Holka z Labyrintu

Rada

      Vyšla jsem a zamířila jsem si to k radě. Měli zavřeno, ale vevnitř pořád byli. "Nikomu, opakuji nikomu to nesmíte říct jasný?" Uslyšela jsem Albyho. Asi všichni co tam byli souhlasili, protože pak jsem uslyšela kroky. Rychle jsem odběhla a schovala jsem se za hromadu klacků. První vyšel Alby, za ním Thomas, pak Newt a Minho, který zavřel dveře. Minho se podíval mým směrem a já jsem se nestihla schovat, takže mě uviděl. Dala jsem si prst před pusu na znamení aby byl zticha. On se jen podíval na Newta, chvíli si povídali a Newt pak odešel směrem k nemocničnímu domku. Když už jsem ho neviděla, Minho se rozběhl ke mně a já jsem vylezla. "Promiň. Jeden porcovač se ošklivě říznul a tak jsem to musela vzít za Newta." Řekla jsem. "Jo já vím. Newt to říkal. Stejně by tě dovnitř nepustili. Teď ale ta důležitější věc. Kdyby někdo zjistil, že jsem ti to, co jsme tam probírali, řekl tak jsem v maléru. Takže..." Řekl. "Takže budu zticha." Řekla jsem a Minho přikývl. Nejdříve se rozhlédl, jestli se někdo nekouká. "Pojď." Řekl a hned potom rychlým krokem šel pryč.

       Šla jsem teda za ním. Došli jsme až k lesu, kde se Minho zastavil. Málem jsem do něj narazila, ale on se jen otočil a znovu se rozhlížel. "Co je?" Zeptala jsem se. "To nás nikdo nesmí vidět?" Zeptala jsem se naštvaně. "No bylo by to tak lepší." Řekl a podíval se na mně. "Ok..." Řekla jsem a šli jsme dál. Došli jsme až k tomu domku, kde byla ta událost s Gallym. Minho vběhl dovnitř, ale já jsem se zastavila u dveří. Nechtělo se mi tam. Začala jsem se po té místnosti rozhlížet. Byly ti truhly, nějaké papíry a uprostřed byl přikrytý stůl. "Děje se něco?" Zeptal se Minho a natáhnou ruku dopředu. "No... jen z toho místa mám divný pocit." Řekla jsem. "Hele to bude v pohodě. Překonej svůj strach a pojď." Řekl Minho. "No dobře... pokusím se." Řekla jsem a pomaličku šla dovnitř. " Tak... dobrý?" Řekl Minho, když jsem už byla uprostřed. "Jo. Promiň." Řekla jsem. "Ne ne ne. Pohoda. Já to chápu." Řekl a posadil se na židli. "Pojď." Řekl a ukázal na židli co byla před ním. Přišla jsem teda až tam a taky jsem se posadila. "Zařídím ti u Newta, aby jsi zítra mohla se mnou do Labyrintu." Řekl Minho. "Počkat co?" Nechápala jsem. "Bude lepší, když ti to ukážu. Rozhodně to bude lepší, než když ti to budu popisovat." Řekl a zamračil se. "Ok..." Řekla jsem. "Hele nepůjdeme k ohništi?" Zeptala jsem se. "Ok. Stejně nemám co dělat. Zpátky do Labyrintu už nemá cenu běhat." Řekl Minho a oba jsme se zvedli a odešli do středu Placu k ohništi.

      Chvíli mi Minho povídal o tom, jaký to tady bylo před tím, než jsem přijela. Pak ale nastalo hrobový ticho. Přemýšlela jsem co říct a pak mě něco napadlo. "Promiň že odbíham od tématu ale..." Řekla jsem, Minho zvedl hlavu a nadzvedl jedno obočí. " Ne tak promiň. To se nehodí." Řekla jsem a zvedla jsem se, že půjdu. "Ne ne posaď se a povídej." Řekl. Já jsem se teda posadila a začala jsem povídat. "Víš. Poprvý když jsem tě viděla, tak jsem si myslela že se asi vídat vůbec nebudeme... Já vím promiň. Je to blbý téma." Ukončila jsem to. "Ne povídej. Jsem zvědavej." Řekl a pousmál se. "Dobře. No a pak když jsem u tebe dělala ty zkoušky, tak jsem si myslela, že jsi hodně potichu a mluvíš jen když musíš." Musela jsem se trošku zasmát. "No to je pravda..." Řekl Minho a taky se zasmál. "Ale teď... Teď mi příjdeš jako fajn kluk. Jeden z nejlepších tady." Řekla jsem a usmála jsem se. "Myslíš?" Řekl Minho. Přikývla jsem a povídala dál. "Jak mně poprvý Gally 'napadl' tak jsem nevěděla za kým běžet, ale uvědomila jsem si, že ty na mně nejspíš už bude s čekat na ty zkoušky takže..." "Takže jsi běžela za mnou." Přerušil mě Minho. "Jo." Řekla jsem a usmála jsem se...