Holka z Labyrintu

Zkoušky

     Po snídani jsem měla jít k první skupině kde mně měli vyzkoušet jestli se zrovna na tohle hodím. Byli to stavitelé. Jejich kápo se jmenoval Jasper. U nich jsem dělala zkoušky celý týden. Hned další přišli na řadu šlichťáci. Byla to odporná práce a schválně jsem ji kazila, abych mohla být někde jinde. Tady vlastně ani kápo nebyl. Byli všichni tak nějak pospolu. Fuj. Další přišli na řadu zemvrtáci. No a tam byl kápo Gally. Snažil se mi to ztížit, ale i tak jsem si vedla docela dobře. Na to že jsem holka. Gally mně na to ještě znova upozornil. Předposlední byli porcovači, které jsem hned po ukončení týdnu okamžitě odmítla. Kápo byl Winston. Poslední  byli meďoši. Tady mi líbilo, protože byl kápo Newt. Ukázal mi vše potřebné. Jak obvázat obyčejné říznutí až po zlomeninu. To mi šlo asi zatím nejlíp. Párkrát jsem dokonce měla možnost obvázat i opravdové zranění protože porcovači byli dost neopatrní... Těmito zkouškami jsem strávila celkem 5 týdnů. Uteklo to docela rychle. Myslela jsem si, že jsem na Place tak 6 týdnů ale pak mi Newt řekl, že jsem ještě tak týden před tím byla v bezvědomí.

       Zítra začíná můj poslední týden zkoušek. Zbývají už jen běžci. Minho (kápo běžců) říkal, že to bude něco jako vojenský výcvik. Budu běhat na čas. Přeskakovat, podbíhat překážky, budu se učit s noži, bude se testovat moje výdrž atd. Moc jsem se na to těšila. Zařídil si, aby tenhle týden nemusel běžet do Labyrintu každý den, takže na mě měl dost času.

       První den jsem měla běhat na čas. Časně ráno mně přišel Minho vzbudit, abych za 15 minut byla připravená u 'rozhledny'. Tam mi řekl, že uběhnu odtud ke branám Labyrintu, kde se dotknu zdi a pak zpátky. "Průměrný čas je 20 sekund. Uvidíme za kolik to zvládneš ty. Rychlost v Labyrintu není tak důležitá ale stejně se snaž. Jenom od odhadu je to tam i zpátky tak 120 metrů." Za tu dobu se na mně ani jednou nepodíval. Působil hodně přísně. "Připravená?" Zeptal se. Kývla jsem na souhlas a on začal odpočítávat. 3, 2, 1, teď.... Vyrazila jsem jak nejrychleji jsem mohla ke zdi. Dotkla jsem se jí a běžela jsem zpátky. Pár placerů se na mně koukalo, ale to mi bylo jedno. Když už jsem doběhla, popřela jsem si ruce o kolena a vydýchávala. "Tak... jak jsem... si vedla..." řekla jsem mezi nádechy a výdechy. "Máš to lehce k průměru 21 sekund. To je dobrý." Řekl. "Super. A jen tak pro zajímavost, kolik máš ty?" Zeptala jsem se. Tak divně se na mně podíval, až jsem si myslela co jsem zase řekla špatně. "Já? Asi 16. Už si to nepamatuju." Řekl a zase sklonil hlavu aby si zapsal můj výkon. "Ok. A teď zkusíme za kolik sekund vyběhneš na tuhle 'rozhednu' a zpátky dolů. Průměr je 45 sekund." Řekl Minho. "Ok." Řekla jsem a připravila jsem se k žebříku. "Teď." Řekl Minho a já jsem začala lézt jak nejrychleji jsem mohla. Vylezla jsem první, druhej, třetí a pak dolů. Z posledního jsem seskočila a čekala na výsledek. "Dobrý." řekl a něco si zapsal. "Kolik?" Zeptala jsem se. "45... přesně." Usmála jsem se. "Tak. Teď běž na snídani. Pak si dáme pauzu a sejdeme se přesně tady hodinu po obědě takže..." Podíval se na hodinky. "Ve dvě." Řekl a odešel. "Je trošku zvláštní." Řekla jsem si potichu. "Jo to je." Lekla jsem se. Otočila jsem se a za mnou stál Alby. "Já jsem se tě tak lekla." Řekla jsem a usmála jsem se. "Promiň. To jsem nechtěl." Řekl Alby. "Jak jak ti to jde? To s běžcema..." Zeptal se Alby. "Zatím pohoda. U první zkoušky mám 21 sekund a u druhý 45." Řekla jsem a usmála se. "Super. Ale víš že v Labyrintu potřebuješ spíš výdrž že jo?" Řekl a nadzvedl jedno obočí. "Jasně. Minho mi to všechno řekl." Pohotově jsem odpověděla. "Dobrý. Tak už běž na tu snídani, nebo nic nezbyde." Řekl Alby a usmál se. "Ok. Ahoj." Řekla jsem a rozběhla jsem se do jídelny...

Hi guys!!! Tak Co? Čím si myslíte že se Carol stane? Můžete psát do komentů a zase u dalšího dílu ahoj.
ILY guys.