Kroužek nadpřirozena |UPÍŘÍ DENÍKY FF| KLAUS

Sedmá kapitola: Zmatek

RACHEL

Přišli jsme do Enzova domu. Má ho malý, ale útulný. Líbil se mi. Skládá se ze čtyř místností. Koupelna, obývací pokoj, kuchyň a ložnice, ale myslím si, že pro jednu osobu stačí...

,,Tak tady bydlím. Já vím je malý ale postačí. " řekl.

,,Ano, to máš pravdu." Dořekla jsem a Enzo se ke mě začal přibližovat...

Věděla jsem na co myslí, ale já nevěděla zad to mám udělat nebo ne... Přeci stále miluji Klause a nemohu ho takto zradit... Byla jsem opilá a to co se odehrávalo... No stydím se za to... Enzo se ke mě přibližoval blíž a blíž a já pak už nemohla cuknout... Mé srdce bušilo jako o závod a já to chtěla. Enzo mě začal vášnivě líbat, bouchnul semnou o zeď a začal se svlékat. Pak semnou hodil o postel a následoval poslední krok... Chtěla jsem to, ale pak mi hlavou proletěla myšlenka na Klause...

,,Enzo... Já nemůžu..." Dořekla jsem a Enzo se smutným obličejem se ode mne odtrhl.

,,Proč ne ?" Zeptal se a já jen oddychla.

,,Miluji někoho jiného..."

,,Aha..." řekl smutně a oba jsme se začali oblékat.

,,Promiň..." řekla jsem a odešla.

Celou cestu jsem nad tím přemýšlela... Jak jsem mohla být tak blbá ?! Chudák Enzo... Ale co Klaus? Myslí ne mě? Co když si užívá s někým jiným? Myslím jen na něho...

Přišla jsem domů a šla jsem spát... Usínala jsem a hlavou mi proběhla myšlenka. Zítra je škola ?!" Jen co jsem to domyslela hned jsem se probudila. Vůbec se mi do té školy nechce... Jediné co je na tom dobré je to, že tam budou mé kamarádky.

Snažím se usnout, ale moc to nejde koukám před sebe a koho to nevidím. Klaus! Je to Klaus!

,,Co tady děláš?!" Zeptám se šťastně.

,,Přišel jsem se za tebou podívat." Řekl a vlezl si ke mne do postele. Nemohla jsem uvěřit vlastnili očím! Je tady!

,,Chyběl jsi mi!" Řekla jsem s políbila jsem ho.

,,Ty mně také lásko, ale nemám moc času. Teď mne poslouchej. Jsem v New Orleans ulice Start Street. Najdeš mě ve středu v pět večer. Budu tam na tebe čekat. Dořekl, dal mi pusu na čelo a-a zazvonil budík. Cože! Byl to sen nebo ne? Hlavou se mi honily tyto myšlenky.

,,Rachel, kluci vstávat! První den školy!" Křičela má máma a já vstala a šla se dolů nasnídat.

,,Takže první den. Nesmíme přijít pozdě! Šup šup rychle!" Řekla spěšně matka, která u toho mazala chleba máslem.

Rychle jsem se najedla a šla jsem do svého pokoje se obléknout.

Nevěděla jsem co na sebe, tak jsem vzala černé džíny a zelené tričko. Své vlasy světle hnědé vlasy jsem smotala do drdolu. Dala jsem si trochu make-upu, řasenku, linky a leskem natřela pusu. Moc make-up nepoužívám.

Sešla jsem dolů za matkou, která už stála u dveří a čekala jen na mě. Otevřela dveře a já s mými bratry jsme nastoupili do auta a matka nás rozvezla do škol.

Jedu autem do školy. Matka už odvezla bratry a jsem tu s ní sama, ovšem mé myšlenky patří jen tomu 'snu' byl to sen? I kdyby byl, přijedu tam. New Orleans, středa 17:00, Start Street.

KLAUS

Jak moc mi Rachel chybí, ale zajímalo by mne, zda ta iluze fungovala, a zda přijede. Budu ji očekávat... New Orleans je krásné město, každopádně s Rachel by bylo ještě krásnější. Ukážu ji to tady. Určitě si to tu zamiluje!

Mezitím u Salvatorů

DAMON

,,Eleno, jak si na tom?" Zvolal jsem na Elenu, protože každou chvíli máme být ve škole.

,,Už jdu!" Křikla Elena a přišla dolů. Měla na sobě červené tílko, černé džíny a černou bundu. Toto Elena nosí hodně často, ale také ji to hodně sluší.

,,Dobře měli bychom jet... Zastavujeme se pro někoho?" Zeptal jsem se.

,,Nene, máme sraz u školy. Odpověděla Elena s nastupovali jsme do auta.

V autě Elena moc nemluvila. Byla celkem nervózní z prvního dne ve čtvrťáku... Kdo by také nebyl...