Nejste jediní, v přátelství je síla (Fred Weasley, George Weasley)

Kdo jsem?

Běžela chodbami hradu a její nejlepší kamarád se hnal za ní. Občas se otočila bay zjistila jak daleko ještě Terry je a vůbec nedbala na fakt že by je teď mohl někdo slyšet protože tady de facto nemají co dělat. 

"Anne!" křikl a ni někdo a ona ihned zamrzla na místě. S hrůzou v očích se otočila do jedné z chodeb kolmo k té ve které běžela a spatřila tam jednoho z profesorů. Terry! O něm ještě profesor neví, nemusí z toho mít problémy.

Otočila se směrem odkud běžel a rychle za ním vyrazila. Když ji spatřil zastavil a trochu zmateně se rozhlížel.

"Běž zpět do síně," sykla směrem k němu a ze všech sil se snažila aby to nešlo moc slyšet. Měla však pocit že v takovém tichu se její hlas od stěn odrazí a doletí až k Blackovi.

"Cože-proč?" nechápal Terry a otočil se kolem své osy, něco hledal.

"Je tu Lupin," zašeptala mu do ucha přičemž se musela vyzdvihnout na špičky aby ji slyšel. "Ještě o tobě neví, tak upaluj!"

"Nebudeš mít průšvih?" strachoval se a Anne došlo že by tady s ní nejraději zůstal.

"Mazej," trochu se usmála a Terry se s posledním pohledem otočil a zaběhnul pryč takže ho neviděla.

"Mám počkat než si to vyřídíte?" procedil skrze zuby Lupin když se s bušícím srdcem vrátila tam kde ho viděla.

"Ne, já," přemýšlela, ale zarazilo ji naštvání v jeho hlase. "Vlastně jsem se ti snažila utéct, ale nevyšlo to. Narazila jsem do sloupu."

"Co tady děláš?!" řekl a přitom dal důraz na každou slabiku. Když mlčela, pokračoval. "Uvědomuješ si, že se nám tu nejspíše potlouká vrah? Že se tady vystavuješ hroznému nebezpečí, když víš kdo jsi a po kom jde?!"

"A kdo tedy jsem?" chytila se příležitosti Anne. Věděla že to nemá nic společného s tím proč tu je, ale když to slyšela nedokázala se nezeptat. To, že Lupin věděl kdo je jí došlo už ve vlaku, ale proč to před nimi všichni tak urputně tají?

Z Lupinova výrazu vyčetla že řekl něco co nechtěl. "Jsi studentka Bradavic a tě, jestli sis všimla právě nachytal s dalším studentem běhat po chodbách hradu, když víš že je to zakázané."

"Když to takhle říkáš," přikrčila se pod jeho propalujícím pohledem. "Zní to hůř než to je."

"Já tě teď odvedu do Velké síně za ostatními a ráno si o tom promluvíme s řediteli vašich kolejí," rozhodl, vzal ji za zápěstí popostrčil ji tak do další chodby.

"Ale vy nevíte kdo tu byl," připomněla mu jen tak mimochodem a za to ji zpražil pohledem. Vztek v jeho tváři ani nedokázala popsat. 

Pokračovali dál v hrobovém tichu. Anne se už tak čtyřikrát zdálo že se Lupin nadechuje že něco řekne, ale vždy si to na poslední chvíli rozmyslel. Šli pomalu, jakoby ani profesor nechtěl přijít do Velké síně.

Anne se to v hlavě vířilo otázkami a myšlenkami na které neznala odpověď. Věděla že Remus ano, že by jí možná i nějakou zodpověděl. Nějakou která by jí a její sestře pomohla zjistit něco víc. A přesto všechno na co se mohla zeptat se jí do mysli vloudila jediná myšlenka.

"Jsem jí podobná?" zašeptala a nebyla si jistá jestli ji doopravdy slyšel. Tahle myšlenka se jí v hlavě přemítala od doby co jí došlo že si ji ve vlaku spletl s její matkou.

"Prosím?" ujišťoval se Lupin že ji dobře slyšel. 

"Jsem matce podobná? A Jessica?" zeptala se už trochu víc nahlas a podívala se profesorovi do tváře. Ten na ni chvíli hleděl ale jakoby byl myšlenkami někde jinde. Možná v minulosti a vzpomínal jak její matka doopravdy vypadala.

"Moc mi ji připomínáš," usmál se na ni vřele, ale v očích se mu mihl náznak bolesti. 

"Opravdu?" rozzářila se Anne a najednou úplně zapomněla na nějaký trest nebo na uprchlého vraha co mohl být pár metrů od ní. "A co otci? Jací byli? Znal jste je oba, že? Co se jim stalo? Je otec naživu? Jak se matka jmenovala? Může-"

"Stačí," přerušil ji rázně Lupin a znovu se zamračil.

"Ale proč? Proč nám nikdo nechce nic říct? I Harry přeci ví kdo jeho rodiče zabil a zná jejich jména a to už dost dlouho a, a, a... Reme, proč nám nikdo nic neřekne?"

Lupin na ní vytřeštil oči a ona nebyla schopna zjistit jestli překvapením nebo pobouřením. I přes tuto situaci se Anne nemohla nabažit těch pohledů všech když jim řekne poprvé jménem nebo přezdívkou.

"To by stačilo," ukončil to. "Nech si ty drzé otázky, to už jsi zapomněla že tu nemáš co dělat?"

"Teď mluvíš jako Severus," zakroutila očima. "Chceš se mu podobat a pak mu vzít místo?" mumlala celou dobu po cestě so Velké síně.

"Nevím jestli by sis polepšil, teda jako nestěžovala bych si kdyby Seve vypadnul z místa učitele Lektvarů, ale lepší než ho mít na OBČM... Nevím, nevím jestli zrovna ty v lektvarech nějak záříš, ale přijdeš mi trochu jako Hermiona a tý docela jdou... Jestli ses přátelil s naší matkou nebo otcem určitě ti museli jít, jinak by se s tebou nepřátelili, protože po kom bychom to jinak měli, že?"

Nikdo si jich nevšímal když vešli do místnosti kde se normálně podává jídlo. Remus zůstal stát u vchodu a Anne ho naposledy propálila pohledem i když věděla že tohle by si k učiteli neměla v žádném případě dovolit a pak už si zalezla zpět do spacáku kde během pár minut usnula.

Pokračování příště...