Nejste jediní, v přátelství je síla (Fred Weasley, George Weasley)

Další hádka za námi

Po slavnostním zařazování prváků, kdy si dívky všimly že tu chybí Harry, Hermiona a Ron se ujal slova ředitel školy. Trojice žáků z Nebelvíru mezitím přišla ale Anne místo toho aby poslouchala Brumbála pozorovala Freda s Georgem jak se potichu smějí a nalívají do jedné ze sklenic podivuhodnou tekutinu přestože hostina ještě nezačala. 

"Co si myslíte že děláte?" vyjela na ně šeptem aby nepřitahovala moc pozornosti.

"A co to tebe zajímá?" odpálkoval jí Fred a s pocitem největšího mistra dál plnil sklenici.

"Nechci aby z vás měl nějaký prvák trauma hned první den co přijel, takže teď odložíte tu poloprázdnou sklenici na stůl a budete poslouchat Brumbála, ano?" pohrozila jim Ane, ale kluci se nad tím jen pousmáli.

"Zkus nás donutit," navrhl jí George.

"A mimochodem, tahle sklenice není poloprázdná ale poloplná," usmál se samolibě Fred.

"Význam slova poloprázdná je že je sklenice naplněná něčím jen do poloviny, to znamená že je v ní ještě polovina místa," poučovala ho Ann a ještě dodala. "To znamená že je zároveň i poloplná."

"Ne," odsekl Fred, "tahle sklenice je jen poloplná."

"Frede, neštvi mě," varovala ho otráveným hlasem. "Je ti patnáct let, snad poznáš že je sklenička jak poloprázdná tak poloplná."

"Když máš naplněnou sklenici do poloviny, pak je poloplná ne poloprázdná," stál si za svým.

"Zavři už tu svojí pusu!" rozkřikla se na něj Anne, ale on ne a ne přestat. V zápalu hádky vstal a ani si neuvědomoval kde právě jsou, pozvedl sklenici k jejím očím a začal vysvětlovat co to znamená poměr a jak vypadá poloplná a poloprázdná sklenice.

Anne na něj byla naštvaná a ani nevěděla proč. Na takovéto malé popichování od něj byla zvyklá a možná za to mohla událost co se stala ve vlaku že tak urputně nechtěla aby nad ní zvítězil. Aby už se před ním neukázala tak slabá jako tehdy, i když pořádně nevěděla jestli to byl on kdo ji pomohl. S naštvaným výrazem hleděla na jeho vysmátou tvář a nehodlala uhnout.

V mžiku popadla sklenici a bez dalších poznámek s ní mrštila o stůl. V jeho tváři se mihl údiv ale nakonec vypadal že tohle přesně od ní čekal. Několik studentů se muselo rychle schovat pod stůl nebo si přetáhnout přes hlavu svůj hábit aby je letící střepy nepořezaly.

Anne se konečně rozhlédla kolem sebe a nejednou jakoby jí došlo kde jsou a že na ně všichni koukají.

"Já-" začala Anne ale nevěděla co by řekla. Na tohle neexistovala žádná dobrá výmluva kterou by to zachránila. Se strachem vepsaným ve tváři pohlédla ke stolu učitelů. Profesor Brumbál se jako vždy jen usmíval, ale nepoznala z jeho tváře nic víc. Profesorka McGonagallová měla ruce založené na hrudi a s přísným pohledem si měřila ji a Freda. Hagrid se také usmíval a většina ostatních profesorů vypadala překvapeně a zároveň pobouřeně. Nějaký nový profesor jehož jméno nepostřehla zřejmě proto že byla zaujatá rozhovorem s Fredem vypadal lehce potěšeně, ale jakmile si všiml Anneina pohledu nasadil nic neříkající výraz. Anne ihned došlo že to je ten kterého ve vlaku odhodila kouzlem na zeď.

"Posadila byste se prosím slečno Taylorová," Anne sebou po zaznění jejího údajného příjmení lehce trhla. Najednou jí připadalo tak cizí, "a vy také pane Weasley. Ředitelka vaší koleje si s vámi po hostině popovídá."

Anne ho poslechla a Fred ji se sklíčeným pohledem následoval.

"Jak jsem říkal, náš nový pan profesor bude od tohoto roku vyučovat Obranu proti černé magii. Myslím že už je to vše a tak vám jen popřeji krásný začátek školního roku a hostina může začít."

Najednou zmizely střepy po rozbité sklenici a jako každý rok v tento den se na stolech objevila hora jídla. Anne všechna chuť k jídlu přešla. Sama nevěděla co so t ní je, normálně by z toho takové drama nedělala, ale teď ji to z nějakého důvodu naštvalo. 

Fred se rozhodl hodit Anneino divné chování za hlavu a navrhl svému dvojčeti soutěž kdo sní víc brambor za pět minut. Po skončení byli oba tak přecpaní že se jim už jen z pohledu na jídlo dělalo špatně. Taky jim došlo že oba zapomněli počítat kolik toho snědli a tak neznají vítěze, načež jim Anne ironickým hlasem řekla že tak jako tak mají být oba opravdu na co hrdí. 

Většina studentů již byla najedená a prefekti pomalu začali odvádět studenty do jejich pokojů. Fred s Anne se v tichosti zvedly a chtěli se ztratit v davu. Anne by to nedělalo takový problém, ale Fred s tím že byl vyšší než většina učitelů přitahoval pozornost a jen tak jste ho něke neztratili. 

"Pane Weasley! Smím si s vámi na chvilku promluvit?" křikla na něj profesorka McGonagallová když si všimla jak odchází. Fred si jen povzdechl a protože odmítl všechny poučení slíznout sám chytl Anne za hábit a vytáhl ji z hloučku studentů s ním. Zamumlala něco jako ať ho neškrtí, ale pak ho následovala.

McGonagallová si je oba dva vzala do kabinetu, byl přece teprve začátek školního roku a ona nejspíš nechtěla - pro případ že by je musela seřvat - udělat špatný dojem na nové studenty.

"A teď mi vysvětlete, co to mělo znamenat?" zeptala se přísně profesorka.

"Víte paní profesorko, ono to bylo takhle, já jsem tvrdil že sklenice je poloplná a -" začal s jeho typickým úšklebkem vysvětlovat Fred, ale McGonagallová ho přerušila. "Takže zase úplně nesmyslná hádka jen kvůli tomu aby jste na sebe upozornili, nemám pravdu?"

Anne s Fredem už chtěli něco říct ale profesorka byla rychlejší, "takže co kdybyste uklidili celé nádvoří aby vás alespoň na chvíli opustila potřeba pozornosti?" Navrhla - tedy až na to že to žádný návrh nebyl protože neměli na vybranou.

"Ale paní profesorko já-my-"

"-Už o tom nechci nic slyšet pane Weasley," utnula ho McGonagallová "Moc dobře vím jak to s vámi bývá a jak to s vámi bylo i minulý rok ohledně toho zkamenění. Můžete být rádi že se nestalo něco horšího."

Dobře, ti co tohle ještě čtou a vydrželi tu pauzu ve vydávání kapitol tak vám strašně děkujeme. Myslím že vydávání kapitol je u nás ten největší problém přestože máme dopředu napsaných už docela dost kapitol. Chci se strašně omluvit že teď nevycházely a myslím že v tuhle chvíli těch kapitol dlužíme opravdu hodně. Myslím že nám nic neudělá když dnes vydáme dvě protože pokud tu jste tak si je určitě zasloužíte za to jak nás podporujete. Poděkujte hlavně mayapotterlupin jelikož bez ní a jejího dnešního komentáře by další kapitola vyšla až tak za pár dní, kdo ví. Proto jí také patří dnešní kapitola a já bych jí ji věnovala pokud se mi to povede.

Díky moc a znovu se omlouváme.

P-