kapitola 4.

113 9 0
                                    

Jdu do třídy a rozhlížím se kolem. Sem tam je někdo vykopnutej z hodiny,ale jinak tu během druhé vyučovací nikdo není. Jdu do třídy.
"Jdete pozdě slečno." oznámí mi učitelka anižby vzhlédla od učebnice. To bych asi nevěděla...
"Koho to zajímá?!" odseknu a jdu si sednout na své místo. Položím si ruce na lavici a na ně následně i hlavu. Během chvíle usínám a dospávám co jsem dospat nestihla.
Probudí mě až zvonění. Jdu na chodbu rovnou k automatu pro mou milovanou dávku kofeinu. Popíjím už otevřenou plechovku coly a poslouchám hašteření kluků z party,když se ke mě přiloudá Jack, starej známej. Jen s ním se člověk dokáže smát,ikdyž se mu chce si vyzvracet všechny vnitřnosti.
"Čauky Mandy,tak jsi nakonec doška. Viděla jsi to video?" vždy se s nikým nepárá a je naprosto upřímnej. A ani dnešek není vyjímkou.
"Jo,ta holka kterou si balil se nás ptala,jestli se nemá převlíct za Šmoulinku." i přes svůj zbědovanej stav se musím zasmát. Promne si rukou čelo a zavrtí hlavou.
"Kurňa. Já si nic nepamatuju. Byla aspoň hezká?"
"Ty seš upe mimo co? To by jsi se musel zeptat kluků,já todle nepornám. Ale byla lepší než ta poslední."
"To doufám.." zamumlá zoufale. Nevydržím to a směji se na celý kolo.
"Vyp-padáš do-dokonale v-vtipně." směju se až mě začne bolet břicho. Po chvíli jeho mračení a následnýho společnýho smání, si všimneme, že na nás nechápavě čučí kluci.
"Lidi todle je Jack. Kdyby jste neměli jít s kým chlastat,tak jemu se určitě ozvěte." usměje se.
"Čáu. Jsem Jack a miluju Jacka" zasměji se "Už musím, tak se mějte. Někdy zajdem na pivko Manďulo." cvrnkne mi do nosu.
"Jasně,měj se brácho." dám mu pusu na tvář,obejmu ho a pak jde do třídy.
"Co na mě tak koukáte?" zeptám se jich.
"Neznat tě,tak si normálně myslím, že jsi do něj zabouchlá." směje se Sam.
"Upřímě? On není na holky. Ale neví o tom,takže pšt!" zachichotám se. Kluci si něco šeptají,jen Kenny přemýšlí. Nadzvednu jedno obočí v němé otázce. Podívá se na mě nechápavě.
"Ty taky?" zašeptám rty. Přikývne. Chápavě se usměju. Není lehký to říct partičce kluků,kteří patří mezi největší badboye na škole. Zvlášť,když mezi ně také patříte a ostatní očekávají,že každej tejden zlomíte nejméně jedno srdce.
Kluci si celou dobu utahují z kluků,kteří jsou gay. Kenny na ně celou dobu hledí s bolestí v očích jakoby chtěl říct "Víte,že tu urážíte i mě a mě ti bolí?! Ale jestli si opravdu myslíte o gaých (nevím ako se to skloňuje :D ) tohle,tak sbohem..." Je mi ho líto. Rozhodnu se,že ho 1. seznámím řádně s dalšíma gayama a 2. že změním jejich názor na ně.
V duchu plánuju jak to uděláma nevšimnu si, že Kenny někam zmizel.
"Kam zmizel Kenny?" optám se jich.
  "Do ředitelny. Něco tam prý musí vyřešit." řekne mi Sam,protože ostatní jsou zabraní do debaty o tom, kterej fotbalovej tým je nejlepší.
"Jdu za ním." zašeptám a stoupám po schidech až do ředitelny. Sednu si na recepci a čekám,až Kenny vyjde z těch prosklených dveří. Jde díky nim vidět jakýkoliv dění uvnitř,ale slyšet nic nejde.
Kenny sedí na židli,celej zhroucenej a říďa mu cosi s vážnou tváří říká,anižby věnoval jakoukoliv pozornost Kennymu stavu.
Kennymu se začnou otřásat ramena vzlyky a já už to nevydržím a jdu dovnitř.
"Slečno Morkreyzová,kdo vás sem sakra pustil?!". oboří se na mě.
"Já." odpovím klidně a čupnu si ke Kennymu. Pohladím ho po ruce a smutně se na něj kouknu.
"Co tu vůbec chcete sakra?!" skoro po mě zařve.
"Zapomínáte s kým máte tu čest Harolde." zavrčím podrážděně. Na tomhle místě ho drží pouze moje dobrá vůle. Zle se mu zablýskne v očích a já mám nehoráznou chuť zavolat na vedení a na hodinu ho vyhodit. "Jestli je to vše,co jste mu potřeboval říct tak my jdeme. Určitě si vymyslíte nějakou neodkladnou činost,které jsme se museli nedobrovolně zúčastnit." říďa přikývne a já vedu Kennyho pryč.
"Tady nebreč. Vezmu si věci a zavedu tě někam,kde můžeš brečet třeba celej den.." zašeptám směrem k němu. Přikývne,přesto je na něm vidět,že má nakrajíčku. Rychle vytáhnu skate ze skříňky spolu s poloprázdným batohem,on se šel zatím rozloučit s klukama. Dojdu za ním.
"Jdeme?" zeptám se ho. Přikývne,řekneme klukům ahoj a já ho pak táhnu za ruku před školu.

Ahojky, přidávám další část. Rozhodla jsem se, že budu dávat kratší kapitoly,ale zase budou dřív. Jakmile sebdostanu na počítač,tak sem nahraju i další fotku někoho z nich. Doufám,že vás to aspoň trochu baví ^.^

Chci být normální!!!Kde žijí příběhy. Začni objevovat