Holka z Labyrintu

Další poklidný den

      Dneska je to přesně 8 týdnů co jsem tady na Place. Za chvíli už to budou 2 měsíce a Newt říkal, že bude taková menší slavnost. Ta se dělá pravidelně po 6 týdnech.

      Ráno jsem se vzbudila docela brzo. Tím že jsem z části běžec jsem dostala malé digitální hodinky. Bylo něco po sedmý. Zvedla jsem se a šla se podívat kdo je vzhůru. Nejblíž ke mně byl Newt a pak Minho. Šla jsem teda nejdřív tam. Newt ještě podřimoval. Byl cute když spal. Nějaké ty neposedné vlasy měl trošku přes jedno oko a měl lehce pootevřenou pusu jak dýchal. Ale ležel si na ruce a ta jaksi trčela ze sítě ven. (Díky Evca1124 za tenhle nápad.) Musela jsem se tomu zasmát. Nechtěla jsem ho ale vzbudit a tak jsem šla dál. Minhova síť byla prázdná. "Nečekaně" když běhá od asi šesti do Labyrintu. Pak dál spal Thomas - taky prázdná síť, a pak několik Placerů. Byly tu dvě takovéhle seskupení sítí. Tady i s tou Minhovo a Thomasovo jich bylo prázdných 5. Když jsem přišla i k té druhé uviděla jsem jak si tam několik Placerů povídá a tak jsem tam radši nešla. Ale od pohledu jich bylo volných tak 6. No takže hádám že i se mnou je tak 15 Placerů je vzhůru.

      Nevěděla jsem co dělat a tak jsem chtěla jít zase do toho skladiště si konečně přečíst nějakou tu knížku. Musela jsem projít okolo lochu a tak jsem se ujistila jestli tam Gally pořád je. Naklonila jsem se tam a uviděla ho jak tam leží. Asi spal. Chvíli jsem se na něj jan tak koukala. V duchu jsem si pořád dokola opakovala proč to udělal. Jo zjevně jsem se mu líbila, ale proč za mnou jen tak nepřišel a prostě mi to neřekl? Proč musel takhle? Z mého přemýšlení mě vytrhl něčí hlas. Rozhlédla jsem se ale tam nikdo nestál. "Tady." Řekl ten hlas. Byl to Gally. Zvedl se tak rychle a vyrazil po mně. Natáhl ruku přes mříže a já jsem spadla na zadek dozadu. "Jednou tě dostanu ty malá mrcho." Řekl a já jsem se zvedla a radši jsem odešla. V tom skladišti jsem našla tu hromádku s knihami a vzala jsem si tu, kterou jsem chtěla i před tím. Znovu se mi vybavilo to co se stalo. Sedla jsem si tam na zem a slzy jsem měla na krajíčku. "Klid... Klid..." říkala jsem a otevřela jsem si tu knížku. Opřela jsem se tam o zeď a začala si číst.

      Asi po hodině už mě to moc nebavilo. Našla jsem nějaký kus látky a tím jsem si založila kde jsem zkončila. Bylo to skoro v půlce. Zvedla jsem se, oprášila jsem si zadek a vyšla ven. Bylo už skoro devět a tak jsem šla rovnou na snídani. "Ahoj." Pozdravila jsem Pánvičku a vzala jsem si jídlo. "Ahoj. Tak jak ses vyspala?" Zeptal se. "Ale jo. Šlo to." Odpověděla jsem a sedla jsem si na svoje obvyké místo. Několik Placerů už tady sedělo a jiní zase pracovali. Snědla jsem snídani a šla ke své síti. Tam jsem si vedle na poličku co byla přidělaná ke stromu položila tu knížku. Otočila jsem se, že vzbudím Newta, ale ten už tam nebyl. Přišla jsem až k té síti, když tu najednou mi někdo zezadu dal ruce před oči. "Hej." Řekla jsem a usmála jsem se. Otočila jsem se a tam stál Newt. "Dobré ráno ty spáči." Řekla jsem se smíchem. "Ahoj. Jakej spáč. Vždyť je akorát snídaně." Řekl a zamračil se. Hned na to jsme se oba začali smát. "Ahoj." Řekli jsme si a Newt odešel na snídani.

      Jen tak jsem se šla podívat do nemocničního domku. Dneska jsem stejně celej den měla strávit tam tak proč ne. Ležel tam jeden Placer, kterej si zlomil nohu. Už nespal a byl i po snídani. "Tak Co? Jak ti Je?" Zeptala jsem se ho. "Už je to lepší." Řekl a chtěl se posadit. "Opatrně." Řekla jsem a šla k němu blíž. Posadil se a napil se vody. Sedla jsem si vedle něj na židli a začali jsme si povídat. Jmenuje se Mike. Příjemný kluk. Docela jsme se bavili. Pak přišel i Newt a společně jsme mu tu nohu znova převázali a dali novou dlahu...