Holka z Labyrintu

To bylo poprvý

Pohled Minha
Najedl jsem se a uviděl Newta jak jde k Albymu. Zvedl jsme se a rozběhl se k nim. Neslyšel jsem celý rozhovor, ale padlo tam něco o Benovi a Rmutovi. Newt nakonec řekl že mám jít s nimi a tak jem šel. Ještě jsme si o tom povídali. V půlce cesty jsem se zastavil. "Kluci? Měl jsem pocit že někdo..." "Bene au!!!!" "Křičí..." dořekl jsem a všichni tři jsme se otočili na domek. "Do hajzlu..." Řekl Newt a všichni tři jsme se rozběhli, jelikož to křičela Carol. Já jsme tam z nich byl nejrychleji a u dveří jsem se zastavil. V tu chvíli jsem uslyšel ránu a vteřinu na to rány na schodech. Přiběhli tam i ostatní a všichni tři jsme viděli, jak Carol padá ze schodů a nahoře je slyšet divný zvuk. Neváhal jsem a rozběhl se k ní. Byla celá poškrábaná a měla na sobě modřiny. Bože... Ne... Byla lehce mimo. "Carol? Carol..." Řekl jsem a pomohl jí se zvednout. "Au..." Sikla a chytila se za ruku. "To bude dobrý..." Utěšoval jsme jí a až potom se na mně podívala. Měla uslzené oči od bolesti. Bože proč zrovna ona. "Minho?" Řekla potichu a já ji opatrně objal. "Ano jsem to já... vše bude dobrý ano? Už je dobře. Už jsem tady..." Řekl jsem a pohladil jí po zádech. Lehce kývla a na zádech mi sevřela rukou tričko. Pak lehce odklonila hlavu a podívala se na mě. Měla mokré celé oči a tváře. "Ben... on..." To bylo jediné co ze sebe dostala. "Dobrý... nemluv..." Řekl jsem a ona se o mně znovu opřela. "Pojď si sednout." Řekl jsem a pomohl jí k nejbližší posteli. Alby a Newt popadli Bena a zavřeli ho do lochu. Frasák jeden. Byl jsem na něj naštvanej, jako ještě na nikoho před tím.

S Carol jsme seděli na posteli a byli opření zády o zeď. Pak jsem na rameni ucítil její hlavu. Ale nespala, protože si chytila ruku. "Newt se ti na to podívá a všechno bude dobrý." Řekl jsem a dal ruku dolů. Chytila mi jí a maličko sevřela. "Měla jsem o tebe strach. Proč si mně neposlechl?" Zeptala se mně a já lehce sklopil hlavu. "Myslel jsem že... no... Já vlastně ani nevím... promiň." Řekl jsem na konec a palcem jsem ji ruku pohladil. "Příště tě poslechnu." Řekl jsem a druhou ruku jsem ještě položil na naše už spojené ruce. Zvedla hlavu a podívala se na mně. Lehce a pomalu jsem k ní jednu ruku natáhl a otřel ji slzu, kterou měla na tváři. Ruku jsem na ni pořád měl, takže ona trochu uhnula hlavou, ale já ji chytil lehce za bradu a natočil jí hlavu směrem ke mně. Pustil jsem jí a naklonil se k ní. Tenhle pocit jsem ještě nikdy nezažil. Byl úžasný a chtěl jsem, aby už nikdy neskončil. Chtěl jsem, aby trval napořád...

Pohled Carol
Minho mi chytil bradu a otočil mě zpátky k němu. Pak ji pustil a naklonil se ke mně. Přitiskl své rty na ty mé a začal mě líbat. Nebránila jsem se tomu a spolupracovala. Tenhle pocit byl úžasný. Nechtěla jsem aby skončil...

Pohled Newta
Když jsme Bena strčili do lochu. Chtěl jsem se vrátit za Carol a podívat se na ní, jestli je v pořádku. Mám o ní strach. Je jako moje sestra, kterou ani nevím, jestli mám. No tohle sem teď nepatří, takže... Vešel jsem dovnitř a uviděl Carol a Minha... ehm... jak se líbají? Už delší dobu jsem si myslel, že mezi nimi něco je a teď mám i důkaz. "Tak jo vy hrdličky." Řekl jsem a oni se ke mě trhnutím otočili. Minho se podrbal na zátylku a zvedl hlavu nahoru. Carol si skousla spodní ret a naopak se podívala do země. "Jen jsem se chtěl ujistit, že je všechno v pohodě." Řekl jsem a díval se na Carol. "No asi mám něco s rukou, ale jinak nic vážného." Řekla a já jsem teda šel k ní.

Pohled Carol
"Tak já půjdu. Ahoj." Řekl Minho, podíval se na mě a pousmál se. "Ahoj." Řekla jsem, usmála se a skousla si spodní ret. "Ahoj." Řekl Newt a pak už se věnoval mě. "Řekni až to bude bolet." Řekl a postupně mi prohmatával ruku. "Au." Sikla jsem v místě zápěstí. "Tady." Řekla jsem a oba jsem se lehce zasmáli. Opatrně mi to zápěstí prohmatával a pak se na mě podíval. "Máš to nejspíš jenom naražené, takže ti to něčím stáhnu." Řekl a usmál se. "Jo? Tak super. Děkuji moc." Řekla jsem a vstala. "Carol?" Řekl Newt a chytil mě za to zdravé zápěstí. "Nepustím tě odtud, dokud mi neřekneš jak dlouho." Řekl a pustil mě. "Co jak dlouho?" Zeptala jsem se. "No vždyť víš... ty a Minho... Jak dlouho jste spolu?" řekl a pousmál se. "Ehm..." řekla jsem a zasmála se. "Nechci ti kazit představy, ale my spolu nejsme." Řekla jsem a zavrtěla hlavou. "A co teda to..." "To bylo poprvý." Přerušila jsem ho a sklopila hlavu. "Aha... promiň." Řekl a zesmutněl. "Ne v pohodě." Řekla jsem a šla k němu. "Já jsem si jen myslela, že kdyby jsi nás spolu viděl tak..." Nedořekla jsem to. "Tak co? Jsi pro mě jako ségra Carol." Řekl a usmál se. "Opravdu?" Zeptala jsem se s nadějí ve tváři. "Jasně." Řekl a já jsem se usmála. Objal mě a já se nebránila. "Tak pojď bráško, ať mi to můžeš stáhnout." Řekla jsem s úsměvem a ukazovala zápěstí. "Jasně." Řekl a zasmál se. Zasmála jsem se taky a šli jsme...