Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Přespání - 2.část

Hi Guys! :D Pokračování minulé kapitoly, dnes ovšem s menším překvapením :P Minule se Luke dostal ke Kayle domů, dnes se ukáže průběh večera a nebude obyčejný :D

- @terinkaaas06 - konečně ji tu po dvou dnech přemlouvání máš :D :*

- Přes 500?!??! OMG, Love ya ALL! :333

Děkuju za každý vote, koment, přečtení. Všechno mi vždycky udělá hroznou radost! :333

Hope you'll love it!

———————————————————————————————————————————————————————————————————-

Pohled Kayly:

Utekla půl hodina od rozhovoru s Lukem. Tenhle kluk mi pořádně motal hlavu a já netušila, co s tím. Jeho slova, reakce, všechno mi bralo dech. Je jiný, doslova.

Zase jsem se chystala udělat pitomost. Moje podvědomí mi neustále říkalo, ať za ním jdu. Jenže, co mu mám říct já?! Nazpět jsem si sedla do postele a přemýšlela. Zahleděla jsem se na obraz mě a Ryana. Jeho vlasy, jeho oči, jeho úsměv, to vše mi chybělo. On mi chyběl.

Vstala jsem a vytáhla sirky. Pod obrazem jsem měla na stolku vystavené svíčky. Jednu z nich jsem zapálila. Sledovala jsem plamínek ohně, který se chvílema zvětšoval a chvílema zmenšoval. Odložila jsem sirky vedle svíčky a zhluboka se nadechla. Vydala jsem se ke dveřím pokoje. Ještě jsem se naposledy ohlédla a podívala se na obraz. Zavřela jsem dveře a stála na chodbě. Mám za ním jít nebo ne?, ptala jsem se v duchu. Pohledem jsem sjela po velkém křídle mezi schodišti do patra. Hypnotizovaně jsem k němu došla a sedla si za něj. Lehce jsem se dotkla kláves. V hale se ozval slabounký zvuk. Tohle celé bych vůbec neměla.

Přiložila jsem obě ruce na klávesy a začala pomalu, ale jistě hrát jednu skladbu. První tóny jsem se snažila hrát potichu, ale nakonec jsem se nechala unést a hrála. Nehrála jsem svými prsty, ale svým srdcem. Hrála jsem Ryanovu skladbu. Skladbu, kterou složil pro mě.

Unášela jsem se v hudbě křídla. Unášela jsem se ve vzpomínkách. Unášela jsem se v lásce...

Dohrála poslední tóny skladby, když jsem si všimla, že se o křídlo někdo opíral. Luke. Jemně se usmíval a sledoval mě.

"Netušil jsem, že hraješ. Myslel jsem, že to křídlo tu máš pro ostatní nebo třeba na slavnosti," řekl po tom, co jsem dohrála.

"Nehraju. Mám to tu jako památku," Luke se omluvně usmál.

"A ta skladba?" byl zvědavý.

"Ryanova, daroval mi ji," odpověděla jsem mu s jemným úsměvem. On se akorát kousl do rtu, kde měl piercing.

"Kay, já, omlouvám se. Nechci ti nějakým způsobem připomínat minulost," měl o mě strach. Bože, kam tahle konverzace míří!??

"V pohodě, Luku, nemohl jsi to vědět," snažila jsem se z celé situace nějak vykroutit.

Vstala jsem a obešla křídlo, že půjdu k sobě do pokoje, ale Luke byl rychlejší. Chytl mě za ruku a otočil k sobě. Moje nohy ztuhly, nedokázala jsem se pohnout, i když jsem moc chtěla. Byl u mě tak blízko. Vzájemně jsme si kradli kyslík. Povolil sevření ruky, mohla jsem odejít pryč, ale zůstala jsem. Jsem kráva, co to dělám?!, říkala jsem si v hlavě. Moje podvědomí řvalo slova stylu, Nech ho udělat svou práci, Nechoď pryč, Nech se od něj políbit!. Ano, moc dobře jsem věděla, že mě chce políbit. Jeho pohled kmital mezi mými rty a očima. Nevěděl, bál se. V jeho očích byl vidět strach, že když mě políbí, všechno tím zkazí. Přemýšlela jsem. Mám se nechat políbit nebo se od něj odtáhnout a dělat, že se nic nestalo?. Mysl a podvědomí se pralo o další krok tohoto večera. Nakonec jsem se rozhodla i bez jejich výsledku.