Chci být normální!!!

kapitola x

Ráno jsem se probudila už před východem slunce. Sepla jsem si vlasy do culíku,oblékla jsem se a jela jsem na skatu pro dvě zelený tužidla. Když jsem se vrátila Cole už byl vzhůru a chystal snídani pro nás oba. Rodiče museli jet na služebku a mají se vrátit až za dva týdny. V tichosti jsme snědli lečo a pak jsme se šli nachystat. 
"Cole? Pojď sem prosím." křiknu na něj z koupelny. Já už nabarvený vlasy mám a teď už jen nabarvit mýho bratříčka.
"Řekni mi,že si ze mě děláte prdel a nevymysleli jste takvou sračku." zabrebtí,když mě uvidí. Zavrtím hlavou a ukážu na židli. Cole protočí očima,ale sundá si tričko a sedne si kam jsem ukázala.
Když je to hotový, jde se brácha oblíct. Má učit některý předměty u nás na škole. Samosebou ty,na který nechodím. Pousměji se a jdu dolů pro balík a oblečením,kterej právě přišel. Svoje si uklidím a Colemu to položím na postel.
Jdu k sobě a obleču si bílý volný tílko nad pupík a kraťasy. Vezmu si klubovou mikynu,skate a jedu za Kennym.
"Ahojky Anďule." zašklebí se na mě Kenny když mě vidí. Taky už má zelenou hlavu a mikču.
"Zdárek sexouši." poťouchle ho šťouchnu do boku a pak už spolu jedem spolu do školy. Skočím si do automatu pro colu a pak rychle stoupám po schodech do posledního patra,kde mám hodinu hudebky. Naštěstí je dnes už pátek a máme odpočinkovej rozvrh. Rychle si sednu do mé lavice a nachystám si noty. Na Dannyho se radši nepodívám,nevím jestli se se mnou po včerejšku baví,či ne.
"Slyšela jsi,že je tu prej nějakej sexy novej učitel?" otočí se na mě jedna z těch slepic se mnou ve třídě.
"Hleď si svýho,zvonilo jestli sis nevšimla." odseknu a radši čumím z okna. Zabrble na mě něco o oslepené krávě a dál si mě už nevšímá. O pár minut později se otevřou dveře a dovnitř vstoupí... Cole.
Nevěřícně zakroutím hlavou a ignoruju obdivný pohledy a vzdechy mejch spolužaček.
"Ahoj,jmenuji se Cole a budu vás mít místo profesora Celinga,který bohužel ráno zkolaboval a zůstává nejmíň na měsíc v nemocnici. Byl bych rád,kdyby jste se mi také představili." mrkne na holky a já se zatvářím naprosto znechuceně nad jejich pohledy. Cole si odloží sako pod kterým má černé tričko,zvýrazňující jeho vypracované tělo. Když nikdo nic neříkal,rozdal nám papíry.
"Napište mi sem prosím krátkej článek o sobě. Andy pojď mi prosím s něčím pomoct." řekne a jde ven ze třídy. Povzdychnu si a neochotně ho následuju. Zavřu dveře a snažím se nesmát. Cole je opřenej o zeď a projíždí si rukou zeleně nabarvený vlasy.
"Bože,mě z toho šibne. Sou ty holky vůbec normálni?" zamručí. Konějšivě mu položím ruku na rameno.
"Zvykej si bratříčku. Díky tobě mě teď bude nesnášet každej ještě víc než kdy předtím." zahučím s úšklebkem. Jdeme do kabinetu pro zpěvníky.
"Zvykej si sestřičko." ušklíbnu se,popadnu hromadu zpěvníků a jdu zpět do třídy. Položím je na katedru a jdu si sednout na svoje místo. Cole mezitím vysbírá papíry s jejich prácemi. "Posedejte si prosím po dvouch." zahučí na nás. Zůstanu sedět jako jediná sama,jelikož je nás lichej počet.
"Dobře,já budu pracovat s Andy. Vaším úkolem je představit nám vašeho kamaráda. Začneme my,viď An?" mrkne na mě. Přikývne. Tak jestli po tomdle se mnou někdo promluví,budu mít bradu až na zemi.
"Chtěl bych vám představit Amandu. Její rodiče si ji adoptovali v 5-ti letech spolu s jejím osmi letým bratrem. Když bylo Mandy 7, Morkreyzovi si adoptovali ještě jedno dítě, čtyř ročního Jamese. Nesnáší práskačskej typ lidí, taky lidi naprosto prolhaný nebo vlezlý. Miluje skating a muziku. A jak už jste si mohli všimnout,je naprosto praštěná a neřeší co si o ní ostatní myslí. Je dobrá kamarádka,když někdo potřebuje pomoct,tak je při něm proti komukoliv. A to je vše." usměju se na něj.
"Tohle je Cole. Má dva mladší sourozence,sestru a bráchu. Strašně rád žere, rád sportuje a jako jeho sestra miluje skating. Na lidech nesnáší,když se zbytečně předvádí a dělají ze sebe někoho kým nejsou. Na holkách má rád přírodní krásu, sám totiž tvrdí,že každej je v něčem krásnej. A co úplně děsně nesnáší nevěru. A hm ... Jo! A když jeden den necvičí,tak celou noc nespí!" zasměju se.
"Ale ty taky,prcku!"
"Nejsem prcek!" zavrčím
"A nesnáší,když jí někdo říká jak moc je malá."
"Já ti neuvařím Coliáši,jestli toho okamžitě nenecháš." zavrčím na něj. Vyplázne na mě jazyk a pobídne ostatní,aby pokračovali. Já si složím ruce pod hlavu a spím. Probudí mě někdo,když se mnou třese.
"An,no tak An,probuď se." slyším ho šeptat.
"Bože Cole, to mě nemůžeš nechat?" zavrčím a otevřu jedno oko. 
 "Smůla." ušklíbne se a dál vykecává něco o tom,co budem dělat další hodinu,která začíná asi za 3 minuty. Otráveně si povzdychnu a chystám si tužku. Ať už odsud můžu vypadnout. 

 ALoha, po celkem dlouhé době přidávám další krátkou část :) Jsem celkem dost nemocná,tak nemám náladu psát a tím pádem ani nevím,kdy vyjde další díl. Budu se snažit to sesmolit co nejdřív,tak uvidíme :)  Jinak, začínám psát další příběh a prolog by mohl vyjít už teď o víkendu :) toď vše :)