Znaménko lásky

12. Část

Pohled Kooka:

Tae má krásný dům, kéž bych taky měl takový. Nemusel by být můj, rád bych ho sdílel s Taehyungem.

Tašku jsem si odložil na židli a když odešel, vybalil jsem si věci jako je mobil, nabíječka, sluchátka apod. a šel se převléct. Vzal jsem si to asi nejhezčí pyžamo, vlastně to ani není pyžamo, ale já ho tam používám. Sundal jsem si své Gucci tričko, džíny a už už jsem se chystal si svléknout i boxerky, když se rozletěly dveře do pokoje.

Překvapeně jsem se otočil a když jsem spatřil to zázračné stvoření se stejně překvapeným výrazem jako je ten můj, mokrými černými vlasy splývajícími mu na čele a krásnýma hnědýma očima, jen jsem se usmál a snažil se nevšímat si toho, jak ze mě doslova rve ten poslední kus oblečení zakrývající mé přirození.

Když jsem si všiml, že se mu začíná dělat trochu problém v kalhotách, moje ústa odhalila dva králičí zoubky, takhle jsem se už dlouho neusmíval.
Tae jako by si uvědomil, co dělá řekl jen: ,,Sprcha je volná" a rychlostí světla opustil místnost.

Já se začal v tu ránu smát tak nahlas a tak upřímně, že mě musel slyšet celý Seoul. Ale upřímně mi to v tu chvíli bylo úplně někde.

Pohled Taeho:

Musím si pročistit hlavu, ale jak to mám sakra udělat s tak bolestivým problémem??? Ach jo... Jsem v koncích. Když s tím něco neudělám, budu se trápit a Jungkook se mi určitě vysměje že jsem gay. Ale když si teď začnu honit, budu muset být sakra potichu, aby mě neslyšel.

Myslím, že ta druhá možnost je reálnější...

Vytáhl jsem tedy že skříňky nějaký starý kondom, abych pak nemusel uklízet, a utrhl několik čtverečků toaletního papíru, kterým jsem si následně zacpal pusu.
Začal jsem se tak nějak mačkat a sjíždět nahoru a dolů, až jsem se přiblížil k vrcholu. Zrychleně jsem dýchal, a pak mi došlo, jaké chyby jsem se dopustil.

Já mám rýmu.

SAKRA! Nemůžu se nadechnout!!! Okamžitě jsem se pustil a snažil se vyndat si ten toaletní papír z pusy, jenže ten už se napůl rozmočil a začal mi pomalu stékat hlouběji do hrdla. To už jsem se naplno dusil.

Chtěl jsem něco zakřičet, ale z mého zoufalého pokusu o volání o pomoc vzniklo jen slabé zachrčení.
Podařilo se mi otevřít dveře, díky bohu. Zkusil jsem zakřičet ještě jednou, a znovu, a znovu...

Andělé se nade mnou slitovali! KOOKIE!

Pohled Kooka:

Když se Tae dlouho nevracel, šel jsem mu říct, že je to v pohodě a že se nic nestalo. Nechtěl jsem, aby na sebe byl naštvaný.

Sešel jsem tedy dolů do kuchyně se podívat, jestli třeba nechystá večeři nebo tak něco, ale nebyl tam. Pokusil jsem se Tedy najít obývák, a po několika minutách obcházení jeho velkého domu jsem ho konečně našel. Ten obývák. Po Taem nikde ani vidu, ani slechu. Kde by sakra mohl být?

Najednou jsem uslyšel cvaknutí zámku a následné otevírání dveří, ozývající se někde poblíž. Vydal jsem se tedy za tím zvukem a už jsem si připravoval větu, kterou mu řeknu, když mi málem spadla čelist překvapením.

Konbanwa, tak další část je tu. 😁 Možná že dneska vyjde ještě jedna, ale možná taky ne.

Taky bych hlavně chtěla poděkovat za podporu, protože tahle kapitolka vznikla hlavně kvůli těmto dvěma zázračným osůbkám:
GabinaKolarova28
KimTaeKook48
Dekuju moc za podporu 🤍❤️

Byebye 👋🏼