Chci být normální!!!

·20·

  Probudí se brzy,jako každý den,když chodím běhat,avšak naprosto jinak,než když jsme šli spát.
  Teď mi Jamie leží na břiše a objímá mě jako plyšáka.
  Nějakým, pro mě záhadným,způsobem se mi vyhrnulo triko těsně pod prsa a tak mě při každém nádechu šimrají jeho vlasy na hrudi. Zatnu zuby i svaly na břiše,abych se nemohla rozesmát,přesto cítím jemné cuky v těle.
  „Spi ty vochechulo.“ zavrčí chraplavým hlasem rozespalej Jamie.
  „Nevstáváš?“
  „To už je tolik?“
  „Půl paté.“ vydechnu.
  „Sakra!“ zakleje a rychle vyskočí. Začne na sebe házet oblečení. Vůbec mu nevadí,že mu ležím v posteli a vidím jeho bílou velrybu. V kontrasu s jeho opálenou hnědou pokožkou to bije do očí.
  Rozchechtám se a plesknu ho po zadku,když se zohýbá pro triko,ležící vedle postele.
  Bleskově se ke mě otočí,skočí na postel, chytne mi zápěstí do svých ruk,které mi následně dá za hlavu a lehne si na mě,tak aby mě svou vahou neumačkal.
  „Neprovokuj Dand.“ zasyčí výhružně.
  „Tal to asi nepůjde,mám to v..“ nestihnu domluvit.
  Přiloží své rty na mé,jako by jej netížil čas,jako by měl vstávat až tam za hodinu,dvě.
  Zkusmo rozpochybuje rty,ptá se jimi a ty mé mu odpoví stejným způsobem.
  „Musíme si promluvit.“ vydechnu větu,kterou ze srdce nenávidím, jemu do úst.
  „Nesnáším tudle větu.“ zamumlá a zaboří si obličej do vlasů na mým krku.
  „Věř mi,já taky.“
  „Večer? U tebe?“
  „Dobře. V 7 u mě,stavím se tu po cestě z práce a dám ti klíč,ať na mě nemusíš vyzvánět jak blbej.“
  Dá mi rychlou pusu,obleče si konečně to triko a odchází dolů.
  Vím,že už neusnu a tak ležím,koukám do béžového stropu a přemýšlím. Přemýšlím a vzpomínám.

*****
  „Tati?“ volám po celém domě.
  „V obýváku!“ křikne jeho jemný konějšující hlas. Přejdu tedy tam.
  „Tati,proč se ty děti chovají k ostatním tak zle?“ upřu na něj svá modrá kukadla,plná dětských otázek. Ale co by to bylo za dobu,kdyby se deti přestaly vyptávat?
  „Dělají,co vidí u starších. Snaží se být ti nejlepší a nejstrašidelnější,jako středoškoláci.“
  „Jsou hloupí. Proč se po nich chtějí opičit? Vždyť to není vůbec hezké!“ vyhrknu a vydrápu se otcovi na klín. Neměla jsem ráda ty děti z hřiště,kam jsme vždy s tatínkem chodili,když mě vyzvedával ze školky. Posadil mě vždy na houpačky,které byly naproti trámu od skluzavky a dalších houpaček,ale pro starší děti.
  „To oni ale ještě neví. Nemají rozum a ti starší taktéž. A když jim ani rodiče nic neřeknou a nechají si to líbit tak s tím hold nic neuděláme.“ smutně se pousměje.
  „Já budu vždy tvoje hodná holčička tatínku.“ řeknu mu a jako stvrzení mu dám pusu na tvář.

*****
  Hřbetem ruky si setřu slanou cestičku slz. Jak jsem je milovala!
  Pohled na hodiny mi ozmámí,že je nejvyšší čas vyrazit domů.
  Svleču ze sebe jeho oblečení,narvu na sebe své a jdu dolů.
  Za kasou už stojí Bob i Jamie,bohužel ten je teď zaměstnán dlouhonohou brunetou s obrovskýma kozama,narvanýma v těsném tílku. Kdyby si aspoň vzala podprdu a neukazovala tak světu její bradavky.
  Stoupnu si tedy za jednu paní,co je hned za ní,protože Bob tam má fromtu jako kráva.
  Panebože,ona snad neodejde! říkám si po 10-ti minutách čekání.
  Povzdechnu si a neochotně zajdu za Bobkem.
  „Nachystáš mi prosím kafe? Jen se skočím dom převlíct a upravit,tak do půl hodiny tu buda,ale vůbec nestíhám,tak jestli by to šlo do něčeho přenosnýho.“ usměji se na něj.
  „Jasně šéfe! Za půl hodiny to bude hotový!“ zasakutuje a to mě nutí se uchechtnout.
  Vyjdu z pekařství,kde jen tak mezi námi dělaj výborný kafe a zamířím k domovu.
  Doma si dám rychlou sprchu,vyfoukám si vlasy a sním si na snídani jablko.
  Zamířím ke skříni,že které si vyberu světle modré uplé jeany, jednoduchou bílou halenku s kulatým výstřihem a černé boty na osmi centimetrovém podpatku. Vlasy si nechám přirozeně jemné,přesto si nesmím zapomenout vzít do kabelky gumičku,protože už vidím,jak mi budou uprostřed dne zavazet.
  Vyčistím si zuby a vyrážím zpátky pro svou dávku kafe.
  Jen co vejdu,Bob vzhlédne a jde pro něco dozadu. Jamieho stále otravuje ta bezpodprsenkavka a tak se s ním ani nemám šanci rozloučit.
  „Prosím,tvoje kafe.“ zahuhle Bob s hraným hlasem sluhy.
  „Děkuji pěkně.“ usměji se znovu,podám mu požadovanou částku peněz a napiji se ze svého kafe.
  „Zdrháš do práce?“ ušklíbne se.
  „Jep,je načase začít žít vlastní život.“ oplatím mu ušklíbnutí a zmovu si odpiji.
  „Co je to za holku?“ optám se o a sleduji ty dva. Jamie nevypadá dvakrát nadšeně,zato ta holka si to vyloženě užívá.
  „Kenedy,párkrát s ní spal,než jsi se tu objevila. Celou dobu se ji snaží poslat do prdele,ale tak holka je tvrdohlavá jak mezek.“
  „Ráda bych řekla,že mu chci pomoct,ale mám z toho jakousi škodolibou radost.“ ušklíbnu se.
  „Nápodobně,jen ať si to vyžere.“ znovu se na ně otočím,ale to jsem nejspíš neměla dělat.
  „Už musím.“ zamumlám,nedopité pití nechám být a vystřelím odtama jako neřízená střela,snažíc se vymazat z hlavy pohled na jejich obličeje skoro natisknuté na sobě. Věděla jsem,co bude následovat, a upřímně jsem to vidět nechtěla.
  Jak strašně naivní jsem.

Aloha!
  Zase se Vám hlásím s pokračováním a zároveň přináším smutnou zprávu. Chci býz normální!! se pomalu ale jistě blíží ke konci (už jsem Vám to chtěla oznámit dřív,ale vždy jsem na to zapomněla) :/ Počítám tak s 10-15 dílama a finito,rozloučíme se s Andy a všema ostatníma a odstartujem novej projekt,na kterým už tak tejden pracuju :D Ale o tom více později.
  Pěknej den (noc)!