𝙺𝚁𝚄𝙷 𝙰𝙻𝙵𝚈 [FF Teen wolf// Stiles Stilinski]

12. kapitola🐺

POHLED STILESE

Dojel jsem před Scotův barák. Zaparkoval jsem, vystoupil z Jeepu a začal zuřivě zvonit. Slyšel jsem kroky a dupaní, jak Scott sebíhal schody. Netrpělivě jsem čekal, až mi otevře a když se tak stalo, rychle jsem vběhl dovnitř, aniž bych čekal na vybídnutí.
"Co se děje, kámo?" zeptal se nechápavě.
"Řeknu ti vše v pokoji tak pojď," řekl jsem a ještě pořád zrychleně dýchal. Můj tep musel být tak stodvacet úderů za minutu.
Vešli jsme do Scottova pokoje.
"Tak říkej," vybídl mě, abych mluvil. Zhluboka jsem se nadechl a pak na něj začal chrlit jedno slovo za druhým:
"Nejspíš jsem přišel na to kdo může za ty vraždy! Tomu neuvěříš! Je to možná černej tygr s tmavě rudýma očima a pořádně vražedným pohledem! I když jsem necítil jeho pach, dokázal jsem rozeznat, že to nebude jenom tygr. Musel to být i člověk!"
"Dobře, dobře. Ale zpomal trochu. Kde jsi ho viděl?" optal se.
"Byl jsem se Siennou venku a Sienna zázračně, nevím jak, poznala že nás něco sleduje! Bylo to fakt divný! Já bych o tom tygrovi ani nevěděl kdyby sebou Sienna nezačala vrtět a stěžovat si, že má ten pocit. To ti bylo ale zvláštní... Jo, a Sienna naše nebezpečí rozhodně není! Já ti to říkal!" prskal jsem nadšeně a zároveň podrážděně, jelikož jsem byl naštvaný, že si to vůbec mohl myslet.
"Ty jsi byl s ní venku, i když jsem ti to jasně zakázal?! Říkal jsem ti ať se k ní už ani nepřiblužuješ! Stilesi!" zlobil se Scott.
"Ale... ale... Vždyť ona není náš problém! Co proti ní furt máš?!" nechápal jsem.
"Nejen JÁ si myslím, že je nějaká DIVNÁ, Stilesi. Celá smečka si to myslí. Proč to nedokážeš pochopit?!" zeptal se se zvýšeným hlasem.
"Scotte já..." nevěděl jsem, co na to říct. Oči jsem začínal mít skleněné.
"Co?!"
"Scotte... Ty víš že ti to nedělám naschvál. Prostě... Prostě vím, že ona není nebezpečná. A za druhý teď tady nechci řešit ji ale toho tygra!" řekl jsem vážně.
"Opovaž se, ji k nám ještě přivést! A běda jak tě uvidím jenom s ní mluvit!" pokračoval dál v tématu 'Sienna'.
"Scotte!" zařval jsem najednou a on se na mě prudce otočil. Protože doteď byl ke mě otočený zády a koukal z okna.
"Hm?" ozval se.
"Tady jde teď o toho tygra. Kterého jsem viděl na kopci u lesa. Na tom kopci kam jsme chodívali se smečkou," řekl jsem tiše, i když se mi chtělo řvát a dupat zlostí, jak jsem byl vytočený. Nedokázal jsem pochopit proč to on nedokáže pochopit. Bylo mi z toho pěkně na nic. Vždycky to byl právě Scott, kdo mě vždycky chápal a pomáhal mi s různými problémy jako já jemu.
Scott se zamračil.
"Tygr? Tygr?! Stilesi tady žádní tygři nejsou! Obzvlášť černí! Ta holka ti pěkně motá hlavu, Sti! Měl by ses nad sebou trochu zamyslet. Žádnej tygr tady v lese neloví. To bych poznal podle pachu. To co tu říkáš je blbost!" nenechal si namluvit. Ublíženě jsem sklopil pohled k zemi.
"Fajn. Ale dávej, prosím, pozor," ukončil jsem náš rozhovor. Měl jsem o něj strach. Obzvlášť když si pořád nedal říct!
To jemu Sienna vlezla do hlavy. Tak moc ji nenávidí a pak právě najednou nevidí, že jsou tu i jiné závažnější a důležitější věci...!
Cítil jsem, že si mě měřil pohledem od hlavy k patě. Já jsem v duchu najednou tak zuřil! Takže jsem si přál nejlíp do něčeho tvrdýho praštit. Nebo něco rozbít. Nic jsem však neudělal a snažil sám sebe uklidnit.
"Jsi jinej," řekl Scott jen tak zničehonic. Zvedl jsem hlavu od země k němu.
"To ty taky," zamumlal jsem podrážděně, ale po pár sekundách mi došlo, že to myslel malinko jinak. Prohlédl jsem si jeho tvář. On se najednou zarazil.
"Stilesi?" oslovil mě.
"Mm?" byla moje jednoduchá odezva.
"Kdy jsi mi to chtěl říct?" zeptal se zamyšleně. Jakoby naše nepřátelství a chuť zabít toho druhého rázem zanikla.
"Cože? 'Říct'... co?" nechápal jsem asi stejně jako on.
"Máš úplně modré oči!" řekl pořád zařazeně.
"Cože?!" zopakoval jsem akorát s větším důrazem.

"Stilesi?Proč máš modré oči?" chtěl po mě vědět Scott. Chtěl po mě však vědět něco co jsem sám nevěděl. Nemohl jsem mu na to tedy jakkol rozumně odpovědět, protože jsem neměl nejmenší tušení o čem to mluví.
"J-já... nevím. Nevím o tom, že bych měl jinou barvu očí než žlutou... Scotte... Vážně," řekl jsem přesvědčeně. Oba jsme najednou dlouho mlčeli. Oba jsme usilovně přemýšleli. Sedli jsme si na postel vedle sebe a koukali do země.
"To je hodně zvláštní," prolomil jsem konečně ticho svou poznámkou, která nám byla jasná už od začátku našeho přemýšlení, jenom to doteď nikdo z nás nevylovil nahlas.
Scott souhlasně zamručel. Zničehonic sebou trhl, prudce se na mě otočil, chytl me tak aby mi hlavu mohl otáčet ze strany na stranu.
"Ukaž mi to tvoje tetování," pověděl... no spíše rozkázal. Zařazeně jsem k němu otočil hlavu tak, aby mi viděl za pravé ucho.
"Pořád je jiný. Hele Stilesi. Prvně tetování teď oči. Podívej. Mám je pořád červené?" optal se. Následně se mu oči rozzářily. Pořád byly červené jako dva šikovně rozpálené uhlíky ohněm zbarvené do rudo-oranžova.
"Jop. Pořád máš stejně krásný červený kukadla," zasmál jsem se.
"Ufff!" oddechl jsi.
"Co? Bál ses, že už nejsi takový fešák?" dobíral jsem si ho tím svým typickým humorem, kteréj mi teď posílal do mozku ty nejbláznivější představy. I když se to zrovna úplně nehodilo...
"Přestaň a radši přemýšlej proč to tak je," napomenul mě. Protočil jsem očima. V tom se mi v hlavě rozsvítilo.
"Zavolám Lydii. Ta chytrá hlavička, určitě na něco přijde," oznámil jsem Scottovi. Kývl. Našel jsem ve své bundě, kterou jsem si předtím nedočkavostí neztihl vysléct, telefon a vytočil Lydii. Ta mi to hned zvedla.
"Stilesi? Co potřebuješ?" ozvala se z telefonu, který jsem měl přiložený k uchu.
"Stalo se něco divného. Potřebujeme, aby jsi pro nás se Scottem něco udělala..."
"Poslouchám," řekla zaujatě.
"Zjisti nám něco o černých tygrech. Třeba o nějakých bájných nebo tak... Pak bychom po tobě chtěly, aby jsi našla něco o tetování ve znaku Omegy, Alfy a kruhu," pověděl jsem.
"Dobře. Snad nějak pomůžu. A to s tím tetováním... To mluvíš o tom, jak jsme zjistili u jídelny, že je máme jiná?" zeptala se.
"No... Jo..."
"Super! Nedá mi to spát a pořád z toho mám blbej pocit aspoň tím své otázky nějak utlumím," konstatovala a já jsem po každém jejím slovu přikyvoval.
"OK. Tak asi zatím 'ahoj'...Nebo ještě něco potřebuješ?" optala se.
"Ee... Ne... Díky moc a čau," řekl jsem a počkal až tipne hovor.
Scott se na mě podíval.
"Taaak?" vyzvídal a přitom seděl vedle mě a celéj nás rozhovor s Lydií slyšel. Musel jsem nad tím jenom zavrtět hlavou.
"Jo. Pomůže nám. Samozřejmě. Přijde na to!" vypískl jsem. Měl jsem vcelku dobrou náladu. Nepřišlo mi nijak špatný mít jiný tetování a jiný oči. Tohle tetování je mnohem hezčí a zajímavější než to předešlé a modré oči místo žlutých taky nejsou žádná nevýhoda...
Teď jenom jestli je to pravda a není to ve skutečnosti nějaké špatné znamení. Věděl jsem prostě, že mě osobně to nijak neobtěžuje.

"Scotte, půjdu už domů, abych se ještě trochu vyspal," oznámil jsem mu. Ani jsem nečekal na nějakou jeho reakci a pomalu se zvedal z postele.
"Jo, jasně." Scott vypadal zamyšleně, když jsem se na něj znovu podíval. Chystal jsem se k odchodu.
"Ehm.. Počkej, Stilesi," odkašlal si.
"Promiň za to předtím. Sienna se mi prostě v něčem nezdá. A to o tom tygrovi... Beru na vědomí," řekl vážně, ale pak na mě mrkl.
"I když je to úplná blbost," dokončil.
Suše jsem se zasmál.
"No. Dobře. Omluva přijata, pane McCalle," oslovil jsem ho příjmením se svojí normální ironií, která se pomalu stávala mým každodenním koníčkem.

Pak mě beze slova doprovodil ke vchodových dveřím a rozloučili jsme se. Já nasedl do Jeepu a jel domů.

Abych byl upřímný... domů jsem sice chtěl jet, ale i tak jsem to ještě otočil směrem k Sienninýmu domu. Musel jsem se přesvědčit, že je opravdu v pořádku. Před tím jsem hodně spěchal a ani se neujistil, zda je v pořádku. Před tím se to odehrávalo všechno moc rychle.
Zastavil jsem ještě pár bloků od jejího baráku a zbytek cesty doběhl. Nezvonil jsem, neklepal jsem.... Nic. Bylo už hodně pozdě a já nechtěl ryskovat to, abych ji budil. Výhoda byla, že před jejím domem byly tři obrovské jabloně, takže když jsem si na jednu z nich vylezl, nádherně jsem mohl vidět do jejího pokoje. Měla rozžnutou lampičku na jejím nočním stolku a já ji poprvé viděl, si číst. No číst... Sice držela v ruce knížku, ale spala. Byla roztomile zachumlaná do nějaké deky, oči zavřené a až nepřirozeně nakloněný krk do strany. Kdyby měla otevřené okno, mohl bych ji třeba nějak lépe položit nebo tak, ale takhle jsem se mohl jenom dívat jak spí. Na jedné z větví se nedrželo dobře a já věděl že kdybych tady ještě chvíli zůstal, usnul bych a z té jabloně spadl. Proto jsem se take neochotně uvedl seskočil z jabloně spolu s jemným žuchnutím, Doběhl k autu a odjel domů.

S myšlenkami nad dneškem jsem začal pomalu usínat.
Kopec. Západ. Sienna. Tygr. Strach. Scott. Tetování. Modré oči. Lydia. Jabloň. Roztomilá spící Sienna...................