Znaménko lásky

17. Část

Za mě je lepší pustit si tuhle hudbu do pozadí při čtení následujících kapitol, ale je to jen a pouze můj názor. 

Pohled Taeho:

Kookie.

Pobíhá po parku, a volá mé jméno.

Nikdo na něj nekřičí nazpět.

Zběsile píše jednu zprávu za druhou, odpovědi se mu však nedostává.

Odevzdaně volá na policii.

Usíná neklidným spánkem...

Vzbudil jsem se v tmavé, neosvětlené místnosti, s tupou bolestí hlavy. Když si mé oči přivykly na všudypřítomnou tmu, zjistil jsem, že je to pravděpodobně nějaký sklep. Docela jsem se lekl, když jsem na druhém konci místnosti spatřil pracovní stůl na nářadí, samozřejmě celý od krve. Chtělo se mi zvracet, přemohl jsem však ten pocit a zvedl se na nohy.

Kolem zápěstí mám pouta, připoutaná ke zdi, nohy mám ale volné. Řetězy jsou celkem dlouhé, takže se s nimi dají udělat necelé čtyři kroky od stěny. Poodešel jsem tedy k tomu stolku a zjistil jsem, že na něm leží různé nástroje jako například kleště, vrtačka, hřebíky, kladivo a podobné věci. Než mi došlo, k čemu to asi tak může sloužit, v rohu místnosti zařinčel kov a dveře se rozlétly. Vystrašeně jsem uskočil, zapomněl jsem však na okovy a spadl jsem na kluzkou a studenou zem. Z oněch dveří sem vstoupila osoba zahalená černým pláštěm s kápí, celá oděná do černé barvy.

Jako rak jsem se pozadu doplazil zpět ke zdi, ke které jsem se záhy přitiskl a skoro bez dechu čekal, co se bude dít.

Osoba ke mně přistoupila líným krokem, a já měl co dělat, abych nevykřikl. Když jsem totiž spatřil její obličej, dřív možná docela pohledný, nyní však zcela bledý, s výraznýma pytlema pod očima, posazenýma hluboko v důlcích, zarudlým bělmem a rozšířeným zorničkama, je mi jasné, že tahle žena není úplně v pořádku.

Jestli se mi v blízké budoucnosti má stát to, co jí, tak radši zemřu.

Podívala se mi do očí plných strachu, a pravila:  ,,Odteď jsi číslo padesát dva, je to jasné? Když někdo zavolá tohle číslo, budeš vědět, že jsi to ty. Pravidla jsou taková: nikdy nikomu neříkej ne, musíš se vším souhlasit, všichni tví nadřízení mají pravdu, ať už se to týká čehokoli. Nemluv bez vyzvání, nemuselo by se nám to líbit. S ostatními vězni se nebav, a když za tebou přijde kdokoli z nadřízených, bude ti vysvětlen tvůj úkol, co se týče testů. Jakékoli sebemenší porušení pravidel se trestá, támhle máš malou ukázku za nevhodné oslovení nadřízeného, například." ukázala na pracovní stůl. Já jen ztěžka polkl a nemohl jsem se na víc, než na slabé kyvnuti hlavy na náznak souhlasu.

Bál jsem se. Moc.

Vážení vážení, poslední dobou mi vůbec nejde psát a myslím že je to i vidět na těch kapitolách. Jsou čím dál kratší a nejsem s nimi 100% spokojená. Zápletka se taky výrazně změnila, jak jste si museli všimnout. Ale jinak, jaký název bych podle vás měla napsat k tomuhle příběhu? Tenhle mi sem už absolutně vůbec nesedí, ale nenapadá mě tady zajímavý, originální a vystihující, takže kdyby si kdokoli dal ti práci a vymyslel něco, případně i udělal hlavní stránku, byla bych neskutečně ráda, ale kdyžtak se poptám ve škole, mám Vážení vážení, poslední dobou mi vůbec nejde psát a myslím že je to i vidět na těch kapitolách. Jsou čím dál kratší a nejsem s nimi 100% spokojená. Zápletka se taky výrazně změnila, jak jste si museli všimnout. Ale jinak, jaký název bych podle vás měla napsat k tomuhle příběhu? Tenhle mi sem už absolutně vůbec nesedí, ale nenapadá mě tady zajímavý, originální a vystihující, takže kdyby si kdokoli dal ti práci a vymyslel něco, případně i udělal hlavní stránku, byla bych neskutečně ráda, ale kdyžt spolužačku co je na tom s Wattpadem podobně jako já 😂
No nic, konec vykecávání, musím jít spát.

Oyasumi nasai 🤍❤️