Chci být normální!!!

·18·

  Zazmatkoval. Nevěděl co dělat a tak prostě zbaběle utekl.
  „Do háje!“ zanadává a nakopne kamínek,válející se na cestě k jejímu domu. Musí to být ona,nikdo jinej si jej nikdy nevšiml.
  Projde jejich zahradou až k jejímu domu a zazvoní na zvonek velde dveří.
  Nic. Nikdo neotvírá,jako kdyby vevnitř nikdo nebyl.
  „Do psí prdele!“ zakřičí na celé okolí. Je mu jedno,že jej pozorují všichni kolem. Musí ji najít a promluvit si s ní.
  Vše kolem se utápělo v tichu,stejně tak jako on v zoufalství. Nechce ji ztratit,né znovu. Tak moc by chtěl přítele,který by jej pochopil,vyslechl a neodsuzoval. A přitom jej měl na dosah ruky.
  

** (o dva roky později,Amanda)**
  Znovu si balím kufry. Bylo na čase odsud vypadnout a vrátit se zpět.
  Zapnu poslední zip a jsem připravená vyjít vstříc budoucnosti.
  Popadnu dva kufry válející se mi u dveří skromného bytu,vak (snad víme co myslím) a naposledy se tu porozhlédnu. Bude mi to tu chybět,ale musím se vrátit. Tam je můj život,ne zde.
  Našla jsem si tu přátele,dodělala školu,dokonce jsem si našla i práci,která mě bavila,a teď to nechávám za sebou.
  Zavřu za sebou a sejdu schody,abych mohla nasednout do předem obejdnaného taxi,který mě má dovézt až na letiště.
 
*****
A je to tu. Zem mého bytu se opět utápí v nespočetném množství krabic.
  Ten dům jsme s rodiči prodali,oni chtěli bydlet v Kalifornii a já se postavit na vlastní nohy.
  Mou hlavní prioritou bylo momentálně si najít práci.
  Neříkám,že přestanu pít,skatovat,nebo že znovu uteču od tance,to ani nejde,jen se budu snažit být více zodpovědná. Protože to je to,co bych měla dělat ne?

*****
  Půl páté ráno a já opět nemohu spát. Moje tělo se vzpírá nadvládě mozku,nechce pouze ležet a nic nedělat,je plné energie,která se nemá kam ukládat.
  S povzdechem vstanu a přejdu do kuchyně,kde si udělám čaj. Stále z jídla nemám žádný požitek,ale chci se chovat alespoň na oko normálně.
  Jedním z důvodů odchodu bylo,že si lidé v mém okolí až příliš všímali malého problému, a to toho že nejsem schopná do sebe dostat žádnou potravu. Vypiji čaj,kávu,cokoliv,ale jídlo mi nic neříká.
  Dopiji čaj,hrnek vložím do dřezu a jdu se převléci do sportovního. V hale si pak ještě obuju moje oblíbené botasky a vyběhnu vstříc novému dnu.
  Běhám po městě opuštěnými uličkami jako dřív,tentokrát však mám jasný cíl. Malé pekařství vzdálené asi 500 metrů od mého bytu v jedné zapadlé části města.
  Asi po hodiny doběhmu do uličky v níž se pekařství nachází a mě nezbývá nic než doufat,že už má otevřeno.
  Sháníme pekaře s alespoň minimálními zkušenostmi. V případě zájmu si promluvte s vedoucím pekárny.
   Usměji se,přesně to hledám. Vejdu dovnitř a stoupnu si do řady. U pokladny stojí pohledný kudrnáč s černými vlasy a modrýma očima,jenže já hledám někoho úplně jinýho.
  „Čau kočko,co to bude?“ mrkne na mě koketně. Jo,tak těhle rádoby borců mám tak akorát po krk.
  „Je zde Jamie?“ ignoruji fakt,že zním převelmi naštvaně.
  „Tak hele krasotinko,pro takový jako jsi ty,tu Jam není a nikdy nebude.“ ušklíbne se.
  „Co chceš říct tím takový jako jsi ty ?!“ zavrčím na něj a zatínám ruce v pěst.
  „Takový ty nádhery,co mu vlezou do postele,ale pak nějak nechápou,že jednorázovky pro nás chlapy nic neznamenaj.“ pronese důležitě a praští se do hrudi. V tu chvíli povolím svým cukacím koutkům se naplno roztáhnout a vypustit ven můj smích.
  „Ty si vážně myslíš,že jsi chlap?“
  „A pořádnej!“ vypne svou hruď. „Nahoru po schodech.“
  „Díky.“ usměji se na něj a udělám,co mi poradil.
  Zazvoním na zvonek vedle dveří a čekám,až se uráčí otevřít ty dveře.
  Během chvíle otevře a mě se naskytne pohled na jeho nahou hruď.
  „Do hajzlu.“ ujede mi. Stojí přede mnou v celé své kráse,od pasu nahoru nahatej. Zbytek jeho těka zahalují šedé tepláky,tak tak držící na jeho bocích.
  Přestanu slintat nad jeho tělem a zvednu zrak k jeho obličeji,který se nachází výš než když jsem ho viděla naposledy. Musím stát s hodně zakloněnou hlavou,abych mu mohla vidět do těch zářivých očí,v kterých jiskří jisté pobavení.
  „Ahoj.“ ušklíbne se na mě.
  „Ahoj.“ vydechnu. Ustoupí ode dveří a hlavou mi pokyne,že mám jít dovnitř. Projdu chodbou hlouběji do bytu,přesněji do obýváku.
  „Proč si nesedneš?“ zeptá se s úsměvem už oblečenej Jamie.
  „Netuším.“ zašeptám. Sedneme si naproti sobě a zadíváme se do našich očí.
  „Jsi zde na návštěvě,nebo zde zůstáváš?“ zeptá se zničeho nic.
  „Zůstávám tu nějakou dobu.“
  „Plánuješ odjet zase?“
  „Ne,ale záleží na okolnostech.“ usměji se na něj a opřu si hlavu o bok sedačky.
  „Jaký to tam bylo,ať jsi byla kdekoliv?“
  „Kousek od LA. Tak jakože všelijak,dodělala jsem si školu,pak jsem pracovala v pekárně hned vedle a tak nějak no.“
  „V pekárně?“
  „Jeh,někdy tě tam můžu vzít až pojedu za těma blbounkama.“
  „Proč by jsi mě tam měla brát?“
  „Na společnej vejlet. A navíc,je tam někdo,kdo by tě rád viděl.“ vzpomenu si na jeho bratra Jamese.
  „Tak fajn?“ nejistě se usměje „Nechceš nám tu chodit pomáhat?“
  „Spíš ne,co když se zase začnem nenávidět?“ povzdechnu si. Pohladí mě po koleni a přisedne si blíž.
  „Doufám,že už ne.“ zašeptá,otočí se ke mě zády a hlavu mi položí do klína.
  „Jak jsi se tu měl vlastně ty?“ zeptám se ho a projíždím mu prstama vlasy.
  „Chyběla jsi mi.“
  „Neměl tě kdo vytáčet?“ ušklíbnu se.
  „Neměl mi kdo odolávat.“ provokuje. Moc dobře ví,že se mi líbí.
  „Hej!“ urazím se na oko.
  „Nebuď uprdlá..“ zahučí a šťouchne mě do žeber. Omylem se hřbetem ruky dotkne mého prsa,z čehož mi naskočí husí kůže.
  „Nejsem uprdlá.“ odfrknu si a cvrknu ho jakoby nic do nosu.
  „To je dobře. Musím jít dolů za Bobem,tak jestli chceš,můžeš mi jít pomoct.“ hrabe se z gauče.
  „Tak dobře.“ usměji se na něj.
  Odjela jsem,abych zabránila tomu,abych k němu začala něco cítit, a přesto jsem se do něj každou minutou zamilovávala víc,než tou předtím.

Aloha!
Váš Prcek je zpět a jako omluvu Vám přináším na můj vkus poněkud dlouhou kapitolku.
  Děkuji všem,kteří tu zůstali i přes to moje vydávání jednou za x dní,jsem ráda,že to někoho baví (doufám).
  Btw,taky tak zbožňujete písničku,co jsem vám dala do médií? :o ♥
  Pěknej den a užívejte prázdnin, dokud ještě jsou! :D