Nejste jediní, v přátelství je síla (Fred Weasley, George Weasley)

Nezapomenutelná slova

Hned zezačátku prázdnin vyrazili Anne, Jessica, Terry, Thomas a Cedric na pouť. Chlapci na ní prý nikdy nebyli a dívky tak usoudili že takový hřích se musí nutně napravit. 

V centru Londýna bylo ten večer velmi rušno. Spousta lidí dostala stejný nápad jako pětice kamarádů a tak měli co dělat aby se jeden druhému, třetímu, čtvrtému a pátému neztratili v davu lidí mířící na různé atrakce, které pouť nabízela. Obešli spoustu stánků, atrakcí i záchodů a jako poslední se rozhodli zkusit štěstí v šipkách.

"Anne pojď to taky zkusit!" otočila se na svou sestru s rozzářeným úsměvem Jessica.

"Ne," zavrtěla hlavou Anne, "já nejdu."

"Ale no tak, prosím," snažil se ji přemluvit Thomas, ale ona znovu zakroutila hlavou.

"Nebo se bojíš, že bychom byli lepší než ty?" zkusil jinou taktiku Terry.

"Vyloučeno," odsekla Anne a založila si ruce na hrudi.

"Zkus to dokázat," vyzval ji s úsměvem Cedric.

"Tohle dokazovat nemusím," oznámila Anne a jala se k odchodu, "hele, pojďme se podívat tam," ukázala na ruské kolo ke kterému se pomalu přibližovala. Všichni ostatní však stáli stejně usměvaví jako před tím. Jessica věděla jak svou sestru přemluvit.

"S tebou je teda nuda," odfrkla si a zakroutila naštvaně hlavou. Tyhle slova donutila Anne zastavit se v pohybu a otočit hlavu na své přátele.

"Nuda?" pozvedla obočí, "se mnou není nuda," odporovala.

"Teď ano," zamrkala Jess. Ostatní tři kouzelníci je pozorovali a bylo jim jasné, že mají vyhráno.

"Fajn," pokrčila rameny Anne. Vyhrnula si rukávy mikiny a svižným krokem se vrátila zpět. "Uhněte," odstrčila lehce Terryho a Jess a stoupla si na jejich místo. Chopila se jedné z šipek, zamířila...

"Vítěz!" radovala se Anne že ji muselo být i přes hluk všude kolem slyšet kilometry daleko. Vzala si svou výhru v podobě roztomilého plyšáčka, sněhově bílého králíčka.

"Máš dobrou mušku," pochválil ji Cedric, když se všichni rozešli pryč.

"Jsem odrážeč, to musím mít,"objala plyčáčka. "Tento rok vás ve Famfrpálu převálcujeme," chvástala se, ale všem bylo jasné že to nemyslí vážně. 

"Uvidíme."

"My máme taky dost slušnou šanci na výhru," ozval se po delší době Terry. "Slyšel jsem, že se bude do týmu hlásit Cho Changová, a že prý je fakt dobrá."

"Máš pravdu," zamyslela se Jessica. "Ale přeci jen, náš chytač je ten nejlepší z nejlepších."

"A já jsem co?" zeptal se naoko uraženě Cedric.

"Pěknej otrava," protočila nad ním oči Anne.

"Hlavně že pěknej," podotkl se smíchem Cedric.

Většinu prázdnin strávili společně a občas zašli někam i s děvčaty Sidney a Chloe. Například na komedii do kina se jich sešlo celkem devět. Pětice kouzelníků a čarodějek, Děsy a dva chlapci kteří byli údajně kamarády Sidney a Chloe. Strávili společně spoustu krásných chvíli a přáli si aby prázdniny nikdy neskončili. Tolik mudlovských zvyků o kterých neměli kluci ani ponětí se prostě za dva měsíce stihnout nedali.

Samozřejmě se dívky vyptávali jejich babičky na matku a otce, ale ona jim odmítla cokoli říci. Večer před odjezdem do Bradavic po návratu z příčné ulice domů se strhla hádka.

"Proč nám nic neřekneš?!" rozčílila se Anne, když už toho všeho měla dost. Zjistila, že údajný vrah Sirius Black se kterým měla jejich matka něco společného uprchl z Azkabanu. Ubíjel ji pocit nevědomosti, hlavně když nevěděla proč by to neměla vědět. Jedná se přeci o ní a její sestru. Mají právo vědět kdo jsou jejich rodiče, hlavně když už jim na to stačí jen rozhodnout mezi dvěma jmény.

"Prosím tě Anne, přestaň to řešit a jděte si dobalit," odpověděla Elizabeth rozhodnuta neprozradit nic. Přesně tak, jak to před lety slíbila.

"Ne!" pokračovala dále v hádce Anne. "Chceme vědět co se stalo rodičům, tak jako Harry. Ať se pravda jaká chce."

"Je to pro vaše dobro," snažila se ji uklidnit její babička a přešla k ní. Chtěla ji pohladit po vlasech, ale Anne ucukla.

"No jistě, to si myslí všichni rodiče, ale pravda je jinde," zavrčela naštvaně což Elizabeth velmi ranilo. Věděla že až dívky vyrostou budou chtít vědět kdo byli jejich rodiče, a že posílat je do Bradavic byl v tomto ohledu ten nejhorší nápad, ale přeci jen bezpečnější místo nenajdete. Ode dneška si tím ale nebyla tak jistá. To co se dozvěděla ji vystrašilo a byla si jistá že tomu přijde na kloub.

Jessica celou scénu potichu pozorovala. Souhlasila se svou sestrou ale nechtěla se hádat, navíc bylo nejrozumnější nechat slova na Anne.

"Anne," zašeptala babička co nejvlídněji dokázala, "není to tak jednoduché. Už teď toho víte až příliš."

"To je vše co nám na to řekneš?!" vykulila nevěřícně oči hlučnější z dvojčat, "my zjistíme, že nám celý život lžeš a ty nám na to řekneš tohle?! Nestojíme ti ani za pořádné vysvětlení? Ještě nám řekni že nejsi ani naše příbuzná a já končím!"

"Jsem vaše babička," ujistila ji Elizabeth a pohlédla při tom i na druhou dívku. "Mám vás moc ráda a nikdy bych nedovolila aby se vám něco stalo, rozumíš?"

"Nerozumím," řekla už trochu klidnějším hlasem, ale její naštvání nepolevilo. "Nerozumím tomu, proč se toho tolik bojíš. Co by se mohlo asi stát, kdybychom znali jména? Řekni mi jediné, Elizabeth, nebo Lily?"

Mlčela. Nemohla, prostě to nešlo. Anne už toho všeho měla dost. Vzdala to, otočila se a rychlím krokem se rozešla ke schodům. 

"Nemůžeš to před námi tajit věčně," otočila se ještě na posledním schodu a pak už zmizela ve svém pokoji.

Jessica ještě zůstala chvíli stát. Čekala že jí ještě babička něco řekne, ale po minutě ticha se sebrala a bez jediného slova odešla za Anne.