Holka z Labyrintu

Přípravy

     "A... ani jsi mu nemusel dát pěstí a vlastně se to všechno stalo kvůli mně." Řekla jsem a byla jsem z toho smutná. "Co to povídáš?" Řekl Minho. "Říkám jenom pravdu..." Řekla jsem. "Vždyť to kvůli mně se tohle všechno děje." Už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se. "Co? Blázníš?" Řekl Minho. Podívala jsem se na něj a on si uvědomil že brečim. "Pojď sem..." řekl a stoupl si. Taky jsem se zvedla a on mně objal. Taky jsem ho objala a pevně stiskla. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a snažila jsem se uklidnit. "Pořád tady jenom brečim." Řekla jsem. "No a?" Řekl Minho. Chytil mně za ramena a natáhl ruce. "Brečet jsem tě viděl teď jenom já a to poprvý" Řekl a já jsem ho znovu objala. Taky mně objal a pak se ke mně přiblížil. "Za nic nemůžeš. To se neboj a... to že brečíš mi nevadí..." pošepsal mi do ucha. Usmála jsem se. "Děkuju." Řekla jsem. "Nemáš za co děkovat." Řekl a bylo z toho poznat že se taky usmál.

      "Copak vy tady?" To k nám šel Newt. "Ale nic." Řekl Minho a pustil mně. Newt naklonil hlavu, jako že tomu nevěří. "Měla jsem slabou chvilku." Řekla jsem a utřela si slzy. "Ale no tak..." Řekla Newt přišel ke mně a objal mně. "Ale už je to v pohodě." Řekla jsem. "Díky kluci." Dodala jsem a usmála jsem se. "Už jsem ti říkal že nemáš vůbec za co." Řekl Minho a usmál se. "Přesně tak." Řekl Newt. "Vy jste fakt zlatý." Řekla jsem. "Hele za chvíli bude slavnost takže... co kdyby jste mi začali pomoct chystat?" Řekl Newt. "Jasný kámo." Řekl Minho a já jsem jen přikývla.

       Minho a Newt začali sekat dřevo a já ho tam nosila a rovnou skládala na táborák. Byl docela vysoký. Skoro jako já. Hned potom jsem šla za Pánvičkou se ho zeptat jestli potřebuje s něčím pomoct a Minho mezitím Newta překecával na to, abych mohla zítra s ním do Labyrintu. "Ahoj. Nepotřebuješ s něčím pomoct?" Zeptala jsem se Pánvičky, když jsem k němu přišla. "No... možná jo." Řekl a já jsem teda šla až do kuchyně. Tak jsme spolu připravovali jídlo a jen tak stranou jsem se koukala na Minha s Newtem. Vypadalo to, že Newt z toho není moc nadšenej, ale nejspíš mě pustí. "Díky moc." Řekl Pánvička, když jsem odcházela. "Nemáš za co." Řekla jsem a odešla. "Tak jo. Vše je připraveno." Řekla jsem když jsem přišla k Newtovi a Minhovi. "Ok. Takže zítra teda se mnou poběží jo?" Otočil se znovu na Newta. Newt se podíval na mě a pak zpátky na Minha. "Dobře." Řekl Newt. Zaradovala jsem se. "Tak a teď mi pomozte svolat všechny ostatní ať může začít slavnost." Řekl Newt a my jsme se rozešli pro ostatní.

      Všichni už tam byli a já jediná ne. Už už jsem chtěla odejít od kuchyně, ale z lochu jsme uslyšela hlas. Byl to Gally, ale to mi bylo jedno. Prostě jsem tam šla. "Haló?" Řekla jsem když jsem byla asi metr od lochu. Nic. Přišla jsem teda až k mřížím a klekla jsem si. "Gally?" Řekla jsem potichu. Dovnitř pronikalo jen malinko měsíčního světla, takže jsem si toho na první pohled nevšimla, ale teď už jo. Gally seděl v rohu a.... brečel? "Gally?" Řekla jsem znova. "Jdi pryč." Řekl. "Ty brečíš?" Zeptala jsem se. "Ne." Řekl rázně, ale já jsem poznala že lže. Zvedla jsem se a odešla. Byla jsem rozhodnutá to říct... "Hej. Kde jsi byla? Všude jsme tě sháněli." Uviděla jsem Minha jak ke mně jde. "No víš... já... já..." Zhluboka se nadechni... "Byla by tu možnost aby jsi pustil Gallyho když je ta slavnost?" Řekla jsem. Minho se na mně jen udiveně podíval. "Co že chceš?" Zeptal se i když to moc dobře věděl. "Chci aby jsi pustil Gallyho." Řekla jsem mu zpříma do očí. "Děláš si srandu? Vždyť tě obtěžoval..." Řekl Minho spíš se strachem než s naštvaností. "Prosím..." řekla jsem. Minho se nadechl a odběhl. Teď jsem to moc nechápala dokud nedoběhl za Newtem. Ten se podíval na mně a pak Minhovi něco řekl. Měli štěstí že k nim přiběhl i Alby. Nějak se domlouvali. No možná se spíš trošku hádali a pak se všichni naráz podívali na mně. Cítila jsem se trapně, ale no a. Stoupla jsem si zpříma, jelikož ke mně všichni tři šli. "No?" Řekla jsem směrem k Albymu. "Jestli něco provede, máš to na triku." Řekl Alby. "Toho jsem si vědoma." Řekla jsem a založila jsem si ruce na hrudi. Alby zakroutil hlavou a odešel. "Tak jdeme." Řekla jsem a vyšla...