𝙺𝚁𝚄𝙷 𝙰𝙻𝙵𝚈 [FF Teen wolf// Stiles Stilinski]

14. kapitola🐺

POHLED SIENNY

Polkla jsem. Zhluboka jsem se nadechla. Nasála jsem do plic čerstvý vzduch. Ovšem tak, že jsem se pak musela nadechnout ještě dvakrát, tentokrát méně, abych mohla normálně dýchat. Vstoupila jsem do knihovny. Jen co jsem překročila práh místnosti, jsem zastavila a hledala pohledem osobu, která by aspoň trochu odpovídala myšlenkám: vysoká postava, často celá v tmavých barvách, černé vlasy a chladné oči.
Bylo tu jen pár studentů, kteří měli své hlavy znuděně ponořené do učebnic, knih nebo sešitů. Snadno jsem tedy poznala, že člověk kterého hledám, ještě nedorazil. Obsadila jsem nejbližší volné místo u menšího stolu. Ujistila jsem se, aby tu byly jen dvě židle pro dvě osoby a nikdo jiný si sem nemohl sednout. Snažila jsem se ignorovat pocit, že se mi chce zvracet a čekala na mého, od teď, soukromého, nového 'učitele španělštiny'.  Vytáhla jsem z černého batohu tlustý španělský slovník, jenž jsem měla s sebou a jen tak z nudy jím listovala. Najednou na židli vedle mě přistálo něco hodně těžkého. Dopadlo to s hlasitým žuchnutím. Lekla jsem se. Měla jsem štěstí, že moje škubnutí ruky nezpůsobylo utrhnutí stránky. Prudce jsem se podívala na již obsazenou židli a hned mě přivítaly mrazivě chladné oči.
"Jak vidím, tak už jsi začala," řekl Lucas a přátelsky se usmál. Ůsměv jsem mu vrátila s menším podrážděním, že mě takhle vylekal. Uculil se ještě víc, když si všiml hněvu skrytého v mém nevinném úsměvu. Zamračila jsem se a dala až příliž najevo, že čekám na omluvu. Nereagoval na to a významně se mi zahleděl do očí.
"Připravena na pořádnou lekci španělštiny?" zeptal se. Už jsem chtěla zavrtět hlavou zprava doleva, ale okamžitě jsem si to rozmyslela.
"Samozřejmě," vyhrkla jsem. Reagoval kývnutím a přisunul si k sobě můj slovník. Vduchu si ho začal číst a já si ho u toho zamyšleně prohlížela. Vypadal zaujatě a něco si sám pro sebe šeptal a krčil u toho obočí. Já na něj pořád jen zírala bez jediného mrknutí a čekala, co se bude dít dál. Když si uvědomil, že se na něj dívám zvedl pohled od slovníku ke mně. Zničeho nic se prostě zasmál, jako kdybych řekla nějaký neskutečně vtipný vtip. Měl hluboky smích. Jen jsem na něj dál nechápavě civěla. Také se mi chtělo smát. Jeho smích byl velice nakažlivý. Ale udržela jsem si kamennou tvář.

Hned co se přestal smát se ke mně naklonil, abych ho lépe slyšela.
"Tenhle slovník stojí úplně za nic. Jsem mnohem mnohem lepší," řekl s jistou vážností v hlase.
"O tom rozhodě není pochyb," poznamenala jsem ironicky a nenápadně ho od sebe trochu více odstrčila, protože byl nepříjemně blízko. Zůstal tedy dál ode mě a ve tváři měl trochu nechápavý výraz.
"Možná bychom se mohli konečně pustit do španělštiny. Ať tím nestrávíme zbytečně moc času. Nemyslíš?" Přerušila jsem náš oční kontakt a poškrábala se na krku. Zase to otravný místo!
Už už chtěl odpovědět, ale jako by tím, že jsem se na tom krku poškrábala, úplně zapomněl, co chtěl říct. Fascinovaně si prohlížel můj krk a celý ho sjížděl pohledem, jako kdyby něco hledal. Vypadal něčím naprosto vyvedený z míry.
"Eeee... mhm." Nervózně jsem se zavrtěla na židli a pro jistotu si tetování zakryla vlasy. Bylo děsivé, jak vážný a nepřirozený měl náhle pohled. Odkašlala jsem si a čekala, jestli nějak zareaguje, ale nic. Jen na chvíli kmitnul pohledem k mým očím, ale jinak mě naprosto ignoroval.
Co to s ním najednou je? ptala jsem se sama sebe vduchu. Po celém těle mi přeběhl mráz a chloupky na ruce se mi zvedly. Objala jsem si ruce, abych to zamaskovala. Dál mi zíral na krk nicneříkajícím pohledem. Kromě dvou emocí. V jeho tváři byste nenašli nic jiného než zvědavost a osobně mi připadalo, že ta druhá emoce v jeho výrazu, je strach. Ani né strach. Dokonce děs.
"Je vážně nepříjemné, jak na mě zíráš. Prosím, mohl bys s tím přestat?" optala jsem se trochu nejistě. Pořád si mě nevšímal. Jako bych vůbec nic neřekla. Nelíbilo se mi to. Ať už to mělo znamenat cokoli, okamžitě s tím musel přestat. Popadla jsem slovník do ruky a zvedla se od stolu. Židli jsem vzorně zasunula zpátky pod stůl, dala si batoh na záda a se slovníkem v pravé ruce jsem se chystala odejít.