I am Capitan America's daughter [Avengers]

17. Kapitola

Probudila jsem se v posteli. Na sobě jsem měla normálně oblečení. Nepamatovala jsem si co se stalo naposledy, to jak jsem se dostala do postele. Naposledy si vzpomínám na to, že jsme byli ve výřivce, pak hádka s Buckym a pak mám okno. Nevím jestli to radši není dobře. Převlékla jsem se a seběhla po schodech. Všichni se na mě podívali. "Ahoj. Co se včera stalo?" Řekla jsem. "Včera? Byla jsi mimo dva dny Jess." Řekl Bucky.

"Cože? Dva dny?" "Jo dva dny, copak si nic nepamatuješ?" Řekl Loki. "Ne, nepamatuju." Řekla jsem. Loki se podíval na Buckyho. "Je to nějak důležité? Stalo se něco co někomu změnilo život nebo co? Jde tady o život?" Řekla jsem. "No, vlastně ano. Tobě to změní život." Řekl Bucky. "Mě?" "Ano, v ten večer jsi zakřičela na Buckyho a tvůj hlas byl mocný natolik že ho odhodil." Řekl Loki. "Můj hlas? To jako vážně?" "Jo, odhodila jsi mě a pak omdlela." Řekl Bucky. Zarazila jsem se. "Počkat, takže si opravdu neděláme srandu? Protože tohle není vtipný." "Neděláme Jess." Řekl Loki. "Páni, v mém životě se pořád něco mění." "Rád bych tu s vámi zůstal, ale musím na Asgard. Hela je zpět, musíme jí zastavit." "Pomůžu ti." "Ne Jess, ty tady zůstaň." "Ale..." "Ne, řekl jsem ne." Řekl, políbil mě a pak odešel.

Uběhlo pár dní. Seděla jsem na terase, zabalená v dece, popíjela kávu a užívala si svěžího vánku. Bucky stál ve dveřích. "Máš v plánu hlídat každý můj krok?" Řekla jsem. "Pokud hodláš znova omdlít tak jo." "Nemusíš tu být, zvládnu to. Nejsem neschopná." Řekla jsem a prošla kolem něj. Chtěla jsem jít do pokoje, ale Bucky mě chytl za ruku. Podívala jsem se mu do očí. "Pusť mě." "Nebuď hned agresivní. Mám na tebe dohlížet, ať už chceš nebo ne." Vytrhla jsem ruku z jeho sevření a šla do pokoje. Než Bucky stihl dojít za mnou, zavřela jsem dveře a zamkla je. "Jessico! Nebuď jako malá!" Zařval. Převlékla jsem se. Vzala jsem si na sebe triko, mikinu a tepláky. Pak jsem přešla k oknu a otevřela ho. Dolů to nebylo zas taj vysoko a přeci jen jsem cvičená. Seskočila jsem dolů a šla jsem se projít. Měla jsem u sebe telefon, ale ztišila jsem si ho. Chtěla jsem být sama. Postupně jsem si vybavovala ten večer. Bucky se zase cítil ublíženě, jen proto, že jsem byla se svým přítelem. Ale je pravda že něco cítím i k němu, ale kvůli jeho chování to vyhasíná.

Najednou něco spadlo z oblohy. Přiběhla jsem k tomu blíž. Z dáli byl vidět obrys člověka. Když jsem k němu přišla ještě blíže, poznala jsem ho. "Brusi?!" Řekla jsem a pomohla mu vstát. "Co se stalo?" "Asgard byl zničen." Řekl. "Cože? Řekneš mi více paky teď pojď na základnu." Řekla jsem.

"Kde jsi sakra byl-" řekl Bucky když mě viděl s Brusem. "Běž se převléci do pokoje, já připravím čaj." Řekla jsem a šla do kuchyně. Bucky šel za mnou. "Co se stalo? A kde se tady vzal Bruce?" "Spadl z oblohy, vypadalo to jako když jsem jdeš s Asgardu, takové to kouzlo toho mostu, jenže ne tak docela. Tvrdí že byl Asgard zničen." Řekla jsem a zapla konvici. Vyndala jsem hrnky. "Dáš si taky?" "Ne, to je dobrý." "Fajn." Když se tedy dovařila voda, zalila jsem čaje a odnesla jsem je do obýváku.

"Co se tedy stalo?" Zeptala jsem se. "Hela zaútočila na Asgardská vojska, všechny je pobila. Když jsme se s Thorem, Lokim a Valkýrou vrátili. Bojovali jsme s ní. Byla ale moc silná a my na ní nestačili. Proto jsme vyvolali Ragnarok a pustili Sartura na Asgard, zničil ho společně s ní. Lid jsme evakuovali a měli namířeno sem na Zemi." "A kde jsou? Kde je Thor a Loki?" "Loď s lidem skutečně na Zemi přistála, druhá loď, kde jsme byli my ostatní, byla napadena, Thanosem. Vyvraždil celou loď. Heimdal mě poslal zpátky na zem, ale Thora a Lokiho přemístit nestihl." "Brusi, kde je Loki?" "Je mi to líto, Loki je mrtví, zabil ho před námi. Loď pak vybouchla, nevím jestli Thor žije, ale myslím že ne." "Ne, to není pravda, řekni, řekni mi že Loki žije, prosím!" "Je mi líto Jessico." Z oka mi ukápla slza. "Jess...." "Ne Bucky nesahej na mě! Loki nemůže být mrtví nemůže! Prostě ne!" Zakřičela jsem a všechno sklo prasklo. Můj hlas byl hlasitý a mocný. Kluci si zacpali uši. Spadla jsem na kolena a brečela. Bucky ke mě přešel a objal mě. Já nechtěla, odstrkovala jsem ho od sebe, ale nakonec jsem se nechala.

Pár dní jsem s nikým nemluvila. Nezavřela jsem se v pokoji, to ne, byla jsem s ostatními, jen jsem nemluvila. Neměla jsem sílu na to něco říct, kdykoliv jsem se o to snažila, oči se mi zahrnuli slzami. Thanos se někde ve vesmíru asi zdržel. Ale až přijde, tak ho zabiju. To jsem si pořád říkala a to mě udržovalo na nohou. Vyšla jsem z pokoje do posilovny. Obmotala jsem si ruce a šla boxovat do pytle. "Co tady děláš?" Řekl Bucky. "Jsi snad slepý?" Odpověděla jsem mu. "Takže zase mluvíš? Hale Jess, měla by jsi být více v kontaktu s lidma. A..." "Já jsem v kontaktu s lidma. Nezavřela jsem se v pokoji." Bucky chytl moji ruku, když jsem chtěla znovu uhodit do pytle. "Podívej se na mě." Udělala jsem tak. Mé oči byli zaplavené slzami. Vtrhla jsem svoji ruku z té jeho. "Tohle mi pomáhá vybíjím ze sebe zvtek a smutek." Řekla jsem.

Najednou se ozvali divné zvuky. Vyšli jsme ven a uviděli nějaké tvory, vypadali jako lidi ale nebyli jimi. "Co tu chcete?" Zeptal se Bucky. "Kde je Jessica Rogersová?" Řekla neznámá žena. "Proč se ptáte?" Řekl Steve. "Nás otec ji chce. Tak nám řekněte Rogersi, kde je vaše dcera." "A kdo je vaším otcem?" Zeptala jsem se. "Thanos, velký titán, dobyvatel světů." Přesně o něm mluvil Bruce. Neznámý se na mě zadívali. "Jsi to ty, ty jsi Jessica." Řekl neznámí muž. "Půjdeš s námi." "A proč bych měla?" "Jinak zabijeme tvé blízké." Zamyslela jsem se. "Když s vámi půjdu, budu se moci vrátit zpět?" "Záleží na otci." "Dobře tedy, ať je to bez boje." Řekla jsem a rozešla se k nim. Bucky mě chytl za ruku. "Nemůžeš se jim takhle odevzdat." "Chráním vás tím." "Jessico, vidím ti to na očích. Chceš se akorát tak pomstít za Lokiho." Možná měl pravdu. Chtěla jsem pomstu, ale zároveň jsem je tímto skutečně chránila. "Budu v pohodě." Řekla jsem s šla s nimi.