11. Část

185 8 9
                                    

Pohled Taeho:

,,Měli bychom jít"
Jako vážně?! Políbí mě a řekne tohle jako by se nechumelilo?!? Úplně ho nechápu. To mě bral jen jako rozptýlení? Ten polibek měl být asi úplatek za tu opařenou ruku.
Protentokrát jsem schopný mu to odpustit, ale jen proto, že se mi to líbilo. Koneckonců částečně to byla k moje chyba, měl jsem ho odstrčit. Příště, pokud nějaké příště bude, mi to ale bude muset vysvětlit.

Postavil jsem se, upírajíc oči do kouta místnosti a šel se obout, aniž bych Kookovi věnoval jediný pohled. Zdál se být trochu zmatený, ale nakonec se beze slova zvedl a šel za mnou. Když jsem měl boty řádně nazuté, počkal jsem, dokud nebude obutý i Kook a poté jsme vyrazili.

Nabídl jsem se Jungkookovi, že mu tu tašku s věcmi vezmu, ale ten mě jem odbyl se slovy: ,,Dávej pozor na svou ruku a dopřej jí klid, já to unesu".

Když jsem dorazili před můj dům, Kookie si ho prohlédl odshora až dolů, ale z jehk výrazu nešla vyčíst absolutně žádná emoce. Jako by to byl jen další z těch milionů domů, které kdy viděl. A přece byl něčím zvláštní. Tenhle byl můj. Jenom můj a nikoho jiného. Můj domov.

Odemkl jsem dveře, přezul se do domácích papučí, Jungkookovi jsem nabídl krosíky, ale prý bude bos. Vyšel jsem tedy po schodech nahoru a odbočil vlevo do svého pokoje.
,,Sem si můžeš dát věci a převléct se" ukázal jsem směrem k pokoji ,,já se vysprchuji a donesu ti matraci. Jungkook jen přikývl na důkaz že chápe s svou tašku si odložil na židli h dřevěného psacího stolu. Můj pokoj byl celý sladěný do světlých barev. Krémově bílé závěsy na velkém okně vedoucím do nevelké zahrady s pavoučími liliemi, bonsaii (idk jak to skloňovat) a jednou osamělou lavičkou, světlé povlečení na manželské posteli, ve které spím sám, před ní pastelově modrý kobereček na plovoucí podlaze. Celé místnosti dominuje velká bílá skříň, která skoro není vidět pod tou spoustou fotografií, co jsem na ní nalepil. Na některých jsem s rodinou, na jiných s přáteli a pár z nich jsou obyčejné všední selfie. Čeká místnost působí takovým... Nevinným dojmem.
,,Můžu nějak pomoct?" vyrušil mě z přemýšlení Jungkookie. ,,Noo... Vlastne až si vybalíš a převlečeš se, můžeš si zajít do sprchy a pak mi pomoct s večeří. Uděláme tousty pokud ti to nevadí."
,,Moc rád" usmál se na mě. Má tak krásný úsměv...

Musel jsem toho nechat, a tak jsem popadl pyžamo a odešel do koupelny. Po rychlé sprše jsem šel říct Kookiemu, že je koupelna volná, ale ta sprcha byla zřejmě moc rychlá. Jaksi jsem zapomněl zaklepat a vtrhl jsem do pokoje zrovna když se převlékal.

Stál tam jen v uplých boxerkách a když se na mě zděšeně otočil, nedokázal jsem odtrhnout oči od jeho vypracované hrudi. Mušle dřít než tohohle docílil. Aniž bych si to uvědomil, můj zrak sklouzával postupně níž a níž, až se zastavil u tetování, co jsem mu udělal. Přijde mi to jako hrozne dlouhá doba. Navíc se mi od té doby Jin neozval.
Když jsem si uvědomil, že už asi půl minuty se tady koukám na Jungkookovo nahé břicho, úplně jsem zrudnuk jako to nejčervenější rajče na světě. Kookovi na obličeji pohrával ten jeho perverzní úsmev, zajímalo by mě na co myslí. No, radši to vědět nechci.

Když jsem odcházel, vypadlo že mě jenom: ,,S-sprcha je v-vo-volná. Bouchl jsem za sebou dveřmi a ani se neomluvil. Slyšel jsem, jak se Kook potichu směje, a mně až teď došlo, že mám trochu problém tam dole. A přes volen kalhoty od pyžama bylo téměř nemožné si toho nevšimnout. Zaklel jsem a utekl na záchod, aby se Jungkook mohl jít alespoň vysprchovat bez mého vyrušení. Zamkl jsem se a dal se do práce.

Konbanwa, kdybyste to někdo nechápal, tak Tae ma doma koupelnu s vanou a sprchou, záchodem apod. a ještě jednu, ve které je jen záchod a umyvadlo. Snad je příběh dost srozumitelný a kdybych zapomněla na něco, co jsem psala předtím a teď bych tj napsala jako kdyby se to nestalo, tak se moc omlouvám. Jelikož teď čtu na Wattpadu ff, kde je Tae top a JK bottom, minulou kapitolu jsem musela komplet přepisovat jelikož jsem prohodila jména. 😁 Takže se moc moc moc omlouvám, kdyby se mi to stalo, a klidně mě na to upozorněte, budu neskutečně ráda za Váš názor, zatím byebye ^^

Kyasarin🤍❤️

Znaménko láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat