Chci být normální!!!

Green day

Je to tady. Už jen posledních pár kroků a vypadnu z tohodle blázince! Konečně. Zastavím se až u nedalekýho ořechu,abych počkala na ostatní. Za chvíli se za mnou přiřítí nadšenej Kenny s klukama. Jedou napřed jen já zůstávám opřená o strom a čekám na Coleho.
"Kde je ten blb tak dlouho sakra?!" nadávám potichu.
"Myslíš mě?" leknutím nadskočím a kouknu se na toho neznámýho človíčka.
"Do háje,víš jak jsem se lekla sakra?!" položím si ruku na krk,kde mi divoce pod kůží divoce tepe krev. On si jen zavrátí hlavu a rozesměje se. Tím mi ovšem ukáže perfektní kůži na krku a lmehce modré žilky,které pod ní vedou. Zaryju nehty do své dlaně a násilím od něj odtrhnu pohled zpět ke škole. Povzdychnu si,když Cole stále nejde.
"Čekáš na někoho,nebo tě můžu pozvat na dejme tomu milkshake?" optá se. Tlumeně zavrčím. Vím,že mě nemohl slyšet.
"Snad někdy příště. Už mám něco domluvenýho."
"Jsi zadaná?" optá se mě najednou. Ušklíbnu se.
"Jak pro koho." protočím nad ním očima. Nemůže mě vidět,jelikož jsem pečlivě schovaná v nejtemnějším stínu stromu. "Jak se vlastně jmenuješ?"
"Derek." odpoví naprosti klidně. To jméno mě naprosto zaskočí.
"Kterej Derek?" nedá mi to. Přistoupí ke mně a já zahlédnu jeho doposud skrytou tvář. To není možný! Tak dlouho jsem ho neviděla!
"Páni..." dostanu ze sebe jen.
"Co páni?" zasměje se.
"Nic,jen jsem tě dlouho neviděla." slabě se usměju,ikdyž vím,že mě nevidí.
"A tvoje jméno mi neřekneš?"
"Změnil jsi se. Pamatuju si tě jako malý ucho ještě." povídám,anižbych věnovala pozornost jeho otázce. "Co tě vedlo k tomu,že jsi se vrátil?"
"Jsi nějak zvědavá ne? Ale že jsi to ty... Přijel jsem na jednu slavnost naší party. Jo vidíš! Musím se převlíct!" vyhrkne a sundává si batoh. Vytáhne z něj zelený triko a mikynu. Green Skater je tam napsáno.
"Vítej zpátky brácho." zašeptám a neubráním se pohledu na jeho vypracovaný tělo. Miluju vypracovaný kluky. Radši půjdu s mladým do posilky než někam do mekáče,nebo jakoukoliv restaurace.
"Říkala jsi něco?" optá se, když si přehazuje mikynu na záda.
"Ani ne." zamumlám a skousnu si ret.
"Ale, už tě omrzel Kenny a musíš se slízat s jiným? Tím se ale potvrzují moje slova drahoušku.." ozve se za mnou slizkej hlas mýho bejvalýho kámoše.
"Ten mi tu tak chyběl.." zabrblám tiše,aby to slyšel jen Derek.
"Jakej máš problém ty frajírku?!" vyjede po něm Derek, horká hlava mno.
"To,že mi tahle coura ještě něco dluží,kurva! Kvůli ní mě vyhodili z party!" odsekne. Protočím nad tím oči. Jasný,za vše opět můžu já.. Proč ne že?!
"Už podle tvýho přístupu je jasný,že to jen na někoho svádíš." zahučí a stiskne ruku v pěst.
"Nech ho. Blbcovi nevysvětlíš. Pojď,už na nás čekaj." čapnu ho za ruku,nasadím si kapuci od mikyny a táhnu ho do parku. Už z dálky jde slyšet hudba. Každej si pustí co chce a pak se s rádiem jede na skatech jednou ulicí a za znění Paint the town green,sprejujem ulici. Každej rok jinou. Naším cílem je obarvit celý město.
"Takže ty k nám patříš taky jo? Jak dlouho?" prolomí ticho.
"Celkem dost dlouho. Jak jsem řekla,pamatuju si tě ještě jako malý pivo.." zasměju se a pokračujem dovnitř.
V areálu k nám hned dorazí Jer a s Derekem se bratersky obejmou. Nechci jim tam překážet,určitě si maj co povědět, a tak si jdu za ostatníma na rampu. Sundám si mikynu a odhlím tak tvrdě vydřený bříško. S klukama blbneme na rampách a vymýšlíme nový,nebezpečnější kousky. Všem je nám jedno,jestli si u toho něco uděláme,prostě se jen bavíme a zapomínáme na okolní dění. Konečně zase chvíli žijeme pouze pro součastnost a nic jinýho neřešíme. Proč taky?
"Ahoj. Rád tě opět vidím." zašeptá za mnou Derek.
"Proč mám dojem,že se mě snažíš sbalit? Před pár rokama jsi mě nesnášel a ani jsi o mě nezakopl." nemusím se otáčet,abych viděla, jak mu to šrotuje v hlavě.
"Cindy?.." záporně zavrtím hlavou "Sue?.." znovu záporná odpověď.
"Amanda." zašeptám. Otočím se k němu,aby mi mohl konečně pohlédnout do tváře.
"Páni... Ty.. Vypadáš tak jinak, tak.. tak... Nevím,starší, otrkanější?" zasměji se.
"To je dost možný. Když jsem tě tam viděla,nemohla jsem tě poznat." usměji se.
"Nikdy by mě nenapadlo,že by jsi to tam mohla být ty."
Nějakým způsobem se setmělo a z repráků se začne ozývat naše "hymna". Každej si vezme 2 spreje a jedeme do nedaleké ulice. Všichni sprejujem zdi a báječně se bavíme. Pak se vrátíme zpět. Někteří jdou na rampy a někteří rovnou do Boudy. Já si zalezu s Derekem a Jerem do Boudy na gauč v rohu a za popíjení piva, a u mě i krve, probíráme snad vše,co se tu za tu dobu co jsme se neviděli změnilo. Domluvíme se i na zítřejší odpolední oběd. Všichni víme,že dřív jak ve 3 do sebe po dnešku nic nedostanem. A je nám to jedno. Ta "trocha" nevolnosti se dá přežít. Tohle za to stojí.

Aloha! :D hlásím se vám s novým dílem! :D chtěla bych vám jen říct (napsat) , že už je veřejnej můj 2. příběh,jehož název si momentálně nepamatuju a... Em a popřát vám pěknej den (noc)! A všem co dělaj v blízké době příjmačky,tak pevný nervy a ať se dostanete kam chcete. A toď vše :) Aloha :3