𝙺𝚁𝚄𝙷 𝙰𝙻𝙵𝚈 [FF Teen wolf// Stiles Stilinski]

10. kapitola🐺

POHLED SIENNY

Probudil mě ohlušující zvuk domovního zvonku. Příšerně jsem se lekla, takže jsem se s šokem posadila a zmateně se rozhlížela okolo sebe. Seděla jsem na podlaze svého pokoje obklopená miliardou knih, zapnutým počítačem a hromadou letáku a novin. Vzpomněla jsem si, co jsem dělala ještě před tím, než jsem usnula. Hledala jsem totiž jakoukoli odpověď na mé otravné otázky, které ne a ne dát pokoj. Probrala jsem se z několika minutového transu vzpamatovávání a zvedla se na nohy. Koukla jsem na hodiny, které byly pověšené na stěně a zděsila se.
Půl osmé?! To ne! Zaspala jsem! panikařila jsem. Vyběhla z pokoje rychlostí blesku a běžela otevřít osobě, jenž za dveřmi stála už poměrně dost dlouho. Těsně před dveřmi jsem se zarazila... popadla batoh, který jsem už měla nachystaný, hodila ho na záda a rozrazila dveře.
"Co blbneš?" zeptal se Stiles nechápavě a dál na mě civěl.
"Já vím, já vím! Zaspala jsem! To ne! Máme ekonomiku! Kouč mi bude hodinu pískat s píšťalkou do ucha a pak ji po mně ještě hodí! Už jdu... jsi hodnej, že ses pro mě stavil," chrlila jsem jedno slovo za druhým.
"Ehm... Sienno... c- co to vyvádíš?" zasmál se mi. Teď jsem nechápala situaci pro změnu já. "Do školy jdeme až zítra ráno. Copak se tam tak moc těšíš, že chceš jít dneska znovu?" zeptal se. Znervózněla jsem.
"Kolik je teda hodin?" optala jsem se.
"Půl osmé VEČER," odpoveděl. Vykulila jsem oči.
"Aha!" zasmála jsem se a batoh položila zpátky do chodby vedle dveří.

"A co tady teda dělaš? Když nejdeme do školy..." pozdvihla jsem obočí a očekávala odpověď.
"No... říkal jsem si jestli nechceš jít někam ven. Nebo tak. Třeba někam na jídlo..." řekl a oči se mu rozsvítily jako vánoční výzdoba.
"J-jo... proč ne," souhlasila jsem zaskočeně. Usmál se na mě.
"Tak pojď," pobídnul mě a on sám šel směrem k jeho Jeepu. Následovala jsem ho. Oba jsme nasedli do jeho velikého, modrého auta a jeli jsme. Ani jsem nevěděla kam.
"Na co máš chuť?" zeptal se a já odpověděla tak rychle, že moje odpověď přišla rychlostí světla.
"HAMBURGER!" vykřikla jsem. Stiles málem dupnul na brzdu, ale natěstí se tak nestalo.
"Si. Říkala jsi, že jsi vegetariánka..."
"To je pravda," přitakala jsem.
"Ale teď... pořád si mys..."
"Ne. Asi. Nejspíš. Možná. Nevím. Ehm... chci říct... že vegetariánka už nejsem... Asi teda..."
"Jo jasný, rozumím," řekl Stiles a podíval se mi do očí. Nechtěla jsem si to přiznat, ale jeho oči byly pokaždé opravdu krásné. Jeho pohled byl hodně zamyšlený a moje oči si prohlížel s takovou zadumaností, že mě to děsilo. Musela jsem zamrkat, abych zaplašila všechny náhlé otázky, které jsem v hlavě měla pořád. Co se to se mnou děje a proč? Každou sekundu, minutu, hodinu... zkrátka a prostě neustále mi něco nedalo pokoj.

"Kousek odsud je mekáč," oznámil mi,"tak to můžeme vzít útokem." blesknul po mně pohledem a přitom se na mě usmál tak, jako kdyby chtěl něco provést.
"Stiles a Sienna: postrach mekáčů," zasmála jsem se a on doplnil:
"Až po revizi z hygieny."
Za pár minut jsme dojeli k drive-in a rovnou zastavili u objednávek.
"Co to bude?" ozval se kluk vyřizující přáníí zákazníků. Naklonil jsem se přes Stilese k okynku.
"Táákže," nádechla jsem se dramaticky a poté ze sebe vychrlila:
"Dvakrát dvojitý hamburger. Čtyři cheese burgery. Ke každému jedny hranolky a ještě dvě k tomu... Emm... Pak... Čokoládovej Milk shake, karamelový McSundae, jahodovou a jablečnou taštičku... Jednu malou colu..." zarazila jsem se a podívala jsem se na Stilese který mě pozoroval s otevřenou pusou.
"A co si dáš ty?" zeptala jsem se ho po mé objednávce. Pozdvihl obočí.

"To si děláš zásoby na zimu, nebo jenom doháníš léta, co jsi byla vegetarianem?" optal se a u toho se výrazně zašklebil pobavením.
"Já to s tím útokem na McDonald's nemyslel vážně..." zasmál se ještě a když viděl můj vážný výraz předal se culit a poškrábal se na zátylku, čehož jsem si značně všimla. Škrabal si tu samou část krku, co i mě neustále svědila. Takže jsem nějakou chvíli jen pozorovala jeho krk místo toho abych reagovala na jeho poznámky.
Stiles se taky významně nadechl, aby to vypadalo na půlhodinový monolog.
"Já si dám to stejný," řekl najednou a spojenecky se na mě usmál.

-Ke kapitole:
⚠️UPOZORNĚNÍ!⚠️
Důležité přečíst!
Zbytek kapitoli se mi nějak záhadně smazal. Nečekala jsem to a přišla jsem na to až v posledních dnech. Chci jen říct že kapitolu mám v plánu dopsat, tak aby navazovala na následující. Možná to chvíli potrvá a tak si zatím domýšlejte, jak to pokračuje. 🙁