Nejste jediní, v přátelství je síla (Fred Weasley, George Weasley)

Prasinky

Ráno v den Všech svatých vstal George jako vždy pozdě, a tak s jeho bratrem nestihli ani snídani a už upalovali do vstupní síně, kde stál školník Filch a již si odškrtával jména ze svého seznamu. Fred s Georgem kolem něj bez problémů prošli a bez ohledu na lehce zmatené třeťáky se vydali směr Prasinky.

Po cestě si v hlavě dělali seznam, co všechno vlastně potřebují a vymýšleli plány na další vtípky.

Když dorazili do menší vesničky, prohlédli si ji s jiskřičkami v očích. Znali tu každý kout, ale přesto se vždy když do ní vstoupily cítili jako když ji viděli poprvé. Nežili tu žádní mudlové a dvojčatům někdy připadalo že ji stvořili přímo pro ně. V obchodech prodávali přesně to co potřebovali a ještě mnohem více.

"Co kdybych skočil k taškáři a ty nám zatím koupíš dva máslové ležáky?" navrhl George, když zrovna šli okolo tří košťat.

"Dobře, a zkus nepotkat Anne, aby ses vrátil se všemi končetinami. Nemyslím si, že zapomněla na to co se stalo posledně," pousmál se Fred a než mohlo jeho dvojče protestovat vplul do dveří hostince.

George se procházel ulicemi a pozoroval čaroděje a čarodějky okolo sebe. Viděl spousty třeťáků co nadšeně běhali od jednoho obchodu ke druhému a sám si se smíchem vzpomněl na svou první návštěvu Prasinek. S bratrem utratili skoro celé své kapesné že si pak museli u Rona vysmlouvat půjčení dalších peněz. Zahlédl i pár dospělých kteří se většinou bezdůvodně procházeli s úsměvy na tvářích.

Ani se nenadál a už stál před obchodem U Taškáře. Byla to výrazně oranžová část budovy, za jejíž výlohou jste mohli vidět podivuhodné klauny a výrobky co už jim nejednou pomohli tři testech, na které se odmítali učit.

Vešel dovnitř a do nosu nasál typickou vůni sladkostí a starého dřeva. Jal se najít to pro co sem přišel když se za ním někdo otevřel dveře a dotyčný ho dvakrát šťouchl do ramene.

"Mohl bys-" řekla ale ihned co se na ní otočil se zarazila, když ho poznala. Anne se usmála a až moc hraně milým hlasem řekla: "Uhni."

"Co ty tady?" ignoroval její nemilé přivítání a následoval jí když se bez odpovědi vydala do zadní části obchodu kde měli menší a nenápadné věci. 

"Co bys řekl? Nakupuji," protočila nad jeho otázkou oči a vzala do rukou čajový šálek co ve skutečnosti kousal, to ona ale samozřejmě nevěděla.

"Nemyslím si že bys zrovna tohle potřebovala," zpochybnil její výběr a chtěl jí ho z rukou vzít než ji kousne ale ona ho odtáhla dál od něj a poprvé za jejich konverzaci se mu podívala do obličeje.

"Já myslím že je tohle přesně to pravé pro mě," usoudila a Georgeovi bylo jasné že je to jen protože jí ho chtěl vzít. 

Ještě chvíli si šálek prohlížela a asi přemýšlela proč ho zrovna tady prodávají, když v tom vykřikla bolestí a kdyby zem nepokrýval koberec, upuštěný šálek by se o ní roztříštil.

"Neříkal jsem to?" vytáhl se svého vínového kabátu bílý šátek kterým chtěl původně přivázat Freda na dívčích záchodech a nechat ho tam a chtěl s ním obvázat Anne malou ránu co jí šálek způsobil.

"Ne, díky," uhnula rukou a dětinsky přivřela oči. "Stejně jsi to řekl protože jsi věděl že pak si ho v ruce nechám."

"To by ti udělal leda Fred," chňapl po její ruce a i přestože se ji snažila vytrhnout kolem její dlaně uvázal šátek jako obvaz. "Ale já jsem George."

"No nepovídej," ucedila přes zatnuté zuby. George z toho usoudil že jí rána bolí. Zvedl šálek, položil ho zpět a v rychlosti pobral to pro co přišel. Zaplatil a Anne poté našel prohlížet si jednoho z klaunů ve výloze.

"Nechceš provést po Prasinkách?" napadlo ho a ani nevěděl kdy tento nápad vymyslel. Podívala se na něj jakoby spadl z Marsu, ale když spatřila jeho výraz, přísahal by že se snad i trochu pousmála.

"Proč ne?" mykla rameny a společně s ním vyšla po třech schodech z obchodu.

"Jak jsi poznala že nejsem Fred?" ptal se hned po tom co se rozešli po ulici.

"Neměl jsi žádnou vtipnou poznámku co by mě měla zesměšnit," řekla a stále upírala pohled před sebe.

"Nebo ti při pohledu na mě neposkočilo srdíčko?" utahoval si z ní George a sám se tomu zasmál.

"Aby si má ruka neposkočila přímo do tvýho obličeje," pohrozila Anne ale po dokončení věty se i ona zasmála.

"To je vyhýbání se odpovědi," připomněl jí a se samolibým šklebem pohlédl na nebe.

"Z Freda mám všemožné pocity, od znechucení přes otrávení až ke vzteku, ale rozhodně ne to co ty myslíš," ujistila ho Anne s tónem v hlase jakoby ji tato konverzace přišla naprosto absurdní.

"A co ze mě?" zazubil se George a jakoby svůdně zahýbal obočím.

"U tebe je to trochu lepší," řekla s neutrálním výrazem a pak se usmála. "U tebe nemám chuť tě přerazit čímkoli co mám okolo sebe."

"Mě něčím přerazit, nebo mě k čemukoli přerazit," popichoval ji George.

Ona se začala smát. Doopravdy smát a pak s mírně červenějším odstínem tváří drkla do George ramenem.

Když nad tím v tu chvíli zapřemýšlel, došlo mu že mu Anne ve skutečnosti vůbec nevadí. Napadlo ho že kdyby se snad setkali za jiných okolností a kdyby třeba tehdy místo pro sovu šli pro knihy a nepotkali tak Percyho mohli z nich být nakonec i kamarádi. Důvod proč tomu tak není je jednoduchý. Jeho bratr co neumí přiznat chybu a Anne co se s ním nesmírně ráda hádá. Zapřemýšlel i proč se ve skutečnosti nemají rádi a na nic nepřišel. Nikdy to nepochopil ale asi už to tak prostě je.

"Nad čím doumáš?" zachechtala se Anne a on si uvědomil že už pár chvil kouká s přiblblým úsměvem do země.

"Nad ničím,"mávl nad tím rukou ale Anne jen zvedla obočí.

"Kdyby to byla pravda tak tvá duše musela na půl minuty opustit tvé tělo," konstatovala a George začal přemýšlet jak vtipně asi musel vypadat.

"Nezajdeme na máslový ležák?" kývl hlavou k hospodě U tří košťat.

"Jestli to není rande tak klidně, protože jak oba moc dobře víme, Fred by žárlil," přiznala Anne a zasmála se. George pozdvihl koutky úst v úsměvu.

"Toho se neboj," řekl, George a podržel jí dveře aby mohla vejít.

"Pravý gantelman," uznale kývla Anne snažila se najít volný stůl když si však všimla kdo sedí v rohu vzadu. Okamžitě se otočila a dala se na odchod. To George jen pobavilo jak předpokládal a když se otáčel za ní už si připravoval narážky co jí řekne hned jak vyjdou ven.

Pokračování přístě...

Nová kapitola je na světě. Co si myslíte o Georgeovi  Anne? Já je mám upřímně spolu moc ráda, protože to nejsou pořád samé hádky. Co si myslíte, jak to bude pokračovat? Jak na vás vlastně působí Anne s Jesssicou? Budeme rádi když nám sdělíte svůj názor na náš příběh. 

P-