním nechci mluvit." "Jess viděl jsem tě tam dole. Podíval se na tebe a ty si se mu doslova vyhla pohledem." Řekl Loki. "Loki, teď to nebudeme řešit ano? Musíme do Sokovie, zastavit Ultrona." Řekla jsem a prošla okolo něj ven z pokoje.

Letěli jsme do Sokovie. "Co se dělo na základně předtím než jsme vyrazili?" Zeptal se Tony a podíval se na mě a na Steva. "Za jak dlouho tam budeme?" Řekla jsem. "Už tam skoro jsme." Řekl Bruce. "Fajn." "Neodpověděli jste na otázku. Tak co se stalo Steve?" Steve neodpověděl. "Notak vy dva, to jako s nikým nemluvíte?" "Jen jsme se pohádali, stačí?!" Řekla jsem. Zavládlo ticho. "Jsme tady." Řekl Bruce. "Fajn, připravte se. Jdeme do boje." Řekl Steve.

"Co to sakra?!" Řekla jsem když jsem viděla, jak se Sokovie vznáší nad zemí. "Ultron chce vynést Sokovii co nejvýše a pak ji pustit, zabije to jak lidi co jsou nahoře tak i ty co jsou dole." Řekl Bruce. "Musíme toho parchanta zastavit." Řekla jsem. Dostali jsme se nahoru. "Musíme ty lidi dostat pryč." Řekl Steve. Něco mě napadlo. "Fury? Fury! Tady agentka Rogersová." "Rogersová? Pokud vím podala jste výpověď." "To je teď jedno! Potřebujeme evakuovat lidi co tu žijí!" "Já vím, taky už jsme tady." Před Sokovii se objevili záchrané lodě. "Tak jo, dostaňte tam ty lidi, já se jdu kouknout hloubš." Řekla jsem a rozeběhla se do středu města.

Procházela jsem rozpadlé domy. Najendou okolo mě někdo rychle proběhl. Zasmála jsem se. "Ahoj Pietro." Řekla jsem a otočila se. "Jess." Řekl. Objala jsem ho. "Ráda tě vidím." Řekla jsem Wanda vyšla z pozarohu. Rozešla jsem se k ní a taky ji objala. "Už víš kdo jsi?" Zeptala se mě Wanda. "Vzpomněla jsem si, vím kdo jw můj otec i že jsem naživu 74 let. Ale, neměla jsem život, který by si přála každá holka." Řekla jsem. "A co vy? Jste s Ultronem?" "Cože? Ne. Je to šílenec. Chceme ho zastavit." "Tak to mi můžete pomoc, možná by jste si udělali i plusové body u Avengers." Řekla jsem. "Jsi jedna z nich?" "Jsem tu s nimi, ale nejsem v týmu. Nemyslím si že do něj patřím. Jen pomáhám. Až to všechno skončí, odejdu." Řekla jsem. "Tak pojďte, najdeme všechny lidi a dostaneme je od sud." Řekl Pietro a začali jsme hledat.

Najednou okolo mě proletěl červený chlap. "Ehm a ty jsi sakra kdo?" Řekla jsem. "Já jsem Vision, je to na delší povídání, narodil jsem se včera, ale někdy ti to určitě řeknu." Řekl a letěl bojovat s Ultronem. "Vision. Narodil se včera. Je cervenej a umí lítat..... Však čemu se divím? V tomhle vesmíru je všechno normální." Řekla jsem. "Jsou to všichni?" Řekl Clint. "Moje dítě! Zůstal tam! Můj syn!" Zařvala jedna z žen. Rozeběhla jsem se do domu na který ukazovala. Na zemi pod stolem ležel chapec. "Jsi v pořádku? Pojď, dostanu tě odsud. Maminka na tebe čeká, odnesu tě k ní ano?" Řekla jsem a on kývl. Vzala jsem ho do náruče a vyběhla ven. Ultronovi roboti po nás začali střílet. Otočila jsem se k nim zády a zakrila chaplce. Jenže ani jedna střela mě netrefila. Otočila jsem se a za mnou stál Pietro, postřílený. Moje sedce vynechalo úder. Clint mi vzal chlapce z náruče a odnesl ho k jeho matce. "Ne, ne, ne!" Pietro začal padat k zemi, ale já ho chytila. "Jsi v pořádku?" Řekl ze vší sil. Z očí mi tekly slzy. "Proč-proč si to udělal?" Mezitím ostatní zničili roboty. "Protože jsi kamarádka. Jsi jako má sestra." "Ale ty máš celý život před sebou, já už žila dlouho." "I tak...." Byl konec. Pietro mi zemřel v náruči. "Odpusť mi. Odpusť mi." Opakovala jsem to samé dokola a brečela. Pak jsem vstala ze země a otřela si tvář. "Musíme vypadnou Jess!" Řekl Clint. "Musím najít Wandu." Řekla jsem a rozeběhla se jí hledat. "Jess! Počkej!" Řval za mnou.

Našla jsem Wandu u rozbitého autobusu. Bylo po Ultronovi. Objala jsem jí. "Je mi to líto." Řekla jsem. Země se pod námi začala třást. Vision k nám přiletěl. "Vem Wandu do bezpečí." Řekla jsem. "Ale co ty?" "Já něco vymyslím." "Nenechám tě tu!" "Visione, prosím." Řekla jsem. Vision vzal Wandu do náruče a odletěl s ní. Rozeběhla jsem se ke kraji. Ještě tam byla jedna záchraná loď. Byl na ní Steve. Sokovie se zase zatřásla. "Pojď Jess!" Řekl Steve a podal mi ruku. Chtěla jsem ji chytit, ale Sokovie najedniu začala padat k Zemi a já s ní. Steve mě naštěstí stihl chytit. "Nepouštěj mě! Prosím!" Zakřičela jsem. "Nepustím!" Řekl a vytáhl mě nahoru. Padla jsem mu do objetí a on mě pevně držel. "Držím tě, neboj se." Řekl. Teď mi bylo jedno co se stalo předtím, byla jsem ráda.

"Jste všichni v pořádku?" Řekla jsem lidem. Všichni řekli že ano, ale v očích měli slzy. Přišli o domovi a někteří o blízké. Soucítila jsem s nimi. Loki zůstal v Quinjetu, Thor ho nechtěl pustit do boje. Když jsem se vrátila do Quinjetu, objal mě. "Jsi v pořádku? Viděl jsem tě padat se Sokovii." "Jo, jsem v pohodě...." Řekla jsem a podívala se na Steva. Pousmála jsem se.

Dorazili jsme na základnu. Rozhodla jsem si dát sprchu. Naštěstí každý pokoj, má vlastní koupelnu. Vešla jsem do pokoje a zamkla dveře. Svlékla jsem si uniformu a nechala ji ležet na posteli. Vlezla jsem do sprchy. Pustila na sebe vodu. Najednou se mi v hlavě začali zobrazovat vzpomínky z doby kdy jsem byla u Hydry. Uklouzla jsem a praštila se do hlavy. Někdo začal klepat na dveře. Rukou jsem si zakrila pusu. To na co jsem si vzpomněla mě dostalo. Zakrila jsem se ručníkem a šla ke dveřím. "Jess jsi v pohodě? Slyšel jsem ránu." Řekl Loki. Otevřela jsem dveře. Měla jsem zkamenělí obličej. "Co se stalo?" "Zabila jsem 18 lidí."