19. Část

107 8 4
                                    

Pohled Taeho:

Vzbudil jsem se, ale hned jsem zjistil, že jsem byl v bezvědomí nějakou tu dobu. Moje ruce byly  bledé a značně vyzáblé, a moje břicho se ozývalo čím dál tím víc. V rohu místnosti jsem spatřil nějaké maso a vodu, a tak jsem se okamžitě vrhl tím směrem. 

Počkat... POČKAT! Proč mi sem dali maso??? Jakože to není úplně normální ne? Když vás někde drží a do žil vám píchají drogy, tak vám asi nebudou podávat vařené maso ne? Nebo ano?

No, každopádně, nepřemýšlel jsem, jestli v tom jídle nejsou další drogy a prostě jsem to začal hltat. Nakonec jsem se napil vody a sedl si zpět na své místo u zdi. Když jsem ale dosedl, musel jsem hned zase vyskočit, protože to hrozně bolelo. Podíval jsem se tedy po důvodu a musel jsem překvapeně vyjeknout. Z mého zadku trčel dlouhý, chlupatý, tygrovaný ocásek! Zmatením jsem si prohrábl vlasy, ale narazil jsem na další změnu, a to v podobě oušek! Co když už se Kookiemu nebudu líbit? Určitě už mě nebude mít rád... Ale to už vlastně nemá ani teď... Určitě je mu jedno, že jsem zmizel, a našel si někoho jiného...

NE! Tohle by Jungkookie určitě nikdy neudělal! Myslím, že na mě začíná doléhat závažnost celé téhle situace... Já přeci nechci být zbytek svého života zavřený v cele, jako nějaké zvíře. Už chápu, jak špatně jsou na tom všechna ta zvířátka v Zoo, která chodí celé dny jen sem a tam po svém výběhu, dostávají každým dnem ve  stejnou dobu stejnou stravu a nemůžou nic víc, než závidět lidem jejich svobodné životy...

A s těmito myšlenkami jsem usnul. 



Taky docela krátká, ale víc se mi to líbí po kratších částech. Dneska mám v plánu vydat ještě něco, nevím ale jak dlouho to budu psát, máte se ale na co těšit 😁

Znaménko láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat