𝙺𝚁𝚄𝙷 𝙰𝙻𝙵𝚈 [FF Teen wolf// Stiles Stilinski]

9. kapitola🐺

POHLED STILESE

Vraždil jsem Thea pohledem a už začínal mít dokonce i morbidní představy, jak moc mi leze na nervy.
V jídelně se to pomalu začínalo vylidňovat, ale mi se ani při nejmenším nechystali k odchodu. Musel jsem na Siennu pořád myslet. Když není vedle mě... připadám si hrozně divně a nemůžu si být jistý, že je někde v bezpečí v pořádku. Je taková drobná a malinká, že se jí může stát úplně cokoli...
"Tak on neumí anglicky jo?" zeptal jsem se a propálil ho skrz na skzrz pohledem.
"No a ty jsi ho snad někdy slyšel mluvit pořádně anglicky? Jediný, co jsem od něj slyšel je 'ano, ne' na hodině matematiky," pověděl posměšně a založil si ruce na prsou. Protočil jsem očima a zavadil pohledem o volnou židli vedle mě. Bez známky emoce jsem civěl na prázdnou židli a do podrobna ji zkoumal.
Vypadá hůř, když na ní ona nesedí, pomyslel jsem si.
Probral jsem se z transu a zvedl pohled ke Scottovi, který se na mě nepřirozeně nepřátelsky mračil. Jeho oči neměli daleko od rudé barvy a já si připadal najednou tak divně.
"Vůbec ji neznáš! Nevíš co je zač! Musíme být opatrní! Obzvlášť když jsme v takovéto situaci! Ty vraždy v lese jsou až moc divný! Snad si nemyslíš, že s tím nadpřirozeno nemá nic společného! Kde je ten Stiles, který nikomu novému nevěřil?! STILESI! Jsme teď jediní, co s těmi vraždami můžou neco udělat ... Ehm... prostě musíme být opatrní. Byl bych rád, kdyby sis o ní prvně něco zjistil a až pak ji považoval za kamarádku!" vyjel po mně a tentokrát jeho oči zářily jasně, červeně.  Po tom, co řekl se mi do mozku nahrnula všechna krev v těle, až jsem vzteky zrudnul, ale nedovolil jsem si mu nějak vzdorovat. Na to jsem se ho až moc děsil.

"Myslíš, Scotte... že by mohla být nějaké pětinohé monstrum s devíti očima a třema tykadlama, co si pochutnáva na homo sapiens, nehledě na to že je vegetarian? To spíš nějaká neškodná světluška, která si v noci musí posvítit, aby mohla vůbec dojít na záchod," řekl Theo a přitom se mi hluboce díval do očí. Několikrát jsem zamrkal.
Měl jsem ho už vážně plné zuby. Jak si to o ní vůbec dovoluje říct?!
Pod stolem jsem mu tak tvrdě dupnul na nohu, že to hlasitě zakřupalo. Věděl jsem, že se mu to hned zahojí, jen jsem mu chtěl naoplátku, že o Sienně tohle řekl, způsobit trochu bolesti. Podíval jsem se mu do obličeje, abych zjistil, co on na to, avšak on nehnul brvou. Nepohnul ani jediným svalem v obličeji. Nevydal ani hlásku, jen sotva znatelně pohnul levým obočím. Já jsem údivem obočí zdvihl tak vysoko, že mezi okem a jedním chloupkem od obočí byla snad kilometrová vzdálenost. Nedá se ani popsat, jak moc mě překvapil.
Cítil jsem na sobě pohled všech ostatních u stolu a když jsem se na každého jedince podíval... vypadal stejně udiveně jako já. Akorád rozdíl u nich byl v tom že ta vzdálenost mezi okem a obočím byl tak metr a půl.. možná víc. Žádnej kilometr, jako u mě.

"Ale Scott má pravdu, chová se divně. Já se s ní ráno bavila. Byla taková... na omdlení. Povídala mi o její mámě. Máma jí zemřela... při autonehodě. Sienna byla a je z toho dost smutná. Chtěla mi pak něco říct, ale najednou, zničehonic se zarazila a dál už mi nic neřekla. A podle všeho vegetarián už není.
Stilesi, možná jsi teď jen zaslepený, ale měl by jsi Scotta poslouchat a dávat si větší pozor," promluvila Lydia a mě zamrzelo, že se zastala spíš Scotta než mě. Stáhl jsem rty do úzké linky.
Copak nevidí... jaký má Sienna problém? Ať už se jí děje cokoli. Něco jí tíží, rozčiloval jsem se v duchu a byl jsem na sto procent přesvědčen, že se jí pokusím pomoct, ať už to bude jakkoli obtížné a nebezpečné.

Scott se na ni vděčně podíval a na mě už se kouknul normálníma hnědýma očima. Byl jsem zklamaný svojí vlastní smečkou. Scott se takhle nikdy nechoval. Nikdy neodsuzoval druhé.
"Nejsem zaslepený! To vy asi musíte být úplně slepí! To přece vy přehlížíte a odsuzujete člověka, který je tady nový a ještě ke všemu má nějaké potíže!" zařval jsem na všechny, ale mířeno to bylo spíše na Scotta.
"Odkdy se takhle k někomu chováš, Scotte? Měli bychom se jí spíš snažit pomoct!" pokračoval jsem naštvaně a vstal tak prudce, že jsem židli odhodil až k stolu za mnou, u kterého už naštěstí nikdo neseděl.
Scott nic neřekl. Vypadal už trochu klidněji, ale nebyl jsem si jistý. 
"Třeba jí ty stavy způsobují zármutek a možná je jedině dobře, že se jí Stiles snaží pomoct a věnuje jí pozornost,"ozval se Isaac, jenž tu do teď jen v tichosti seděl a všechno mlčky pozoroval.
"Díky, brácho," usmál jsem se na něj a přátelsky si poklepal na levý sval prsa. Kývnul jen a dál zůstal potichu. Scott se matně uculil, když uviděl opět můj úsměv na tváři.

"Promiň," řekl jsem najednou, aniž bych nad tím nějak popřemýšlel.
"Nechci se s tebou už dál hádat, ale stojím si za tím, co jsem řekl," ukončil jsem naši hádku. Došel jsem k židli za mými zády a postavil ji na místo, kde původně stála. Na všechny, kromě Thea, jsem se usmál.
"Jdeme už ne? Nehci tady sedět až do večera. Dneska bych toho chtě ještě hodně ztihnout.
"Jop," souhlasil Isaac. "Nechci v týhle jídelně zůstat ani o minutu déle."
Malia a Lydia vstaly hned po Isaacovi, který se o mě momentálně opýral a rukou mě držel kolem ramen. Scott vstal také okamžitě. Jen Theo prostě natruc musel ještě chvíli zdržovat. Zasloužil si tím od Isaaca otrávený pohled, ale pak tu svojí kojotodlačí, lenivou prdel zvedl a spolu s námi odešel z jídelny...

Šli jsme prostředkem chodby. Studenti nám uhýbali stranou a pokaždé nám někdo věnoval zhnusený pohled. Já se na ně pokaždé jen bez zájmu podíval a pak si zase hleděl svého. Ucítil jsem v nose známý a čerstvý pak Sienny. Zastavil jsem, abych mohl zavětřit její pach lépe, ale těsně za mnou šla Malia, takže do mých zad tvrdě narazila. Heknul jsem, ale jinak nic neřekl ani se na ni nepodíval. Zaujalo mě totiž něco jiného. Malia se na mě tázavě zahleděla, ale já jí nevěnoval pozornost a mírně naklonil hlavu dozadu. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Vzduch jsem pomalu vdechl nosem a pusou vydechl. Cítil jsem tady strašně silnou emoci. Strach. Věděl jsem od koho pochází a odkud. Stál jsem před holčičími záchody a podle čerstvého pachu, by tam Sienna měla být. Ale co ji tak vyděsilo? Už už jsem se hlava nehlava chtěl vrhnout na holčičí toalety, ale Malia mě chytila za paži a tím mě zastavila v chůzi. Podíval jsem se jí do očí, ale ona se na mě nedívala. Kroutila hlavou a u toho si prohlížela můj krk. Pak zvedla pohled ke mně a hlasitě si povzdechla.
"Ty musíš být vždycky něco extra," řekla najednou z ničeho nic. Vůbec jsem to nepochopil a tak jsem na ni jen s otázkami v očích hleděl.
"Cože? O čem to zase mluvíš?" ptal jsem se pořád dokola.
"No, že ses ani nepochlubil, že sis nechal předělat tetovaní, který jsme meli mít STEJNÝ," odfrkal si a pak si dál prohlížela můj krk. "Jak jsi to udělal?" zeptala se. Mávnutím ruky ostatním naznačila, ať se jdou podívat, takže se kolem mě všichni sešli a obklopili mě ze všech stran.
"Cože? Co? CO? Cože?! Cože to? Já si žádný tetování nepředělával," řekl jsem po pravdě. Ehm... NAPROSTO zmateně. Malia si mě rychle změřila pohledem, ale pak jako ostatní začala zase civět na můj krk.

"To vypadá jako znak Omegy," řekla nám Lydia nahlas a zněla u toho velice zamyšleně. Nechápal jsem celou tuhle situaci. Já si na krk neviděl a pěkně mě to znervózňovalo.
"Podívejte. Já to tam mám taky," oznámil nám Scott s vyhrnutým rukávem na ruce a pohled upíral na své tetování. Znak Alfy. Znak Omegy. Zapletené do sebe a ohraničené kruhem. Bylo to zvláštní. Nikdo nic dál neříkal a každý si najednou potřeboval prohlédnout své tetování. Theo a Malia si vyhrnuli nohavici od riflí a dívali se na tetování, jenž měli na lítku. Malia na levé a Theo na pravé noze. Všichni jsme se po sobě vyjeveně dívali a já si najednou všiml Isaaca, který jen stál, opřený o skřínku a s odstupem nás pozoroval. Odkašlal jsem si, takže se na mě všichni podívali. Kývnul jsem k Isaacovi a všichni moje gesto značně pochopili a přemýstili své pohledy na něj. Isaac tikal pohledem mezi náma a každého obdařil nechápavým výrazem.
"Co je?!" nevydržel to už Isaac. Pozdvihnul jsem obočí a znovu uměle zakašlal. Pak jsem si poklepal na prsní sval, kde měl tetování a uculil se na něj.
"Ah," vydechl Isaac a jedním pohybem si sundal triko. Kolem jdoucí holky se najednou šokem zastavili a zůstaly nehnutě civět na Isaacovu svalnatou, pečlivě propracovanou hruď. Protočil jsem očima a spražil ho pohledem.
"Jo dobrý zase si to triko obleč. Máš to tam taky," řekl jsem podrážděně. Isaac pokrčil rameny.
"Není to jedno? Mě se to tetování takhle stejně líbí víc," pověděl a nasadil si triko zpátky.
"Ty jsi o tom věděl?" zeptal jsem se.
"No jasně," řekl Isaac s pokrčenými rameny.
Odfrkl jsem si.
"Vlastně se ani nedivím, když si svou hruď kazdej den prohlížíš před zrcadlem," zadklebil jsem se a nechal Isaaca Isaacem. Holky, které nás do teď pozorovaly, se probraly z transu a najednou, s doprovodem hlasitého chychotání, se vydaly pryč. Zakroutil jsem nevěřícně hlavou.

Následně jsme každý šli svojí cestou. Isaac, Theo a Malia měli ještě hodiny a tak dál tvrdli ve škole. Zato já, Scott a Lydia jsme v klidu mohli jít domů. První věc, co jsem udělal, když jsem přišel domů, byla ta, že jsem se zašil ke svému počítači a hledal si různé informace o vlkodlačích tetovaních. Pak jsem už jen nedočkavě vyčkával, kdy bude ta správná hodina a já budu moct jít...