Znaménko lásky

8. Část

Pohled Kooka:

,, Co ty tady děláš? " pokusil jsem se navázat konverzaci s tím roztomilým stvořením přede mnou. ,, Huh, co jsi říkal?" zeptal se zmateně. Evidentně jsem ho vyrušil z vlastních myšlenek. ,, Ptal jsem se, co tady vlastně děláš "
,, No... Já... Já jen... Jen jsem šel okolo tak mě napadlo že bych se sem stavil na oběd. "vypadlo z něj. ,, A co sis objednal? ,, Ehm... Ř-řízek z tresky."
,, Prosímtě uvolní se, je na tobě vidět že jsi hrozně nervózní. " úplně se klepal. ,, J-já nejsem nervózní..."
,, Nelzi mi, poznám to na tobě, vždyť se upne klepeš. " natáhl jsem se přes stůl a chytl ho za ruku. Cuknul sebou, ale moji ruku neodstrčil. ,, Ššš..., mě se bát nemusíš." usmál jsem se. Zdá se, že se uklidnil. Dokonce úsměv mi oplatil.

Moje srdíčko vynechalo pár úderů, když jsem pod svou rukou nahmatal pár hrbolů na jeho zápěstí.

Odkryl jsem svou ruku z té jeho a spatřil Asii čtyři dlouhé jizvy pod dlaní. ,, Ty se řeže š Tae?! " vykřikl jsem zděšeně. Tae se jen překvapeně podíval na svou levou ruku a schoval ji pod stůl. ,, N-Ne..." pravil mírně roztřeseným hlasem. ,, Tae to nesmíš! Prosím, už to nikdy nedělej! Rozumíš?! " ta slova jsem na něj doslova zařval, možná až moc nahlas. Skoro všichni přítomní se na nás nenávistně podívali a já pochopil, že bych se měl ztišit.

,, Tae, prosím, musíme spolu chodit každý den ven, budu kontrolovat, aby sis už nikdy nemusel ublížit. Je to jasné? " jen co jsem to řekl Tae se rozbrečel jako malé dítě. Jako nejkrásnější malé dítě ve vesmíru.

Dal jsem tedy na stůl peníze za nás oba, Taeho jsem podepřel a společně jsme se vydali do parku.

Posadili jsme se na lavičku, já si ho přitáhl do pevného objetí a jen jsme tam tak seděli. Jako by se zastavil čas. Nevím, jestli to bylo pět, deset nebo dvacet minut, možná hodina, co já vím. Když jsem se od něj opatrně odtáhl, podíval jsem se do jeho krásných hnědých očí a pravil: ,, Promiň mi to Tae, ja na tebe nechtěl křičet... Prosím odpusť mi to... " Uhl pohledem, takže se teď díval do země vedle lavičky, na které jsme pořád seděli. ,, Já už ti ale odpustil... Prosím, b-budeš se mnou... S-se mnou... Ch-chodit...?"

Dobrý večer vážení, zda se mi, že se příběh ubírá jiným směrem, než jsem měla původně v plánu. Takže se chci zeptat, líbí se vám příběh víc takhle nebo chcete spíš původní zaměření? Mně osobně víc vyhovuje tenhle styl, ale je to na vás. Snažím se jak můžu, myslím ze teď už bych se konečně mohla rozhodnout, ale myslím že budou vycházet alespoň 2 nebo 3 Kapitoly týdne, někdy i víc. Děkuju moc za pochopení. ❤️

Taky se chci zeptat, co myslíte že Kookie odpoví? A bude to odpověď na otázku, na kterou se Tae ptal?

Dobrou noc přeju <3