Holka z Labyrintu

Díra

"No slyšela jsem tady za zdí rmuta a tak zkou..." Ani jsem to nedořekla a ruka se mi propadla asi o deset čísel do zdi. "Zkouším co najdu." Dořekla jsem svoji větu a odhrnula šlahouny visící přes tu propadlinu...

..........................................

"Co to sakra..." Řekla jsem když jsem našla díru, která k mému překvapení vedla zcela skrz celou zeď. Chtěla jsem to více prozkoumat, takže jsem se naklonila a dala hlavu až úplně ke zdi. Díra byla o něco menší než moje hlava. "Buď opatrná." Řekl Minho. Chvíli jsem pozorovala prázdný Labyrint a čekala zda se něco stane. Nic. "To je zvláštní." Řekl najednou Minho. "Nikdy jsem to tady nikde neviděl..." Trochu jsem znejistila. Přišlo mi, že slyším za zdí cvakání. Podívala jsem se znova, ale zase jsem nic neviděla. Najednou se přímo přede mnou objevila hlava rmuta. Zakřičela jsem a vteřinu na to už jsem ležela na zádech na zemi. Ten bastard strčil jednu nohu do té díry a šmátral po mě. Naštěstí ta díra nebyla dostatečně velká, aby na mě dosáhl.

Stále jsem zrychleně dýchala a snažila se po zemi dostat co nejdál to jen šlo. Minho mě chytil a snažil se mě zvednout. Byla jsem stále v šoku, takže jsem ani nevěděla, že se o to snaží až do té doby, než přiběhl Newt a Rye. "Co se to tu... No ty kráso..." Uslyšela jsem Newta. To mě tak trochu vytrhlo z toho tranzu a s Minhovou pomocí jsem si stoupla na nohy. Všichni jsme stáli a koukali na dlouhou rmutí nohu. Chvíli na to se přestala hýbat. Netušila jsem co se děje. Nikdo to netušil. Náhle se znovu pohnula a rmut za zdí ji zandal zpět k sobě. Následně bylo slyšet cvakání, jak utíká pryč.

Otočila jsem se na ostatní. "Musíme se schovat. Hned." Víc jsem toho nedokázala říct. Protože jestli byl takhle blízko a brány byly otevřené, nic jiného se ani stát snad nemohlo než že sem vběhne. Viděla jsem jak mají všichni strnulé výrazy a ani se nehýbají. "Musíme rychle!" Zakřičela jsem a rozběhla se z lesa pryč. Pak jsem uslyšela křik z dálky před sebou. Vteřinu na to byl vedle mě Minho.

Vyběhli jsme z lesa, ale už bylo pozdě. Ztuhla jsem a nebyla schopna se hýbat. Rmut už tam byl. Všichni utíkali a křičeli. Na zemi se válela těla a některé domy byly rozbořené. Ne... ne... to nemůže být pravda... Nezmohla jsem se na jediné slovo. Po chvíli jsem ucítila ruku na té své, jak se mě snaží zatáhnout zpět do lesa. Otočila jsem se. Minho. Také měl v obličeji vyděšený výraz. Rye a Newt už byli z lesa venku taky.

"Co teď?" Řekl Newt. Nikdo neodpověděl. Chvíli na to se za námi ozvaly kroky. Alby a Thomas. Podívala jsem se na ně. Také měli vyděšené obličeje. "Musíme se schovat." Řekl najednou Alby. "Nemůžeme je tam nechat." Řekla jsem. "A co chceš dělat? Šla by sis tam jen pro smrt." Řekl mi na to. "Ale přeci..." Ani jsem to nedořekla, jelikož mě přerušil výbuch. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Jedna budova začala hořet. Rmut splašeně pobíhal po Placu a ničil všechno na co narazil.

"Musíme ho zabít." Ozvalo se zezadu. Byl to Thomas. "Souhlasím." Řekla jsem bez váhání. Všichni jsme se podívali na Albyho, který koukal na Minha. "Pojďte za mnou." Řekl najednou a už mě za ruku táhl pryč. Všichni jsme běželi a doufali, že budeme dostatečně rychlí...

__________________________

Ahojte! 👋
Tak jsem tady po dlouhatánské době s další kapitolkou. ❤
Doufám, že se i přes to příběh stále líbí. 😊
Omlouvám se za případné chybičky. (klidně když nějakou najdete, tak to k tomu písněte, budu moc ráda) 🙈
Budu určitě ráda i za každý komentář 💬, hvězdičku ⭐ a pokud u mě ještě nemáte follow, tak i za ten. 😊