Nejste jediní, v přátelství je síla (Fred Weasley, George Weasley)

Bláto

Fred seděl v rohu hospody U tří košťat a čekal až přinesou máslové ležáky. Nebo než přijde jeho dvojče které už bylo tak patnáct minut pryč.

Tak tam tak seděl a koukal do stolu než se mu do zorného pole dostaly dvě sklenice plné zlatavé tekutiny. Už už se chtěl napít ale říkal si že počká až bude mít vůbec s kým ho vypít.

Chvíli se tak rozhlížel kolem a pozoroval co ostatní dělají. Nic zajímavého, jen sedí a povídají si nic co by upoutalo jeho pozornost. Možná až do chvíle než do hospody vstoupila jedna třeťačka která navzdory tomu že tu nikdy nebyla působila zvláštně uvolněně.

Jessica Taylorová pátrala pohledem po místnosti a zřejmě hledala volné místo když ji padl pohled na Freda. Zorničky se jí lehce rozšířily a ona vykročila směrem k němu.

Chvíli jen tak stála a asi jí nenapadlo nic co by mohla říct. Bylo to takovéto trapné ticho ale Fred si ho náramně užíval. Rozvalil se na židli a pozoroval Jessicu jak se jí z hlavy skoro kouří jako nějaký zajímavý film.

"Tak sedneš si?" řekl po pár minutách kdy už to začalo být divné.

"Jasně," přikývla Jess jakoby celou dobu čekala na vyzvání. "Díky."

"Na co tu čekáš?" zeptala se na tu nejvíc očividnou a očekávanou otázku jen aby nepokračovalo to ticho.

"Na mého povedeného bratříčka co šel něco nakoupit k Taškářovi a je to už asi dvacet minut," usmál se Fred a Jessica s ním.

"Tím se vše vysvětluje," rozsvítilo se Jess. "Anne tam šla taky."

"Ale ne," bědoval Fred. "Já se s ním nestihl rozloučit." Začal popotahovat a obličej schoval do dlaní. "Ani jsem mu nestihl říct že to já jsem mu snědl ten dort předevčírem na snídani." Teď předstíral že dostal nějaký brečící záchvat.

"To bude dobrý, neboj," utěšovala ho Jessica a soustrastně mu položila ruku na záda. "Má sestra ti jistě přinese alespoň jeho ostatky po tom co ho vykuchá a opeče si ho na ohni."

"Myslíš?" zvedl hlavu v náznaku naděje a Jessica přikývla. Fredovi se na tváři rozlil úsměv jako malému dítěti a objal Jessicu.

"Frede?" řekla po chvíli kdy už to začalo být divné.

"Ano?" odtáhl se a tázavě se na ni podíval.

"Nejsem tvůj plyšák," opáčila s lehce povýšeným pohledem.

"Jistě že ne, ale jako náhrada postačíš," vrátil jí to Fred a Jessica se usmála. "Jak se těšíš na zápas?"

"Nic lepšího tam nemáš?" ušklíbla se ale když se zasmál pokračovala. "Těším, těším se až nakopeme Zmijozelu zadky. Teda vlastně vy."

"To že jste náhradníci neznamená že budete sedět na střídačce. Můžete hrát vy," navrhl jí a viděl jak se jí tvář najednou rozjasnila.

"Na to se napijeme," sáhla po sklenici ale pak se zarazila protože jí asi došlo že není její. "Počkej dojdu někoho požádat o sklenici."

"Ne to nemusíš," zarazil ji než se stihla zvednout. "Vezmi si tuhle, jak tak vidím George se nějakou dobu neukáže."

"Díky," poděkovala a napila se. Vypadala že jí to chutná protože to po prvním loku vypila celé najednou až se Fred divil že se jí nezvedl žaludek.

"To ale znamená že já s Fredem budeme hrát proti tomu vašemu krasavci," zasmál se Fred a napil se ze své sklenice.

"Máš pravdu," řekl Jessica. "Je opravdu hezčí než ty."

"Opravdu?" usmál se Fred tajemně. "Hezčí než George?"

Chvilku bylo ticho přičemž na Freda Jessica nechápavě koukala.

"Já to věděl." "Vždyť jste stejní," řekli oba ve stejný okamžik.

"Co jsi věděl?" podivila se mu. 

"Víš ty co? Neřeš to."

"Proti Cedovi nemáte šanci ve všech směrech," oznámila mu Jessica jakoby to byl holý fakt a Fred zvedl obočí.

"Pojďme se vsadit," navrhl.

"Na sázky tady máš Anne, zkus to u ní," odbyla ho.

"Já se chci vsadit s tebou. Pokud Nebelvír porazí Mrzimor, budeš muset přemluvit Anne aby se mi omluvila a když Nebelvír prohraje, tak se omluvím já."

"Už se těším, Anne bude ráda."

"Nazdar vy dva!" ozval se Fredovi u ucha hlas jeho nejlepšího kamaráda tak nahlas až nadskočil. "Co tu děláte, kdo je kdo a kde máte dvojníky?"

"Anne a George budou nejspíš někde spolu," uznal Fred a odsunul jednu židli aby si na ní mohl Lee sednout.

"A támhle je Chroptící chýše," ukázal George dopředu kam žádný student nesměl a v zorném poli viděl jak se Anne neklonila víc dopředu a mžourala.

"Kde že to?" zeptala se po chvíli kdy různě nakláněla hlavu s nechápavým výrazem na tváři.

"Tamta stará chatrč," upřesnil George i když nechápal s jakou budovou si to spletla když tam žádná jiná není.

"Aha," přikývla Anne a s trochu pochybovačným pohledem se od ní odvrátila.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se když viděl jak ustaraně se tváří.

"Nad zítřejším famfrpálovým tréninkem. Myslela jsem, že bych ho možná měla vynechat," pokrčila rameny jakoby o nic nešlo ale její tvář prozrazovala opak.

"Nevěřím," uchechtl se George a schválně do ní vrazil bokem.

"To ani nemusíš," ušklíbla se a jeho šťouchnutí napodobila jenomže moc silně a George se skácel na zem a odkutálel se tak že se vyválel v hromadě bláta.

Anne se mu začala smát a on se snažil tvářit uraženě, ale při pohledu na ní to nešlo. Začal se smát taky a zvedl se ze země tak aby už znovu nespadl. Na tváři vytvořil neutrální výraz a pomalu aby neuklouzl přešel k Anne. Jak se k ní přibližoval ona začala couvat. Došlo mu že ho asi prokoukla protože ve chvíli kdy se chystal rozběhnout ona už brala roha.

"Stůj, mrško!" křičel na ní a úsměv na jeho tváři se odrazil i v jeho hlase.

"Nech mě!" smála se Anne ale protože má George delší nohy tak ji dohnal zrovna když probíhali jednou z ulic v Prasinkách. Se smíchem skočil a strhl ji sebou ne zem takže se v blátě vymáchali oba.

"Ale ale," uslyšel George hlas identický s tím co se právě ozýval těsně vedle jeho ucha. "To je neslýchané. Válet se na zemi v blátě a ještě s krvezrádcem."

Oba se za Jessicou otočili a Anne ji obdařila zářivým úsměvem.

"Zníš jako Malfoy," zasmála se Anne.

"A ty jako Fred," vrátila jí to její sestra.

"To odvoláš," vrhla se jí po pravé noze a trhnutím ji přišpendlila k zemi. 

"To měla být urážka?" přemýšlel Fred a hned jakmile to dořekl skočil za nimi na zem. Dopad to nebyl příjemný to musel uznat a mít v uších a pod nehty bláto taky nebyla žádná lahoda ale přesto to udělal.

No jaksi jsme zapomněli vydat kapitolu no se stane... Občas...
Takže ji vydáváme teď!
Snad se vám líbila.

-A