18. Část

109 8 2
                                    

Pohled Taeho:

Když ta podivná žena odešla, trochu se mi ulevilo. Povolil jsem napětí nohou a začal přemýšlet. Z toho mě však vyrušil křik ozývající se z chodby, a tak jsem se znovu nemotorně zvedl a dobelhal se co nejblíž ke dveřím to šlo. ,,Padesát dva! Ať se okamžitě ozve číslo padesát dva!" křičel podle hlasu nějaký muž. Chtěl jsem se ozvat, že jsem tady, ale moje hlasivky mi vypověděly službu. Zabouchal jsem tedy do dveří, dokud se s hlasitým zaskřípěním neotevřely a v nich nestál muž středního věku, vysoké postavy, a samozřejmě, s kápí. Bylo mu ale aspoň trochu vidět do lhostejně působící tváře. Poodstoupil jsem ode dveří, aby mohl vstoupit, a on tak učinil. Všiml jsem si, že v ruce drží asi tři injekční stříkačky, a otřepal jsem se. Mám hrozný strach z toho, co přijde, vím ale, že když budu odporovat, bude to spíš horší. 

Sedl jsem si tedy naproti němu k pracovnímu stolu, a polkl tak hlasitě, že to musel slyšet i on. ,,Dej ruku na stůl" pokynul mi poněkud chraplavým hlasem. Já tak pouze učinil a sledoval, co se bude dít. Mou ruku přichytil pomocí speciálních pout připevněných na stole, nohy přivázal k židli na které jsem seděl provazy, které nevím kde vzal, a do ruky si připravil jednu ze stříkaček. 

Když mi do ruky píchl drogu jako pokusnému králíkovi, upadl jsem do bezvědomí...




Vím, je to hodně krátká, ale píšu to na PC a navíc mám v plánu dneska vydat ještě minimálně jednu kapitolku. 

Mějte se a papa ❤

Znaménko láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat