𝙺𝚁𝚄𝙷 𝙰𝙻𝙵𝚈 [FF Teen wolf// Stiles Stilinski]

8. kapitola🐺

"Kde? Kam? Co? Jak?" nechápal Stiles. Až po následující vteřině jeho posledního slova se podíval směrem, kam jsem tak divoce rozpřáhla rukou a pomalu mu to asi začalo docházet. Tedy, aspoň jsem si to myslela. Avšak nebyl sám, který to pochopil jinak, než jsem myslela.
"Jo, ty myslíš tu chodící reklamu: "Kupujte tento lesklý gel pro lepší a kvalitnější vlasy"?" zeptal se s pobavením. Na poprvé jsem to úplně nepochopila a tak jsem si jeho větu musela v hlavě ještě jednou zopakovat.
"Tak to teda nevím, odkuď se vyhrabal," řekl se smíchem, zhoupl se na židli, nohy si opřel o stůl, ruce si založil za hlavu a uculil se na ostatní u stolu. Scott se na něj káravě podíval a mírně se zamračil. Stiles matně zvedl ruce nad hlavu a nohy ze stolu sundal.
"To je Lucas. Pochází z Mexika. Víc nevím," řekl Isaac a hluboce se mi podíval do očí. Zmateně jsem se podívala do očí každého, kdo tu teď seděl.
Nemyslela jsem přeci toho kluka, ale TO co se hrozivě tyčilo přímo nad ním...
Stiles chytil do ruky sklenici s nějakou tekutinou a dlouze se napil.
"Slyšel jsem, že se s nikým zásadně nebaví, protože anglicky moc neumí," oznámil mi Theo, který se na mě nevinně usmál. Stiles překvapením vyprskl vodu z pusy přímo na Thea sedícího naproti němu. Stiles ještě po vyprsknutí vody, plival vodu, jenž mu zaskočila.
"C-co prosím?" podíval se na Thea. Úplně jsem jejich gesta v tvářích nepochopila, ale Stiles vypadal víc než nechápavě a Theo víc než pobaveně. Protočila jsem panenkama a přestala se na ně soustředit.

Podívala jsem se na to místo, kde jsem viděla ten obří stín ve tvaru nějaké kočkovité šelmy. Avšak ten už tam nebyl. Rychle jsem se snažila zjistit kam se poděl, jelikož to, že ho už nemám nadohled, mohlo pro mě znamenat jenom nebezpečí. Pohledem jsem projížděla všechny stoly, stěny, židle... Hlavu jsem točila všemy směry, otáčela jsem s ní na všechny světové strany a až po chvíli hledání jsem uviděla to, co jsem hledala. Tentokrát to už ale nebyl stín, ale opravdová, nedoostřená, mírně rozmazaná šelma tmavé barvy, která klidně ležela vedle židle... jejíž momentálním vlastníkem... byl ten kluk s tmavší pletí, černými vlasy a nepřirozeně ledovým pohledem, když se na mě podíval. Lucas.

Šelma ke mně pomalu otočila hlavu v tu samou chvíli, kdy se na mě podíval Lucas. Tikala jsem pohledem z šelmy na něj, z něj na šelmu a zase na něj. Šelma měla rudě zbarvené oči a nepřítomný, děsivý pohled. Zato Lucas měl oči tmavě hnědé a pohled měl chladný a nicneříkající. V jeho tváři nebyla ani známka po nějakém emočním vyjádřením. Najednou se prostě zvedl, rychlým krokem odešel z jídelny a náš oční kontakt tím opět přerušil. Ještě než se mi ztihl ztratit z dohledu a vyjít z jídelny se naše oči krátce střetly a on se usmál. Zmizel za trámem dveří a mě v hlavě nastal opět vysoký zmatek. Šelma se zvedla a odešla stejně jako Lucas. Několikrát jsem zamrkala.
To ji nikdo kromě mě nevidí? ptala jsem se sama sebe v duchu. Proč ji vidím zrovna já?
Byla jsem otočená zády k ostatním u stolu, kteří tu seděli stejně jako já. Proto jsem se taky velice lekla, když mi někdo položil ruce na ramena a křiknul mi do ucha. Potichu jsem kníkla a instinktivně se otočila. Stiles s ostatními se začli hrozně smát. Začlo mi šumět v uších. Ale ať už jsem se snažila sebe víc, šumění sílilo a nechtělo přestat. K šumění se přidal vysoký tón. Dosáhl už takové hlasitosti, že jsem si přiložila ruce na uši a pevně zavřela oči v domění a pochybnostech, zda to vůbec pomůže. Nepomohlo. Zvuk mi nepříjemně pištěl v uších a já se mínila zbláznit. Kroutila jsem hlavou sem a tam a ani si nestihla pořádně uvědomit, že se na mě všichni Stilesovi kamarádi koukají. Kňučela jsem a naříkala. K ohluchnutí nebylo daleko. Najednou to přestalo. Úlevou jsem si hlavu položila na stůl a objala si ji pažemi. Ucítila jsem příjemně teplý dotek ruky na mých zádech. Naskočila mi husí kůže. Šíleně mě začala bolet hlava a já musela pořád myslet na ten stín. Na tu stupidní, rozmazanou šelmu, jenž tvořila pouhou šmouhu v mých, častých přestavách. Rychlostí blesku jsem se zvedla. Věnovala rychlý, omluvný pohled směrem k Stilesovi. Podívala jsem se na něj očima, které se mi už pomalu začínaly mlžit. Spěšně jsem odnesla tác s plným talířem a vypálila z jídelny.