I am Capitan America's daughter [Avengers]

14. Kapitola

Byla jsem v Buckyho objetí. "Strašně jsem to zvorala." Řekla jsem a slzy mi stékali po tváři. "Nic si neudělala." Řekl. "Ale jo...." Řekla jsem. Bucky mě vzal dovnitř. Sedli jsme si na gauč a já řekla Buckymu co se stalo. "Ty za to nemůžeš." "Můžu... Můžu za všechno, jako to vždycky říkali všichni." Řekla jsem. "Loki je hlavně ten co to podělal." "Jo, ale já jsem ta co odešla a nedala mu prostor říct, proč se nevrátil." Řekla jsem. Klepali se mi ruce. Bucky mě za ně chytl a podíval se mi do očí. "Ty za nic nemůžeš Jess, on se zachoval jako idiot." Řekl. Nic jsem neodpověděla. "Nechceš si něco pustit, aby jsi na to zapomněla?" "Můžeme, aspoň na chvíli na to nebudu myslet." Řekla jsem. Pustili jsme si film. Ležela jsem v Buckyho objetí a po chvilce jsem usnula. Bucky mě hladil po vlasech a pak mě odnesl do postele.

Ráno jsem se probudila v jeho posteli. Nevěděla jsem kde jsem se tam vzala a zároveň jsem si nepamatovala co se stalo. Nadzvedla jsem ve spěchu peřinu, ale byla jsem oblečená, takže se asi nic nestalo. Zvedla jsem se a šla do obýváku. Bucky seděl na gauči a koukal na televizi. "Ahoj." Řekla jsem. "Ahoj." Řekl. "Doufám že to se mnou nebylo v noci hrozný." Řekla jsem. Bucky se zasmál. "Já spal na gauči." Řekl. "Aha..." Řekla jsem a sedla si vedle něj. "Přemýšlel jsem a podle mě by pro tebe teď bylo nejlepší vrátit se na základnu." "A to proč?" "Ke svým přátelům, ke Stevovi..." "Ne. Neříkej to jméno..." "Je to tvůj táta Jess." "On už můj táta nikdy nebude. Nikdy nebyl." Řekla jsem. "Prostě tě tam po snídani odvezu." Řekl. "Fajn, ale jedině, když ty tam budeš taky." Řekla jsem. Zapípal mi mobil. Podívala jsem se na něj. "A sakra." Řekla jsem. "Co se děje?" Řekl. "Přišla mi zpráva, že musím zaplatit nájem, ale oni ho zvýšili a já nemám dost peněz." "Tak ten byt prodej a přestěhuj se na základnu k ostatním." Řekl. "Neee. Buckyy." Podívala jsem se na něj. "To jako vážně?" Řekla jsem. "Jo, ulehčí ti to život." Řekl. Chvilku jsem mlčela. "Fajn, ale jestli to tam nepřežiju, můj duch se stěhuje k tobě domů a bude tě po zbytek života strašit." Řekla jsem.

Jak Bucky řekl, tak po snídani jsme jeli na základnu. "Jess!" Řekla Wanda a objala mě. "Ahoj Wando." Řekla jsem. "Páni máš ostříhané vlasy! Sluší ti to!" Řekla. "Díky." Řekla jsem. "Ahoj lidi." Řekla jsem když jsem vešla do obýváku. "Jess!" Řekli všichni. Byli tam úplně všichni, až na Steva. Což mi ani nevadilo. "Kde je Steve?" Řekl Bucky. Podívala jsem se na něj. "Šel si něco zařídit, za chvíli je zpátky." Řekl Tony. "Mluvil aspoň o mě trochu, když za mnou nebyl schopnej dojet?" Řekla jsem. Všichni byli ticho. "Však v pohodě. Už jsem de smířila s tím, že nemám tátu." Řekla jsem a šla ven sednout si na lavičku. Bucky šel za mnou. "Co se jí stalo?" Řekla Nat. "Wando?" Řekl Tony. Wanda se mi podívala do hlavy. Pak se chytila za pusu. "Celý rok, měla noční můry, panické záchvaty a byla sama. Chodila na terapie. Pak přišel Bucky a bylo to lepší. Jenže teď se to zhoršilo protože...." "Proč?" Řekla Nat. "Rozešla se s Lokim." Řekla Wanda. "Bože Jess..." Řekla Nat.

"Byla blbost sem jezdit." "Co to povídáš Jess? Jsou rádi, že jsi tu." "Ale jedinej člověk u kterého si chci být jistá jak to vidí, tak se o mě nezajímá." Řekla jsem. Podívala jsem se na něj. "Promiň, jste se Stevem nejlepší přátelé, je to divný takhle před sebou o něm mluvit." "Ne vůbec ne, jen fo bereš moc špatně. Třeba kdyby jsi si s ním o tom promluvila...." "Jednou bych chtěla aby první krok udělal on." Řekla jsem. Podívala jsem se před sebe a stoupla. Steve se vrátil. Když mě viděl, na tváři se mu vykouzlil menší úsměv, ale mám pocit, že na mě nekoukal. "Ahoj Bucky." Řekl a objal ho. "Ahoj Steve." Řekl Bucky. Steve se podíval na mě. "Čau." Řekla jsem. "Ahoj." Řekl a podíval se jinam. Zakroutila jsem nad tímhle hlavou a šla dovnitř. "Jess? Co se děje?" Řekla Wanda. "Rok se nevidíme a on se není schopnej ani na mě podívat." Řekla jsem. "Jessico?" Otočila jsem se, byl to Steve. "Promiň, chtěl jsem jen...." "Mi aspoň jednou za celý ten rok zavolat? Nebo přijet?" Řekla jsem. Steve nad tím jen zakroutil hlavou. "Je tady zase to co před rokem. Jessico, řekni mi co po mě sakra chceš?!" "Jediný co jsem po tobě kdy chtěla, bylo aby jsi byl můj táta!" Řekla jsem. Podíval se na mě. "Chtěla jsem tátu co se i mě bude zajímat, bude u se mnou když ho budu potřebovat, starat se o mě a bude mě chránit. Nic jiného jsem nikdy nechtěla." Řekla jsem.

Někdo zazvonil. Nikdo nešel otevřít tak jsem šla já. "Počkej Jess, já otevřu." Řekl Steve. "To je dobrý otevřu..." Řekla jsem. Bylo to divné. Steve nechtěl abych ty dveře otevřela. Sáhla jsem na kliku a když jsem ty dveře otevřela, stála tam blonďatá žena. "Ahoj Jessico." Řekla. "Sharon...."