Holka z Labyrintu

Protože jsem holka?

       Ráno jsem se probudila docela brzo. Všichni ostatní ještě spali, a proto jsem vylezla z té nemocnice. Ještě jsem měla radši zůstat tam, kdyby se náhodou něco stalo. Když jsem vyšla, myslela jsem si že ještě všichni spí, ale pak jsem si všimla těch dvou běžců. Myslím, že se jmenovali Minho a Ben. Doběhli až k branám Labyrintu. Chvíli tam jen tak stáli, ale pak najednou se ty brány začali pohybovat a otevřeli se. "Mají to načasovaný jako hodinky." Řekla jsem si potichu. "Jo to teda mají." Uslyšela jsem za sebou hlas. Lekla jsem se a rychle jsem se otočila. Stál tam tmavovlasý kluk. "Promiň, ještě jsem neměli tu čest. Já jsem Carol." Řekla jsem a natáhla k němu ruku. "Já jsem Gally." Řekl a aniž by mi tu ruku stiskl na pozdrav tak odešel. No jo no. Byl to prostě nezdvořák.

       Přišla jsem blíž k těm branám a koukala jsem se dovnitř. Najednou jsem uslyšela hlas. Otočila jsem se a rychlým krokem ke mně šel Gally. Přišel až ke mně a chtěl mi dát facku. Nevěděla jsem jak, ale stihla jsem uhnout. Asi to nečekal a chtěl to zkusit znova. To se mu už povedlo. Teď už k nám ale běžel Newt a křičel: "Nech ji bejt Gally!" Gally se zarazil a utekl. "Jsi v pohodě?" Zeptal se Newt když přiběhl až ke mně. "Jo dobrý." Řekla jsem a chtěla odejít. "Opravdu?" Řekl znova. "Jo. Nemusíš se o mně bát jenom kvůli tomu že jsem holka..." Řekla jsem naštvaně. "Ne takhle jsem to vůbec nemyslel." Řekl smutně. "Promiň. Já jen... všichni si tu nejspíš myslí že kvůli tomu že jsem holka tak jsem... jak to říct..." "Nic říkat nemusíš. Já to chápu." Přerušil mně Newt. Nechala ve jsem se na něj podívala. "Ty to chápeš? Ty že to chápeš!? Jak by jsi mohl? Jsi kluk!..." zvýšila jsem na něj hlas a otočila jsem se na odchod. "Hele. Hele. Počkej." Řekl, dal mi ruku ma rameno a otočil si mně k sobě. Měla jsem v očích slzy. "No tak. Pojď sem..." Řekl a objal mě. Pevně jsem ho stiskla a on udělal to samé. "Pokud ti tohle lidi z Placu říkají, tak si jich nevšímej. Všechno bude v pohodě. Věř mi." Pošeptal mi do ucha. "Dobře." Odpověděla jsem a pustila ho. "Promiň." Řekla jsem a utřela jsem si slzy. "Nemáš se za co omlouvat." Řekl Newt a pousmál se. Usmála jsem se taky a společně jsme odešli do jídelny akorát na snídani...

Hi guys. Tak jsem tady zase s trošku kratším dílem. Doufám že i tak se vám líbil a už se těšíte na další.
ILY guys.

PS: Na obrázku Gally